Venku, na pastvě

Mám ráda, když někam jedeme na výlet, zastavit se u pastvin, kde se pasou koně. Vydržím je pozorovat a případně i fotit docela dlouho. Stejně tak mám ale ráda na jaře, když už je trochu zelené trávy a v ohradách poskakují ovečky nebo kůzlata. Jestli to nebude tím, že jsem jako malá holka vídala takové obrázky na vsi.

Milé KOČKY,

zvířat se tak trochu bojím, už léta nemáme ani psa, ani kočku, natož něco jiného, ale pamatuji si, že když jsem chodila asi do první třídy, měli jsme jednu krávu. Babička udělala palačinky, na to borůvky z lesa za vsí a na to šlehačku z mléka od naší  krávy a to byla opravdová dobrota. ( bydleli jsme tehdy ve vsi u Strakonic ). Tak, jako předmluva dobrý, a nyní vám ukážu trochu té zemědělské idylky.

Tyhle koně můžete vídat v ohradách kousek za Dubou, směrem na Doksy.

Na koni

 Jo, moji milí, někdy dělám vše možné i nemožné, abych vše dokonale zařídila a zorganizovala, zvládla, abych byla na koni, abych ukázala, jak jsem dobrá, jak ty ostatní dokážu oslnit a překvapit, že jsem hvězda, abych sama sobě dokázala, jak jsem schopná, že na mne ostatní nemají a pak, během chvíle, zjistím, že jsem truhlík, že ten kůň je jen dřevěná hajtra, která nikam nepojede a nedoskáče ani omylem. Že veškerá ta má snaha se minula účinkem a všichni ti, co jen koukali a nehnuli prstem, mě ještě kritizují a jelikož nic neudělali, tak se nedopustili ani žádných chyb a jsou považováni za chytré nebo rozumné! To si pak sypu popel na hlavu a říkám si, příště si dám pozor. Ale nedám a jdu do rizika zas a znova a tudíž si ten nos nabiju opakovaně a často.

Milé KOČKY,

jako vždy u mne, i na tomto článečku je část pravdivého základu a část rádoby vtipné nadsázky. Kolik procent čeho, to nechám vašim dohadům. Jen jedno vím jistě: já už jiná nebudu.

Jídelní lístek

 Dnes jsme si, konečně, udělali normální jídlo, a taky, že jsem si pochutnala! Uvařila jsem totiž zapečené těstoviny, k tomu okurkový salát a nejraději bych to snědla všechno, jenže polovinu nechám na zítra. Prvního jsme měli čočkovou kaši, druhého bramborovou a karbanátky, na Vánoce rybu a bramsalát, pětadvacátého španělské ptáčky s rýží a šestadvacátého přijeli mladí, tak byla letos místo kachny husička, červené zelí a knedlík. A denně kafíčko s pár kousky cukroví. Když tu byly pár dní vnučky, vařilo se podle nich, jeden den i švestkové knedlíky z tvarohového těsta, jindy květák a pak zas lečo.Včera jsem měla takové chutě, že jsem si musela udělat dvě topinky! A do toho kamarádka přivezla vzorek cukroví a dva druhy koláče.

Milé KOČKY,

k tomu na blogu kdekteré z vás samé dobrůtky a jelikož mi děláte laskominy, moje chutě jsou směsice sladkého, kyselého, ostrého a pálivého, jenže Vetřelec číhá a tak si musím dávat trochu pozor na stravu. Tuhle ráno jsem ho naštvala, dělám si k snídani občas vločkovou kaši. Někdy si zamíchám do jogurtu nějaká ta semínka a jiné, tzv. zdravé věci. Ať si zvyká! A jestli se mu u mne nelíbí, ať táhne a už se nevrací. Děkuji mu za návštěvu, ale stačilo.

( jestli bude na zítra navařeno, mohla bych toho využít a pustit se do té práce v kuchyni, hihi, schystám si tapety a lepidlo a štětec...a posílím chuť to udělat )

Všední den

 V tomto případě jde o všední den v Praze. To jsem si jednoho lednového dne v r. 2015 z nějakého, dnes už zapomenutého důvodu zajela do Prahy, sluníčko svítilo a tehdy jsem ani nezapomněla vzít sebou foťák! Skleroza tehdy o mne ještě nejevila zájem. Jelikož mám ráda vás, 

milé KOČKY

a také mám ráda Prahu, ráda vás prostřednictvím fotek seznámím.

Ze života

 

Hele, ty nenosíš roušku?

Prosím tě, mít holý zadek a přes pusu roušku? - jak by to vypadalo?