Zdá se, že od prosince 2017 jsem babičkou na méně než poloviční úvazek.
To jsem tehdy upadla u mladých a natloukla si žebra, vnučky už byly ,,velké,, a tak potřeba dojíždět k nim
a sekundovat jim nebylo potřeba,
nicméně jsem byla nastavená na časté návštěvy a mnohdy mi snížená četnost setkání vadí.
/ další dva roky díky nemocem taky nic moc! /
Jak ráda si tedy nad fotkami, které si občas prohlédnu, zavzpomínám na naše výpravy,
na batůžky, na svačiny, pití, deku, plyšáky, mikiny a pláštěnky, fenistil, náplasti,
foťák, mobil, doklady, peníze,
knížku, notýsek, pastelky,
( však ve vlaku dostaly naše holčiny mnohdy pochvalu od náhodných cestujících, že celou cestu byly hodné, )
povídaly jsme si, nechala jsem si vyprávět historky ze školky nebo už z prvních ročníků ZŠ.
Byly jsme spolu a byly jsme rády.
Vymyslela jsem heslo: My se máme, že se máme.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem jim odpoledne dělávala pečená jablíčka nebo jablečný kompot,
a na jejich roztomilé dotazy: nebylo by na přidání?
Doprovázela jsem je na keramiku, na balet, na angličtinu, na výtvarku,
chodila jim naproti k jídelně a ke družině,
trávila s nimi dny, kdy třeba nebyly zdravé.
Vzpomínám, jak jsme před Vánocemi vykrajovaly a pekly cukroví.
Jak jsem musela koupit druhou sadu - váleček a další nářadí, aby měly každá to své.
Zdobily jsme velikonoční perníčky.
Jsem moc ráda, že jsem to měla možnost zažít, že jsem nebydlela na druhém konci republiky,
že jsem s nimi byla poměrně často.
Jsem babka ovlivňovačka, to se přiznám bez mučení,
vyprávěla jsem jim často o tom, kde jsme s dědou byli, co jsme viděli, prostě jsem jim cpala nenápadně do hlavy,
jak je fajn poznávat tu naši zemičku.
Od malička tvořily výzdobu třeba na Velikonoce, hnětly pastelínu, vystavovaly v bytě výrobky.
Milé KOČKY,
ovlivnila jsem je? Ony ovlivnily mne.Jsem bohatá babička.
