V kině

Dnes u mne došlo k posunu, tedy malému, ale!,

včera jsem se na tabuli dočetla, že budou dnes v patnáct hodin promítat film Ledové království,

---

myslela jsem si, že bych tam mohla poslat dědu s Honzíkem,

i zeptala jsem se maminky Honzíka, zda by na to šel, jestli to rodiče dovolí,

dojednáno,

jenže, děda zastávkoval a spadla jsem do toho já.

Do kina s cizím chlapem jsem nešla už hrůzu let a nyní s pětiletým, ještě k tomu na film 3D,

když jsem ani netušila, co to vlastně je!!!

Doslali jsme brýle, myslela jsem, že to Honzík nebude chtít mít na nose, ale statečně se díval a já nakonec také.

A jestli jste,

milé KOČKY,

zvědavé, jaké mám po shlédnutí dojmy a názory, zde jsou :

Film je moderní pohádka, oplývá mnoha triky, efekty a kouzly, barevnými zvraty, chytlavými písničkami,

obdivuji tu něčí fantazii, děj byl svižný, i když předem odhadnutelný, ale je to pro děti!, i mne vtáhly události na plátně do děje a obdivuji práci, kterou tomu musel někdo věnovat.

Nakonec jsem to ohodnotila jako zajímavou zkušenost a Honzík byl nadšený.

Byly i divné momenty! Například, že princezna běhá po lese a skalách na podpatcích, nicméně chápu, že těžko bude princezna nosit pohorky,

dále obě protagonistky vypadaly, jako by právě šly z kosmetiky a od kadeřníka,

ovšem ty animace, jejich provedení, to bylo něco! Famozní!

Pozn.:

měli k tomu promítání vydávat s brýlemi ještě hluchátka, neb zvuk byl vyšroubovaný na maximum a to mi silně vadilo, a pak - jak jsem odchovaná B.Němcovou, H.Ch.Andersonem a jinými horory, tohle bylo zase něco jiného a ve svých bezmála dvaasedmdesáti jsem musela leccos skousnout.

Také ty obří papírové kbelíky pop cornu, co celou dobu konzumovali vlevo a vpravo od nás, to křupání, které bylo slyšet přes hluk filmu, mně znervózňovalo, jsem holt stará páka. Ani mi to nevonělo!

Za nás se v kině cucaly nanuky a eskymo!

Tak, a mám tu premiéru za sebou.

Na co myslím?

Já jsem takový truhlík, až se sama divím.

Včera, jen co se mi trochu udělalo lépe, zavolala jsem kamarádce,

---

zda bychom se dnes odpoledne neměly mihnout v Praze.

Souhlasila a proto jsem dnes v půl druhé na Ládví s Marcelkou měla spicha.

Přesunuly jsme se sedmnáctkou na nábřeží a pak uličkami k Betlémské kapli,

cestou, spolu se spoustou dalších turistů, především cizinců, jsme okukovaly domy, výzdobu a atmosféru,

vzala jsem ji do ,,podzemí,, u Betlémské kaple,

na koncertík a výstavu betlémů.

Krásně jsme se naladily na to správné sváteční rozpoložení a pak jsme se trošku courly po osvětlených romantických uličkách Starého města. Mezitím se totiž setmělo.

Našly jsme i zajímavou, útulnou, malinkou kavárničku a daly si alžírskou kávu,

poté jsme ještě chvíli křižovaly staroměstské středověké uličky, zašly do dvou barokních kostelů,

nakoukly do Pivního muzea,

nakonec jsme vyhřezly přímo na náměstíčku proti bývalému Rottovi.

Obdivovaly jsme krásně nasvícené budovy na Staromáku a pak, přes Ungelt, došly až na náměstí Republiky.

Poté odcestovaly domů.

A proč ten název? Představte si,

milé KOČKY,

já jsem zapomněla doma fotoaparát a tak si můžu dnešek jen pamatovat.

Nicméně mohu použít fotky z výstavy betlémů, kdy jsem na tomtéž místě byla s vnučkami v prosinci 2017!

Mrzí mne jen, že Jana taky nemohla s námi, ale měla rodinou sešlost a na to by moje omluvenka nestačila.

A teď budu mít noční šichtu!,

jedno těsto v lednici si mě žádá.

To jsou věci

Všimla jsem si, že na své oblíbené blogy chodívám poslední dobou méně často, ale pak se to snažím dohnat.

Asi tři roky jsem četla několik blogů, v dubnu 2014 jsem si udělala svůj a od té doby se jich mnoho ztratilo z mého zorného pole a jiné mi naopak přirostly k srdci.

---

A pak na mne vybafne občas nějaká bombastická zpráva, kdy se díky tomu, že ,,tu,, blogerku považuji pomalu za blízkou osobu, (ačkoli o mně skoro netuší, že existuju),

nestačím divit, co se to děje.

Letos je to už několik případů.

Taky se nestíhám orientovat v tom, pokud některé blogerky na blog zanevřou a jsou jen na Instagramu a jinde, protože - a to je moje chyba - já navštěvuji jen blogy.

Je to skoro jako v rodině, někdo se vdá a odstěhuje a také za ním jezdíte jen občas, někdo se ztratí z dohledu a po letech se potkáte a nestačíte se divit, čím ten člověk prošel.

Někdy si sama říkám, jestli bych neměla s blogem skončit, zda to má nějaký smysl, ale zatím to beru trochu jako svůj vlastní občasník, a třeba to může být i jako inspirace, či virtuální cestování pro ty, kdo z různých důvodů nemohou opustit domov?

V roce 2017 jsem upadla 22.12. a s naraženými žebry strávila Vánoce v posteli a díky manželovi to utrpení, 6 neděl krutých bolestí, přežila.

Letos se to sice nedá srovnat, nicméně díky chemkám také není vše ok. A tak si říkám - a co jako? Je pro mne a moji rodinu důležité, zda žiju nebo zda mám umytá okna do vysokého lesku?

A dnes jsem našla jednu záležitost, která mohla být průšvih!

Uklízeli jsme s mužem v jednom koutě za sedačkou a co myslíte?,

milé KOČKY?,

leží tam - na okraji sedačky,plyšový tygr a jelikož se ho dotýkala jedna žárovička světýlek, která byla na okně spuštěna z garnýže, všimla jsem si, že plyš na žárovičce byl spečený a kdo ví, jestli by se to při delší době zapnutí nevznítilo!

Měli jsme kliku! a budu od teď více ve střehu!

Buďte, prosím, také a opatrujte se.

Vaše fotky cukroví, perníčků, betlémů a nazdobených příbytků mi navozují tu pravou vánoční atmosféru a říkám si, že je v mém životě vše v pořádku.

Možná si ještě něco sama naordinuji.

Jedna cesta

To jedete kousek busem a těch dojmů!

V pondělí odpoledne jsem jela busem do Prahy, je to cesta na necelou půlhodinu, když to odsejpá.

---

A ve stručnosti vám,

milé KOČKY,

popíšu, co bylo.

Nejprve mi jeden bus ujel před nosem, tak jsem čekala na další, tudíž jsem měla čas sledovat okolí zastávky, plné vajglů, pro nezasvěcené - nedopalků. Každý hulí, i když dobře ví, že se na zastávce kouřit nemá a při příjezdu busu to hodí na zem a rozšlápne.

Na to navazuje další kuřácký dojem: mnohé, hlavně také maminky! - si stěžují, kudy chodí, že nemají na obědy svých dětí ve škole, určitě jsou takové případy, ale mnohé z těch, co tady znám, by měly nejen na obědy, kdyby ty peníze, které jim vyplácejí na úřadu, neprokouřily a neprohrály na automatech.

Asi 4 takové i s kočárky právě hulily na zastávce.

A už jsme v busu a co vidím a slyším ? ( přesto, že se snažím věnovat svým věcem a přemýšlet o svých tématech ) -

nějaký tatínek s malým synkem asi 3-4 letým si sedli až dozadu.

Synek brebentil od nás až na Ládví, pusu nezavřel, ale!,

takovou úžasnou, velkou slovní zásobu by mu mohli závidět mnozí fotbalisti!, chlapec vyprávěl tatínkovi zážitky ze školky, pak něco s maminkou a povídá ( mimo jiné ) : tati, na Vánoce budeme zpívat koledy a na nic nečekal a hned jednu, poměrně dlouhou, zazpíval, ale jak! krásně a vyslovoval vše úplně perfektně. Byla jsem z něj nadšená, i když, po pravdě, jindy více fandívám holčičkám. Tady bylo vidět na první pohled, že se hošíkovi doma věnují.

A ještě jeden dojem jsem měla to odpoledne - v metru jsem si sedla v plném voze na jedno místečko, a pohlédla jsem na nějakou paní asi 45let mladou a ta se na mne usmála! Bylo to příjemné a zvedlo mi to náladu.

Když jsem pak jela vlakem na okraj Prahy k mladým a tam uviděla ty počmárané, hnusné, posprejované zastávky, už mi to tolik nezvedalo tlak. Prostě vím, že jsou, mezi námi, i fajn lidi a je jedno, kolik jim zrovna je.

Ubrousky

Na Vánoce a na Velikonoce si obvykle kupuji nové, tématicky vhodné ubrousky.

Až na dva kousky, které hned přendám do sbírky, ty ostatní použijeme na stůl.

---

Rodina to o mně ví, tak mi také dvěma kousky přispívají a kamarádka Marcelka rovněž.

A že její dcera Daniela umí kupovat pěkné!

Ubrousky sbírám moc a moc roků, ty první byly děsně nehezké, ale nechávám si je, jako vzpomínku na dobu totáče.

Už za prvních cest do Rakouska nebo Německa po sametovce jsem si dovezla ubrousky ,,zápaďácké,, - nyní se dají běžně koupit pěkné u nás.

Letos jsem se dala na ,,ptačí téma,,.

Nejprve jsem koupila povlak na polštář s potiskem vrabce, který okouzlil malého Honzíka, jehož občas hlídáme,

doma mu říkají Vrabčák, a tak asi proto má k ptáčkům vztah.

Jedné vnučce jsem koupila ubrousky s koníkem, starší vnučce s medvídkem. ( tady vím, co jim udělá radost )

Těším se, až na stůl položím bílý damaškový ubrus a ty zimní, ptáčkové ubrousky.

Už za týden -

milé KOČKY.