Kdybych byla učitelka a kdyby mi to ve škole dovolili,
hihi,
chtěla bych učit zeměpis a dějepis.
Vzala bych děti na výlet na mnohá místa a tam by se to snáze učilo.
No, fakt:
třeba bychom vylezli na Milešovku,
tady by nám pán z Meteorologického ústavu pověděl něco o počasí a přístrojích,
o tom, jak je tu často hodně větrno,
o tom, že tu bylJ.W.Goethe a A.von Humboldt, a další a taky vícekrát já.
O tomto kopci a jeho rozhledně se dají nastudovat mnohé informace. Určitě bych dala žákům nějaký pěkný úkol.
Aby je to bavilo!
Mimochodem, mnohá místa, kde spočinuly mé nohy, se chlubí Goethem.
Třeba Třebenice pod Košťálovem, v Muzeu granátu, to jste,
milé KOČKY,
jistě slyšely o Ulrice von Löwetzov a tom starém Kocourovi ?
A také, třeba, na sopce u Františkových Lázní - tam byl ten šlechtic a badatel a vzdělaný člověk také!
Když jsem jela do Výmaru, byla jsem na to město zvědavá hlavně kvůli němu!
A mohu pokračovat jako virtuální učitelka?
Tak třeba Mácha, s jeho Májem! Obešla bych se zájemci z řad žáčků Bezděz, Házmburk, Litoměřice a další krásná místa, nejen v Českém Středohoří nebo Českém Ráji,třeba pohled z Kozákova stačí, aby si každý do hlavy nalil, kde co leží, ať už Trosky nebo jiná zajímavá místa.
Řekněme, že na Pokličkách v Kokořínském údolí povíte cosi o zvětrávání hornin, garantuji, že si to lépe zapamatují než v nějaké třídě, kde studentíci myslí na to, jak za 10 min. zazvoní a půjdou na oběd.
Zkuste vzít kluky na Spálov a ukázat jim tam vystavenou Kaplanovu turbínu nebo co tam tam mají, jak se jim rozzáří oči! a to ve třídě nad knížkou nezažijou.
Ve Kbelích v Leteckém muzeu a na dalších místech...
Je mi jasné, že mi učitelky napíší, že jsem naivní a mírně mimo realitu, ale není to hezká představa?
Stejně tak by stálo za to vzít dětičky do údolí Dyje nebo Jihlavy, či Rokytné, a hned by pochopily, proč básníci psali o lesích, vodách, stráních!
Proč v hymně bory šumí atd.,
z internetu ani z mobilu tu vůni borovic nebo konvalinek ani při nejlepší vůli neucítí!
Když si na nějakém Íčku ( třeba Zvířetice u Bakova n.J.) necháte pustit animaci, jak vypadala zdejší zřícenina, když byla ještě zámkem, hned máte představu, jak to vypadalo a jak se to nechalo zpustošit, jak kousek ukrojila stavba dráhy a ač si nemusíme nutně pamatovat přesně roky, kdy k tomu došlo, stejně v hlavě něco málo zůstane.
Mám moc ráda, když potkám na výletě rodinky s dětmi, protože vím, že to ty děti obohatí a to mnoha způsoby.
Zajímavý předmět pro mne je i přírodopis, chodívala jsem s babičkou na bylinky, trhaly jsme kde co a sušila to na půdě, posílala do Léčivých rostlin do Liberce a malinko si přivydělávala k malému důchodu. A já se nenápadně mnohé naučila.
Dokonce si pamatuji, že některé ty rostliny jsme trhali i se školou.
Jak a co se učí děti dnes, netuším.
Ale nezávidím jim ani trochu.
I když jsem si jista, že v počítačování a znalosti angličiny a francouzštiny na své vnučky, gymnazistky, nemám.
( foto: Jiřina poslaná k šípku )
