Včera, v neděli, jsem - vlastně náhodou - před polednem shlédla pořad televize Prima :
rozhovor s kardinálem Dukou.
Doporučuji ostatním se podívat dodatečně, pokud mají možnost.
Ne se vším, co říkal, souhlasím!
Každopádně mne to přimělo k zamyšlení nad mnoha věcmi a také mi to vnuklo mnoho otázek.
Ač jsem ,,úředně,, nevěřící, také celý život nestraník!, mohu tvrdit, že v něco věřím a nikdy jsem nebyla člověk, který by někomu jeho víru rozmlouval, záviděl nebo nepřál, ať byla jakákoli.
Ráda si čtu o různých historických událostech a také o mnoha náboženstvích, abych rozuměla ,,světu,,.
Zajímám se o nejen církevní stavby, nicméně jsem v katolictví nebyla vychována, ač vlastně Desatero dodržuji
( nekradu, nevraždím a pod.)
Také mi nevadilo a nevadí - pokud jsem se dozvěděla o někom, že je homosexuální,
vlastně mě to ani nezajímá, kdo to jak má se sexem,
ale nemám ráda, když tuto skutečnost dotyční dávají okázale najevo.
Tady dlužno dodat, že ty jejich průvody v Praze jdou mimo mne,
ale už jsem si říkala, že by bylo fajn uspořádat průvod třeba i Prahou od Pohořelce až k Žižkovské věži - rodin s kočárky, dětmi, babičkami, dědečky a prostě celými rodinami,
aby bylo jasné, že tohle je základ státu a bez těchto lidí to nebude ono, nebo se mýlím?
Manželství a osvojení dětí homosexuálních partnerů nefandím.
Přesto, že si myslím, že by se ty děti asi měly materiálně u těchto párů velmi dobře?
Podobných témat v rozhovoru probrali více, kardinál se dotkl i Adventu a Vánoc.
Zdá se, že to týden před Adventem přišlo právě vhod, abych si srovnala myšlenky a udělala názor na mnohé skutečnosti.
Politiku hodnotit nebudu, na to jsou volby, že? Pak to hodím těm, komu si, myslím, patří můj hlas.
Třeba ten můj lístek vysadí z křesla někoho, koho tam teď mít nechci.
Příjemný, poslední týden v listopadu,
milé KOČKY,
přeji!
