Jak slepička sháněla vodu

Všechny asi znáte tu pohádku,

milé KOČKY,

jak slepička sháněla kohoutkovi vodu a co vše při té anabázi zažila.

---

Nějak podobně jsem si dnes připadala já.

Nebylo to ale o vodě!

Rozhodla jsem se roztlouct staré ořechy a dát je ptákům na balkon.

Chtěla jsem převléknout cejchy a dát je vyprat.

Při tom vždy vyluxuju kde co.

Jenže, máme malý byt a ke skříňce, kde skladuji povlečení, je postavený ušák, u ušáku je stoleček, na kterém stál stromeček!

Tudíž to začalo tím, že jsem si stromeček postavila v kuchyni na stůl, odstrojila jsem ozdoby,

Nic se mi nepodařilo rozbít, i když mi jedna ozdoba upadla, naštěstí z malé výšky.

Pak jsem přendala stolek, dala na balkon roztlučené ořechy, aby si ptáci přišli zobnout, odtáhla jsem kousek vedle těžký ušák, vyndala ze skříňky povlečení, v ložnici převlékla polštáře a proš.deky, odnesla použité povlečení do koupelny a nacpala pračce břicho. Vyluxovala jsem matrace, koberce, vytřela chodbu a koupelnu, umyla nádobí a vypila kafe.

Manžel si ohřál jídlo od včerejška, hovězí polívčičku a vepřovou krkovičku, bramknedlík a špenát.

Ještě, že nám zbylo, nemusím dnes vařit.

Teď už jen zabalím ozdoby do bublinkové folie a naskládám do krabic.

Tak zase za rok,

krásní medvídci, barevné kouličky a třpytivé šišky, zbylí sněhuláci, ptáčci.

A kdyby někoho zajímalo, co FURT dělá důchodkyně, mám ještě v plánu - začnu číst další knížku od Ježíška a na pátou mám schůzku s Janou - musíme se poradit ohledně akcí v letošním roce.

Večer ještě provětrám nějaké blogy, abych měla přehled.

A je tu konec

Už když jsem rozbalovala dárek od Ježíška, tušila jsem, že je to kniha a dokonce jsem doufala, že to bude nově vyšlá od L.Zibury.

A byla!

---

Několik večerů mi dělala společnost a nasmála jsem se u ní hodně,

jenže,

milé KOČKY,

všechno má svůj začátek i konec a i když jsem si ji ,,šetřila,, - dočetla jsem ji.

Chvíli jsem byla smutná a dokonce jsem si říkala, měla bych autorovi napsat a požádat ho,

aby už už zase někam vyrazil a téma rychle zpracoval,

jenže to tak nefunguje.

Tak se budu těšit, že ho to samotného napadne a dočkáme se další knížky.

Vám tady předložím namátkou vyfocené stránky,

abyste měly představu, co mne několik večerů rozesmávalo:

O zdraví

No, nevím, jak to dělám, ale něco je určitě špatně.

Nikdy jsem neholdovala alkoholu - i když jsem občas nějaké to vínko,

červené a později i bílé okusila, pivo si spíš dám jedno, občas, na výletě a obvykle jen černé.

Likér jsem si dopřála nanejvýš tak o Vánocích, tvrdý alkohol mi nechutná.

---

S kouřením jsem sekla přesně na den: 29.ledna 1982 a ani před tímto datem jsem cigaretám moc nedala, řekněme tak 4 kousky za den a ještě jsem se styděla, proč s tím nepřestanu, resp. že jsem s tím kdy začala!

S jídlem jsem to měla od malička tak, že jsem byla postrach v rodině, nejedla jsem maso a uzeniny, zato jsem měla ráda zeleninu, ovoce, sýry a tvaroh a pod., sladké a hlavně, čokoládu.

Byli jsme chudá, osmičlenná rodina a čokoláda byla málokdy, stejně, jako banány, mandarinky, pomeranče, meruňky. Zato jsme měli spoustu jablek, švestek, hrušek. Nebo ze záhonu mrkve, dýně a okurky.

Pamatuji si,

milé KOČKY,

jak jsem si často vymýšlela, že, až budu velká a budu pracovat, koupím si deset rakviček se šlehačkou a sním je na posezení.

To jsem sice nikdy neudělala, ale! byla bych toho schopna.

Tak a nyní se dostávám k tomu zdraví:

mnohé víte, že svádím boj s Vetřelcem.

Boj na mnoha frontách, snažím se jíst zdravě, málo a bojuji i babskými způsoby, třeba bylinkovými čaji a potravinami, které, údajně, podporují vyčištění organismu.

Ovšem největší zásluhu mají doktoři. Ti se snaží vyhnat tu potvoru z mého těla dost razantními způsoby a není to boj lehký ani zadarmo.

Když vám není dobře a podstupujete chemku, jste moc rádi, když máte kolem sebe vlídné a profesionální zdravotníky.

Vrátilo se to ke mně už potřetí ( 1982, 2008, 2018 ) a není mi jasné, proč si mne Vetřelec tak oblíbil?

Já jeho nemohu vystát!

Nejen chemoterapie, ale i doprovodné léky stojí hodně peněz, také zdravotníci v nemocnicích a poliklinikách stojí nějaké ty peníze, když si vezmu, že já vlastně za léčbu nic neplatím, je náš systém báječný,

( i když - pracovala jsem od 18 do 62,5 roku a něco jsem do systému nastřádala ).

Každopádně, když vidím, kolik lidí tam s podobnými problémy chodí a jsou na tom i hůř, myslím na to, kolik to stojí celkově a musí to být hodně vysoká částka!

A ptám se, proč je toho tolik mezi lidmi, že by to bylo ,,kvalitou,, potravin, co tu jíme?

Opatrujte se, milé blogerky a nestresujte se. To je první krok do pekla.

V tom mi můžete věřit!

Červený hadr

Ono se říká, že na býka působí červený hadr,

já jsem sice arénu, kde tohle předvádějí, viděla, ale jen zvenku.

Na ,,představení,, jsme neměli na zájezdu do jižní Francie čas.

---

Stejně bych tam asi nešla.

Nicméně stejně či podobně na mne působí agresívní reklama.

Zapnu počítač, najedu na svoji schránku a co nevidím:

Mountfield mi vnucuje sekačku, o mnoho tisíc levnější, než před týdnem

( ještě, že jsem si žádnou drahou nekoupila, hned by mě kleplo )

kde na mne našli adresu, netuším, nikdy jsem u nich nic nekupovala.

Deky, hračky, vánoční stromky, auta, pneumatiky, boty, čepice, náramky, to vše a mnoho jiného zboží

na mne chrlí internet a koukej si něco koupit, dokonce si dovolují jít na mne zhurta!

Vy ještě nemáte tohle a támhle to? Jak si to představujete, sleva platí jen do půlnoci!

Nejspíš si prodejci myslí, že jednají s ubožákem, který nemá vlastní názor, neví, co potřebuje a bez čeho se neobejde a na mne to dělá dojem, jako ten červený hadr na býka. Jen se rozčílím a just nic nekoupím.

Tedy, mezi námi,

milé KOČKY,

kdyby to byl norkový kožich a zlato a diamanty a drahé červené auto

( řidičák nemám, ale řidiče zatím ano )

za velmi přijatelnou cenu, asi bych se dala zlákat.

A museli by poštovné dát zadarmo!

Na mne si nepřijdou!

Stačí, že mi lepí ty jejich ohyzdnosti ke každému příspěvku na blogu.

O víře

Možná si tímto příspěvkem na svém blogu naběhnu!

Možná mě někdo nepochopí, ale zkusím to.

---

Vyjádřím svůj názor, konec konců ve svém věku už si můžu dovolit říkat, co si myslím.

Konec konců jsem vždy říkala, co chci.

Taky netvrdím, že mám vždy pravdu, ale na má slova obvykle dojde, hihi.

Nejsem klasicky věřící, v naší rodině byl křtěný jen táta, mamka byla bez vyznání.

My děti, bylo nás šest, jsme pokřtěné nebyly.

Nicméně nás naši vedli asi tak, jako bychom byli křesťani, takové to Desatero vyžadovali.

Za přestupky jsme byli i biti, táta se s tím nepáral a občas použil pásek.

Nedodržování pravidel a lži, nedej bože něco víc, byly trestány!Přísně.

Dokonce jsem jednou klečela a na rukách držela polínko.Stejně jsem neodprosila!

Mamka nás nebila, alespoň mne ne.

Od mala jsem ráda četla a jelikož jsem nemohla chodit na náboženství, dětem na vsi, kde jsme poblíž Strakonic v té době bydleli, jsem záviděla. A časem došlo i na literaturu ohledně náboženství.

A tady už došlo i na info o trestání, mučení a upalování lidí jen proto, že neměli tu správnou víru nebo byli nařčeni z čarodějnictví. Iluze o středověku vyprchávaly. Začala jsem si dělat názor na katolickou církev, byla jsem zvědavá na židovskou, na muslimskou i na ty v Indii a dál na východ. Půjčovala a kupovala jsem si knížky, jak to jen šlo a četla, hltala.

A rozhodla jsem se, poměrně brzy, ve svém mládí, nevstupovat do žádné církve ani do žádné strany, byť by byla ověnčena krásnými slovy, či skutky.

Ovšem ráda navštěvuji kostely, hřbitovy, hrady, zámky, obdivuji práci dávných architektů a dělníků.

Jednou jsem v kostele v L. vyslechla pražského kardinála, kterak tam hřímal, přišlo mi to jako kdysi za totáče, když do nás na školeních hustili někteří straníci svá moudra. Běda, když jsme položili nějakou nepříjemnou otázku!

Nemohu poslouchat někoho na slovo, když nejsem o jeho pravdě přesvědčená.

Překvapuje mne, když hlásají lásku k lidem a pak na lidi dští síru a výhrůžky, pokud nemají stejný názor.

( mají lidí plnou hubu a jde jim jen o peníze, říkávala babička )

Pozor, vážím si lidí věřících, kteří to berou vážně, jsou v tom vychováni a dodržují např.Desatero. Nepočítají s tím, že udělají nepěkný skutek a vyzpovídají se a za odříkání čehosi jim bude automaticky odpuštěno.

A tak to shrnu:

Věřím v rozum.

Věřím, že něco nad námi, lidmi, je, nějaký bůh, ale nepředstavuji si vousatého dědečka na obláčku.

Chci věřit, že bude i nadále mír, i když momentálně zase nedaleko ( v Íránu ) začínají harašit zbraně.Začít je tak snadné, ale ukončit válku tak těžké.

( ptám se, komu to prospívá? )

Věřím, že kdyby lidi přírodě nekazili její zákony, vše by bylo ok.

Věřím, že každý může zlepšit svět tím, že začne u sebe. V každém ohledu.

Věřím v lidi, v to, že těch dobrých je víc.

Věřím v ženskou sílu a obdivuji ženy, které zvládají i to, co by chlapa porazilo. Mají vytrvalost, něhu, houževnatost, obětavost.

Věřím v smysluplnost naší - evropské - kultury.

Věřím, že se slušností se dojde dál.

A dnes věřím i v to, že blogování je fajn,

milé KOČKY.