Výstavy

 Když ještě svět byl v pořádku a nebály jsme se s Janou nebo s vnučkami se někam vypravit, brala jsem lidičky občas na výstavy. Jednou to byly nočníky, opravdu, 

milé KOČKY, 

taky jsem si říkala, co tam tak asi mohou vystavovat, pár plechových hrnců a pak jsem byla velmi příjemně překvapená, jaká to byla krása, ty noční vázy. To tehdy bylo toto muzeum ještě poblíž Výtoně,  pak muzeum přestěhovali, ale momentálně nevím kam, asi někde na Staré město?,

umíte si představit některé ty kousky pod svou postelí?...

 Jindy jsme šly ( a byla jsem tam pak několikrát ) do Muzea kávy na Letnou.  ( třeba, když měly tři kamarádky narozeniny, dostaly to ode mne jako dárek a pak procházku po Starém Městě )... je to tam velmi povedené, jejich vystavené exponáty navozují ty nejkrásnější vzpomínky na babičky a jejich domácnosti...vedle je kavárna a cukrárna, kde se v létě dá posedět a smlsnout si na něčem dobrém v zahradě ve vnitrobloku. Chcete se sejít s kamarádkou, kterou jste dlouho neviděly a chcete si to užít, nekoukat se na hodinky? jděte do přilehlé kavárny a do Muzea kávy!

Byly i jiné, které mi utkvěly v mysli. Výstava Muchových plakátů v Obecním domě, 

výstava šperků tamtéž, výstava krásných obrazů na Hradčanech ve Schwarzemberském paláci, výstava krásných předmětů v Jízdárně:

S vnučkami to byly všeliké výstavy hraček, medvídků, barbín, pokojíčků, výstavy ve tvrzi v Roztokách, výstavy v Muzeu Hl.m.Prahy, výstavy v Uměleckoprůmyslovém Muzeu, a teď - nic. Cítím, jak vnitřně chátrám.

Vzpomínám s láskou na chvíle, kdy jsem musela vnučky zvedat, aby viděly do vitrín ve výši mých očí!

A později už to bylo snazší:

 Modernímu umění já moc nedám, protože tomu nerozumím a pokud koukám na obraz nebo sochu, ráda poznám, co to je, jestli postava nebo strom...

Už se těším, až vše bude v normálu a zase budeme žít...

Středa

 To se řekne, dnes je středa, ale pro mne to znamená: úřední den a jelikož už nejsem v pracovním procesu, mám radost, že nemusím být v kanceláři do večera ( jako kdysi, i když mne práce bavila!to zas jo... ), dnes, po mnoha dnech, se vaření ujal manžel, jitrnice, brambory a kysané zelí a já jsem se uklidila do ložnice a čtu si třetí díl Deníčku moderního fotra. K tomu jsem si dala kávu a bonbon Belgické pralinky vyrobené v Německu, a do toho odstavec, který mě rozchechtal, až jsem začala kašlat a málem jsem se udusila slinou ... takže žádný covid, humor mě má na svědomí...

Právě jsem u kapitoly téměř aktuální, kde D.L. popisuje nákup květin na MDŽ. I rozhodla jsem se, že vám tu nabídnu z jeho knihy jeden útržek, ať se také,

milé KOČKY,

pobavíte. 

Dnes by měla svátek moje bývalá tchýně, tak pálíme svíčky za ni a za moji mámu, která měla svátek v pondělí. 

Vzácný

 Poměrně vzácný je u nás ve městě pohled na sníh a nebo mrazivé počasí. Když už se to stane, obvykle beru foťák a honem si udělám obrázek, tudíž vám to mohu, než přijde obleva, také ukázat:

milé KOČKY,

to víte, sníh uklízet nemusím a pokud nechci, ani do obchodu v tom nadělení nejdu. Takže se mi taková zima může zpoza okna jevit jako krásná a fotkyhodná záležitost.

Zkušební vzorek

 Tak nějak by se to dalo nazvat, když se mým rodičům 16.února 1948 narodilo první dítě a rovnou holka. Moje babička, mámy máma, to měla z první řady, neb jsem se narodila doma. A hned jsme si s babičkou Annou padly do oka. Měla jsem ji velmi ráda a ona mi to oplácela, nebo to bylo obráceně? Jestli jsem s někým hodně chodila do kopců a do lesa, tak to bylo s ní, ona mě naučila názvy bylinek, pamatuji se, jak mi nakázala sedět tiše na pařízku a opravdu, slibovaná liška přišla. Slyšely jsme v lese nad Verneřicemi houkání parníku z Děčína, na pasekách poletovali motýli, o kterých si dnes můžeme jen nechat zdát. Možná byli tak velcí jen proto, že já jsem byla tak malá?

Milé KOČKY,

dnes už babička sedí někde na obláčku a diví se, co mi brání v rozletu, nikdy neslyšela o nějaké malém viru, který nám všem hodí na dlouho brzdu. Jasně vnímám, jak jiný a snadnější jsem zatím měla život já, na rozdíl od babičky, která ovdověla v poměrně mladém věku a prala se se životem v závěsu se čtyřmi dětmi, ( nemluvě o tom, že jí ještě 2 děti umřely).Nejhorší je na tom to, že si uvědomuji fakt, že ač se snažím, stáří s jeho neduhy je mi v patách, už mi často hází klacky pod nohy. Proto každý den dobrý, kdy můžu být soběstačná.

V sobotu, v neděli a včera mi volalo a přálo příjemné věci několik přítelkyň ještě z doby, kdy jsme chodily do práce a tvořily kolektiv. Jedna dokonce z lázní, kde si léčí pooperační stavy. Holky, moc vám všem upřímně děkuji. Rovněž jsem moc ráda za všechny krásné komentáře na blogu. Jsem tu v dobré společnosti a ještě dlouho chci být.

Taková vsuvka

 Dnes, jelikož nečekám nikoho, kdo by mne přišel pusinkovat, jsem udělala k obědu jen bramboráky     ( zv. cmundu ) a slepičí polévku ( svůj k svému ) a v noci jsem upekla linecký koláč, takže to tu smrdí česnekem a čarodějnice se drží v povzdálí. Ten česnek přebil vůni koláče, jablek, skořice...

Naše mamka dávala do cmundy ještě na drobno nakrájené uzené nebo gothaj a občas i na drobno nakrájené kysané vyždímané zelí. Já to šidím a po mase ani památky, taky dnešní gothaj není ten dřívější a navíc, já uzeniny nejím.

Milé KOČKY,

 je pondělí a svoje povinnosti jsem splnila, tak se jdu bavit, přečtu kousek knížky a pak si pořádně prostuduji povídání Signory o cestě do Itálie. Pac a mějte se pohodově, zimně, čistě a s nadějí na krásné jaro. Koupila jsem si litr jablečného džusu a tak budu slavit. Jiřina z N.