Na Studenec

 Z velké části severních Čech můžete vidět kopec, nebo už horu? - Studenec. Vypíná se kousíček za Českou Kamenicí a vévodí tamním kopcům. Byly doby, že jsme tam šli sami dva s mužem a vídali tam kamzíky, nebo co to bylo, ale množství lidí je obvykle vyplaší a vidět, či potkat je tam není snadné.

Já vám zde, milé KOČKY, přiblížím jeden takový výlet, z doby, kdy mi to docela chodilo a to i do kopce! Třeba se vám, co jste z daleka, bude líbit vystoupat na horu 736 m vysokou a nenamáhat nohy ani srdce. Tak hurá, vyrážíme:

jo, ještě by se slušelo něco málo podotknout: původní, stará, rezatá rozhledna byla na odpis a mnozí lidičkové  jak umem, tak penězi přispěli k obnově rozhledny a 21.6.2009 byla otevřena nová - na každý schod někdo přispěl a můžete si tam za pěkných podmínek vylézt i vy.

My jsme už ve věku, kdy do poloviny kopce, neboli do Lísky, zajedme autem a pak už se tam nějak doplazíme, ale když jsem tam šla prvně, v mém mládí, šlo se pěkně z Chřibské! 

Mějte se, milé KOČKY, navzdory všemu krásně!

V okamžiku

 Když někdy vzpomínám na nějaké historky, co se nám přihodily na cestách, určitě jedna z nich vznikla v Orvietu a dost často na ni s Janou zabrousíme, když se sejdeme a povídáme.

To bylo tak, končily jsme několikadenní zájezd po Itálii ve Viterbu a okolí, v tomto městě - Orvietu, posazeném na vysoké skále, kam se běžný smrtelník dostane výtahem nebo, řekněme, lanovkou a pak už, nahoře, jen typické, italské město s mnoha památkami, kostely, kavárnami, prostě turisticky atraktivní město, na okraji - vysoko nad okolním terénem - s nádhernými výhledy. Měli jsme tam spoustu času a večer se odtud už jelo domů.

Milé KOČKY,

jelikož tehdy nebylo o covidu ani vidu, ani slechu, uličky byly plné turistů a my šli s davem, myslím naši výpravu. Fotila jsem jako divá a najednou vidím, že potřebuji vyměnit baterky, u jedné banky byl venku takový šikovný pultík, tak jsem hbitě baterky vyměnila, zvednu oči a koukám, naši nikde, v okamžiku byli pryč! - i vydala jsem se spěšně za nimi rovně plnou uličkou a po delší době jsem došla na docela velké náměstí, kterému dominoval veliký palác a tudíž se nabízelo, abych vystoupala po schodech na jedno ze dvou pater a v dálce vidím pruhovanou katedrálu ...pomyslela jsem si, že tam asi šli. Poslala jsem smsku Janě, : kde jste - vidím veliký kostel. Ona: jsme v něm na prohlídce. Tak jsem nabrala směr a došla k té budově. Když naše výprava vyšla, vrhla jsem se k průvodci a litovala, že jsem to prošvihla. On na to: vstupenku jsem vám koupil, pojďte se mnou, zařídil, že jsme tam šli sami dva a celou katedrálou mne provedl. Ostatním dal rozchod. Poté jsme se už jen s Janou pohybovaly až do večera po městě samy a byl to skvělý zážitek.

Oni totiž za tou bankou odbočili hned doleva a zmizli mi ze zorného pole!

Že vy byste také rády naskok do Orvieta??? tak jo:

a jsme zas doma...

Sobotní nezdar

 Měla jsem naplánováných na sobotu několik verzí výletů, kdy my s mužem a s vnučkou někam pojedeme na výlet, pokud nebude pršet. Její tatínek si domluvil, že pro ni dojede asi kolem 16 hodiny v sobotu, tak jsme měli jasno, jak dlouhý asi ten výlet může být.

Milé KOČKY,

ráno bylo docela dusno, ale ne z počasí, nýbrž z faktu, že nám v autě asi klekla baterka, tak nad tím manžel čaroval a nakonec se v Mělníku stavil pro novou ( mimochodem, mrška hodně podražila ).

Podařilo se tu mašinu rozjet a plán byl krátké zastavení v Liběšicích, - kostel a sochy, Úštěk, opravený zámek v Konojedech a zdejší Bochníky = ztuhlá láva,  pak hrad Helfenburk u Úštěka, Kalvárie na Ostrém. Chtěla jsem té dívce ukázat zas něco nového z našeho repertoáru...Nakonec se stalo to, co se jednou stát muselo:

Dojeli jsme místo do Rašovic, odkud obvykle na hrad chodíme, na Ostré, tam manžel zaparkoval na návsi a že s námi nejde. Tak jsme s vnučkou vyrazily na trasu horší a delší cestou a nádherně prosvíceným lesem jsme došly na Helfenburk, kde hodovaly dvě party starších lidí, kafe a tatranku, což bych byla potřebovala, nikdo neprodával ani nenabízel. Musela jsem se spokojit s magnezií vlastnoručně donesenou. Pak jsme si po obejití hradu dali s vnučkou zpátečku, vzaly jsme to jinou trasou, nakonec jsem tu nebyla  prvně a tak jsem věděla, co a jak. Dost jsem fotila a bylo co. Od potoka nahoru k parkovišti jsem měla dvakrát krizi a sotva jsem se plazila, vnučka na mne musela neustále čekat. Asi jsem touto cestou na tomto hradě byla naposledy. Pak jsem zavolala manžela, aby jel zpátky jako na Úštěk, že tam nahoru už nedojdu a Kalvárii vypouštím... a jelo se - domů! Ani v Liběchově nezastavil a rovnou jsem mu, po nezbytné hygieně, dělala oběd, aby nás nesnědl, vrčel a teprve po jídle s ním byla řeč. No, takhle jsem ještě nikdy neselhala...

Vnučka ovšem tvrdila, že se jí výlet líbil a že jí to stačilo.Pro vnučku si dojela dcera se zetěm a tak jsem se setkáním s nimi potěšila. Dostali uvařená jablíčka a pak jsme se rozloučili. Já se mám čas vzpamatovat, ale už v pondělí jdu na třetí očkování.

tady je trocha toho focení, ať z toho také něco máte: