V zahradách

 S Janou jsme si ( před časem ) zase jednou udělaly výlet do Prahy a vzala jsem ji do zahrad pod Pražským hradem. Šly jsme odspoda nahoru a moc se nám tam líbilo. Jakmile to bude trochu možné, doporučuji vám,

milé KOČKY,

podívat se tam také.

Ráda mám i zahrady kolem Letohrádku královny Anny s fontánou. Do Prahy s Janou nebo s Marcelkou, případně se sestrou či s vnučkami moc ráda jezdívám, ráda ji procházím křížem krážem, v každé roční době a dá se směle tvrdit, že i v každém počasí. S manželem jsme prošli jarní Prokopské údolí, jindy, také  zjara, údolí Šárecké, nebo zase na Bílou horu ke Hvězdě, když se zbarvilo podzimně listí, nebo na Petřín a dále ke Strahovu. Také jednou na 1.máje k soše Žižky na Vítkově. Od Vyšehradu na Staré Město či od Karlova po schodech dolů...

Ale k těm zahradám: moc jsme si to tu užily a je to zajímavý prostor, krásně se tu fotí:

tady to mám taky ráda:

Je mi jedno, zda se do Prahy jdeme jen projít, nebo cílem je některé muzeum, ( a že jsme jich viděli, Muzeum kávy, Muzeum panenek, výstavy medvídků, Muzeum nočníků, Muzeum Barbín, a kdejaké výstavy, ach, jaké skvosty jsme měli možnost shlédnout!  )

Vzhůru, do věží

 Na zájezdech a výletech se mi občas nabízí vystoupat nahoru do věže a průvodce obvykle udělá tu chybu, že předem oznámí, kolik ta věž má schodů. Polovina zájezdu tím pádem vůbec na věž nejde, ostatní jsou buď mladí a běží napřed nebo jako já, staří a nechtějí se dát zahanbit a vyškrábou se tam, i kdyby měli padnout. Zato nahoře, ty výhledy, obvykle jsou ve věži zavěšené i zvony, takže si je také ráda pofotím, stejně jako to město pod námi a užívám si - a pak si řeknu, že to se mnou ještě není až tak hrozné a zase pomalu a opatrně slezu dolů a s jistotou vím, že už se to nebude opakovat.

( vždy si vzpomenu při té příležitosti, jak jsem vyvlekla svoji starou matku na rozhlednu Křemešník, jak se vzpouzela a jak pak byla neskonale šťastná a fotku odtud nadšeně ukazovala ostatním důchodcům )

Milé KOČKY,

takové město z výšky, to je jiná! Žádné zaprášené a přehřáté uličky, počůrané rohy, smetí a odpadky, počmárané zdi. Pohled z ptačí perspektivy je to, co občas člověk potřebuje.

V Toruni:

V Praze: co třeba z Jindřišské věže?

Ve Slavonicích:

V Ostřihomi:

Vysegrád:

Z věže hradu v Landshutu:

a třeba z Benátek?:

Když už jsem podnikla takovou námahu, ať z toho také něco máte!