pondělí 7. října 2019

Bulvár

Občas jdu do ,,internetu,, a dost mě vytáčí, že na mne vyskakují zprávy, které se mi nelíbí.
Ač je ,,neotvírám,, - už z titulků je vidět, o co kráčí! A nedej bože, že bych to otevřela a četla.
Nejen, že jsou tam hrubky jako ,,prase,, - ale ta témata a obsah!


( nikdy jsem nekoupila tištěný bulvár a pokud jsem někdy něco z toho četla, tak, možná, u někoho doma, kdo to kupuje, brrr.
Já bych za to peníze nedala! - ale ať si každý dělá, co chce, ne?)
Proč to píšu?
Milé KOČKY,
jak známo, pan Karel Gott zemřel, všichni - i já, která jsem ho nezbožňovala, ale ani nezatracovala, prostě jsem ho jen ráda poslouchala, jsem z toho smutná.
Ovšem bulváristi už najeli na svoji hnusnou notu:
Kdo a kolik po něm zdědí a podobné žvásty!
Jak jsem to uviděla v titulcích, hned se mi zpěnila krev.
Ten chlap celý život zpíval, asi se tím dobře živil a svoje peníze i majetek si mohl dát komu chtěl.
Měl ženu, děti, tak je prostě zabezpečil a nikomu do toho nic není.
Ty odporné lidi, kteří se živí jako hyeny tím, že někoho vláčí stokou, bych poslala pracovat někam, kde by to mělo nějaký smysl. Co po nich zůstane? jen PACHUŤ!
Přála bych si, aby ty jejich výplody nikdo nekupoval a oni ,,umřeli hlady,, - jak se s nadsázkou říká.
Přes veškerou hustou atmosféru: přeji vám všem krásný, slunečný den.

pondělí 30. září 2019

Zrušeno

V pátek večer jsme se s mužem domluvili, že v sobotu pojedeme na výlet, zvolila jsem takový okruh přes Dubou až do Zákup, kde je několik míst vhodných k focení a pak že to vezmeme k Mnichovu Hradišti, do Kosmonos a domů, schválně nepíšu přesně, co jsem chtěla vidět, neb to pojedeme jindy a určitě to pak na blog dám.


Jenže, v noci jsem nespala, usnula jsem až kolem půl čtvrté ráno a ráno pršelo a tudíž mě manžel nechal spát a nikam jsme nejeli.
( co mi vadí, že nespím, nevím, už to bylo lepší a nechápu to )
Tak jsem si v sobotu místo výletu kromě vaření a podobných prací naordinovala po obídku nějaké prohlížení starších fotek a hledání v mapě, inspiromat tomu říkám.
Vzpomínám si na staré kostelíky, na které jsem se byla podívat jen zvenku, dovnitř jsem se zatím ,,neprobojovala,, a ráda bych!, manžel si pořádně údajně nic nepamatuje a klidně ho tam mohu vzít opakovaně, stejně bude tvrdit známým: tam jsem nikdy nebyl.
Máte také zvědavého ducha?,
milé KOČKY,
tak se mi nebudete divit, že se mi líbí třeba...
https://mapy.cz/zakladni?x=14.8735534&y=50.3948400&z=16&source=base&id=1893194
https://mapy.cz/zakladni?x=14.9797947&y=50.5594265&z=15&source=base&id=1921236
https://mapy.cz/zakladni?x=15.3386613&y=49.9519112&z=15&source=base&id=1911599
a Malín či Nové Dvory poblíž,
už se těším, až zase někam pojedu na výzvědy s fotoaparátem.
Tady starší foto z Církvice...u K.Hory.
( neznám u nás místo, kde by něco zajímavého nebylo! )


neděle 29. září 2019

Dobrá knížka

Od mládí jsem ráda četla. Ke knížkám mám vztah a jsem ráda, že jak dcera, zeť i vnučky také rádi čtou.
Každý má sice rád něco jiného, ale i tak.


Asi před třemi lety jsme jeli jako každé prázdniny na týden do přírody s vnučkami a ještě na poslední chvíli jsem namátkově vybrala a koupila holkám knížku, kdyby třeba nebylo pěkné počasí, i když vím, že si obě sebou berou čtení a pastelky a blok na kreslení. A hry.
Knížku jsem tehdy asi desetileté vnučce podstrčila, a řekla jim: každý večer ti bude sestra číst na dobrou noc.
A děly se věci: holky po večeři a osprchování zalehly, starší vnučka opravdu asi ve 20.30hod. vzala knížku a jednu kapitolu mladší vnučce přečetla. Z jejich pokoje se ozývaly salvy smíchu a tak jsem usoudila, že koupě stála za to.
Proto,
moje milé KOČKY,
zkuste svým vnučkám tuhle knížku přečíst, jestli chcete a mají to rády.
Dokud na to mají správný věk.
https://www.zbozi.cz/vyrobek/kocka-linda-poklad-rodiny-marketa-zinnerova/
Dnes už jsou holky starší a čtou jiné knihy, nicméně knížka se schová ,, pro jejich děti,, - tak jako nechtějí dát hračky, nedají ani knížky a stolní hry.
V rodině, kde knížky jako Kocour Modroočko a kachnu Matyldu podle večerníčku, Petiškovu Martínkovu čítanku a jiné takové znají děti téměř zpaměti, se nemůžete divit ničemu.
https://www.knihydobrovsky.cz/matylda-84638?utm_source=seznam&utm_medium=cpc&utm_campaign=7_APR-Albatros|Matylda+84638&utm_content=Matylda&utm_term=kn%c3%ad%c5%beka+sle%c4%8dna+matylda

Hezké chvíle s knížkou a vnoučaty vám přeji.

sobota 28. září 2019

Hastrman

Nedávno jsem se, vlastně náhodou, domákla, že večer budou dávat film Hastrman.
Tuším, že to bylo v neděli po osmé na ČT 1 a co mne k tomu přitáhlo, bylo hlavně to, že to režíroval můj léta letoucí obdivovaný Ondřej Havelka.


Hlavní roli hrál človíček, kterého jsem znala do té doby jen podle vidění a nikoli jménem: Karel Dobrý - a byl, podle mne,
v té roli dost dobrý!
Já nejdem žádný filmšmekr, ale tahle polopohádka se mi líbila. Už během filmu jsem měla několikrát pocit, že ta místa znám, a proto jsem na konci stála o to, přečíst si, kde to filmovali a bingo: Holanské rybníky, Stvolínky a tam okolo.
Dala bych krk na to, že jedno místo filmu je u Mácháče ve Starých Splavech.
Prostě moje oblíbená místa od Úštěka k Zahrádkám nebo od Litoměřic k České Lípě.
Tolikrát jsme tam výletovali a každoročně chodíme zjara do Pekla kochat se bledulemi. Touhle oblastí jsme jezdívali k rodičům a posléze k bráchovi.
Když se člověk podívá na mapu, zjistí, že v tomto pruhu se nacházela spousta hradů a třeba takový Čap je vlastně už jen místo, které hrad připomíná jen s velkou fantazií. Některé ty zříceniny ale pořád stojí za návštěvu, borové lesy a klid mě tam přitahují. Alej se spoustou fialek zjara od Zahrádek k mostku ( poškozenému ) nad Bobřím potokem je také moje obligátní trasa.
( hrady Ronov, Helfenburk a mnohé další )
Už jsem od mládí věděla, že tento potok, který pramení kousek nad Verneřicemi a má to k Labi pár ,,metrů,, si asi chtěl zaskotačit a teče zajímavým způsobem k soustavě mnohdy už středověkých rybníků k Holanům a do Ploučnice se vlévá až u České Lípy a do Labe se tedy vlévá coby moje rodná Ploučka pod zámkem v Děčíně, tím si tento potok ,,prodloužil,, život na mnoho kilometrů. ( tuším, že přes padesát? )
Ve Stvolínkách je zámek, který se asi nyní opravuje, budu to muset někdy prověřit, a je zdevastovaný jako všude jinde jezeďákama, kteří zde po 2.sv.válce ,,hospodařili,,.
Víte,
milé KOČKY,
že se tu, v této krajině, nachází i velmi starý kostelík ( ještě se mi nepodařilo se do něj, dovnitř, podívat ) -
https://mapy.cz/zakladni?x=14.4725011&y=50.6328008&z=16&source=base&id=1835204&gallery=1
nejen on je zárukou, že se sem budu pořád vracet.

Ohledně filmu jsem dohledala:

Režie:

Předloha:

Miloš Urban (kniha)

Scénář:

Kamera:

Hudba:

Hrají:

pondělí 23. září 2019

Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),
ostatní mohu udělat zítra,


proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,
obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,
( hospůdky tam praskaly ve švech! )
posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.
Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.
Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...
Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.
Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.
Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,
ležím, a říkám si, to snad ne!
Jako prkno a rovnou na obličej!
Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.
Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:
mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.
Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.
Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.
Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.
Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,
kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:
konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!
Místo, abych vám,
milé KOČKY,
popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,
musím napsat:
Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.
Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.
( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )