Ať se pobavíte

Milé KOČKY,
uvažovala jsem, zdali mám o tom tady psát, ale jo,
ať se taky pobavíte.
Minulý týden mi dcera napsala smsku, zrovna jsem procházela  náchodským zámkem,
zdali bych se mohla tento týden ve středu zúčastnit výzkumu paměti,
tak jsem jí chtěla udělat radost a kývla jsem na to.
Tudíž jsem musela ve středu dřív vstávat a dojet do Prahy a na Jižňák,
tam se podrobit třem testíkům,
čekala jsem to horší, nakonec mi to připomínalo dětskou hru na táboře...,
ale! legrační bylo, že mi paní magistra na závěr sdělila sladké tajemství,
že ve svých 72 letech mám paměť dobrou a z lidí, kteří tam byli ten den také,
jsem na tom téměř nejlépe.
Jestli nezkreslila výsledky a mluví pravdu, jsem se sebou spokojená a odcházela jsem odtud trochu napřímenější a veselejší.
Každému to udělá dobře, když je pochválen?
Když jsem tam jela, říkala jsem si, že taky musím být u všeho a k čemu to bude a nakonec jsem ráda, že jsem test podstoupila.
Manžel na to pravil, že by naopak bylo lepší, kdybych si míň pamatovala
( že bych na něj nevytahovala staré průšvihy? ) - to je fór!
On sám si cvičí paměť každý večer, neb jde ležet v devět, do deseti luští křížovky a pak do pěti do rána spí.
Tak to dělá od chvíle, kdy odešel 1.5.2002 do důchodu.
Trochu stereotyp, ale jemu to vyhovuje.
Já si paměť netrénuju a jen si čtu a hledám v mapách a plánuju výlety...
ale zapisuji si úkoly, nákupy a škrtám to udělané.
A teď? - Jdu uvařit kávičku, dáme si k tomu čoko begické!

Z jiného soudku

Abych zaujala návštěvnice blogu trochu jinak,
ukáži vám,
milé KOČKY,
jeden den na zájezdu do Beneluxu.
Tam jsem byla poprvé před lety s mojí dcerou, tehdy ještě svobodnou a není lepší cestování, než s takovou osůbkou!
( byla jsem s ní také na Slovensku v Tatrách a jinde,  starala se o mne jako o miminko, měla jsem se jako Bumbrlíček! Tehdy už nebyla studentka, pracovala a dopřála mi úžasné požitky, třeba čokoládu v Bruggách! )
Podruhé jsem byla v této oblasti s Janou, kolegyní, a navštívily jsme krom jiného také Madurodam.
Ráj pro děti i dospělé, pokud se o tohle zajímají.
Jsou tam totiž miniatury různých budov a institucí, přístavů a nádraží a pod., takový povedený výběr z celé této krásné země.
Jen nesmíte chytit velký déšť, abyste mohli vy, vaši muži i vaše děti vše projít a obdivovat.
Ne, že tady budete spěchat, to ani nejde.

Vláčky tam jezdily,  lodi pluly, výtah jezdil nahoru - dolů, zkrátka to tam žilo.
Abych pravdu řekla, ani se mi odtud nechtělo.
Fotek máme s Janou asi milion. Dokonce jsem se vybičovala k nějakým videozáznamům, to pro názornost a pro chlapy.

U rybníka

V Libyni jsem vyfotila pár snímků u rybníka,
líbily se mi bodláky s mnoha včelami,
tedy,
milé KOČKY,
znám mnohé blogerky, které by to nafotily lépe a kvalitněji,
nicméně zde jsou:
na květech bodláků i lip byla pěkná tlačenice, vosy, včely, různý hmyz, motýli...
Nelynčovat autora snímků, prosím.
( dnes máme výročí svatby, ale, že těch 42 roků nějak uteklo )

Úmysl a výsledek

Doufám, že toto můj manžel číst nebude a proto do článku napíšu pravdivé info.
U nás je to mnohdy, jako když se baví Tatar s Mongolem!
Včera, tedy v pondělí, mi manžel povídá:
v úterý má být hezky, měli bychom někam jet na výlet, 
pak bude pár dní pršet. 
Zrovna jsem nikam nechtěla, ale jelikož mám pořád v rukávu připravené trasy na výlety, řekla jsem mu dva tipy a on si vybral.Na západ, aby nám po ránu nesvítilo do očí.
Ovšem tady už dochází k tomu, co jsem naznačila výše:
mám seznam míst, kam chci a vím proč, nedávno jsem ho dokonce zveřejnila na blogu,
vše se nachází přibližně mezi Lubencem, Valčí a Podbořany,
je to tam samý, sice většinou zchátralý, ale už mnohdy opravovaný zámeček nebo jiná památka,
...podle manžela jsou to bouračky ...
- když jsme dojeli do Libyně, kde jsem chtěla navštívit Muzeum vitráží, tak jsem se na tabuli dočetla, že mají otevřeno pouze v so+ne a proto jsem si jen pofotila zdejší býv.hřbitůvek okolo kostela, tabule s informacemi a hrnky na plotě blízkého domu.
Zajímavé info bylo i na památníku.
Pokračovali jsme do další obce Lužec, kde opravují zdejší zámeček, cvakla jsem pár fotek, ale manžela přestalo bavit jezdit po tamních úzkých silničkách nevábné kvality a tudíž pokračování mého plánu padlo, musela jsem vařit z vody, zamířili jsme tedy do Vroutku, zde zajímavý kostel,  brána a špejchar, taky kostelík s velmi zanedbaným hřbitovem.Uprostřed obce.
Pokračovali jsme do Podbořan a cestou jsem se rozhodla změnit plány a udělat to následovně.
Navštívíme: Kadaň, Klášterec n.Ohří a poté blízké Evženiny Lázně, kam jsem už dávno chtěla a dnes se mi to povedlo.
Kadaň se zase o něco vyloupla víc do krásy, nakonec jsme ji znova neprošli, byli jsme tu dříve vícekrát, ale zato v Klášterci jsme si to opět pochodili, kolem zámku i v městečku, nejvíc času jsme si nechali na procházku a posezení v Lázničkách, kde právě kvetly lípy, nádherně voněly a nejvíc přispěly k dobrému dojmu z výletu.
Tady jsme se odpoledne otočili a jeli domů. Chytili jsme u Slaného kolonu, tak jsme se trochu museli proplétat obcemi, jako jsou třeba Zlonice, nicméně jsme to zvládli a máme to ,,odškrtuto,,.
Plán se nepodařilo naplnit, ale výlet se povedl.
Snad vás,
milé KOČKY,
přemíra slov a fotek neodradí:
( a něco také nechám na vás, abyste si na to samy přišly, hihi )

Lužec :

Vroutek :

Klášterec nad Ohří:

Ve Vroutku:

Od zámku v Klášterci:

Evženiny Lázně na břehu Ohře: