V Táboře

Měli jsme tu výročí Jana Husa a také, moje mladší vnučka je zrovna na 14 dní v Táboře, právě vhodná doba, připomenout si toto město, které mám, mimochodem, hodně ráda, vždy se tu jdeme projít po městě a pak také navštívíme Klokoty. 

Milé KOČKY, dovolte mi ukázat tady a teď, těm z vás, které jste ještě neměly možnost podívat se do tohoto města, posazeného vysoko nad Lužnicí, několik snímků jak z města samotného, tak z Klokot na okraji Tábora.

Pokud se sem podíváte - pro prázdninové potěšení můžete zajít do Muzea čokolády, navštívit podzemí, přidat nedalekou ZOO, přestěhovaný řetězový most na Lužnici ve Stádleci kousek pod Táborem a nebo zříceninu hradu Dobronice, případně si můžete pobyt zpestřit jízdou vláčkem do Bechyně? 

Promenáda u Jordánu:

Procházka městem:

Klokoty:

zpátky pěkně do města a na nádraží:

O Klokotech se píše:

Nejstarší písemný záznam o kostelu pochází z roku 1361. Barokní přestavba byla dokončena roku 1714 díky darům bohatých mecenášů, přičemž inspirací bylo pravděpodobně Santiniho dílo.
Půdorys je přibližně ve tvaru dvojitého kříže. K původnímu kostelu byly postupně přistaveny ambity a kaple, které skýtají návštěvníkům příjemný prostor k odpočinku a modlitbě.
Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a odkazuje na zjevení, které se odehrálo v 700 m vzdáleném místě, dnes je zde kaplička s pramenem vody a vede k ní od kostela zelená turistická značka.
Od 1. července 2018 je poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie národní kulturní památkou.

  

Objev

Léta se schovávala v naší knihovně a pojednou se mi zachtělo ponořit se do jejího obsahu, rovněž obrázků, kterých je tu poměrně hodně a navzdory drobným písmenkům, které mě často rychle unaví, každý večer si dělám radost čtením a prohlížením. A je pro mne velmi aktuální: zabývá se totiž Pražskými zahradami a to od počátků Prahy do dnešní doby. Jaká náhodička, ráda procházím parky, zahrady a různá zákoutí, kde jsou květiny a stromy, které v parném  létě poskytující stín. Dočíst se o historii takové zahrady mě baví a nejen to, jsou zde popsány i některé zahrady v Itálii a ve Francii, což byly mnohdy předobrazy těchto zahrad v Praze.

Potěšení a poučení při čtení a pak také v takové konkrétní, skutečné zahradě! Zpětně si užívám i vzpomínky na mnohé takové zahrady v Itálii a ve Francii, které jsme s Janou, případně s Marcelou, na zájezdech měly to potěšení vidět a zažít. Projít si je, přivonět ke květinám, obdivovat třeba kvetoucí liliovníky tulipánokvěté...obvykle i spoustu leknínů na hladině bazénů.

Věděly jste, milé KOČKY, například to, že v Praze ve středověku byla spousta vinic?

Takže, sečteno: mamce, která mi tu knihu kdysi dávno darovala k nějakým narozeninám, dodatečně tam nahoru moc děkuji. 

Kniha je taková teorie a moje návštěvy v zahradách Prahy, ( ale nejen Prahy ), návštěvy minulé i budoucí, taková praxe. Moc fajn objev v naší knihovně.

Pod Krušné Hory

 Manžel se podíval na předpověď počasí a pravil: chtěla jsi do Krupky, zítra by to šlo. Nebude tam pršet a má být hezky. A bylo to jasné, ráno - první svátek v úterý 5.7.22  jsme vyjeli na sedmou a trochu přesměrováni potížemi na silnici jsme se vydali směr Velvary, Velemín, Milešov a Duchcov, kde jsme si udělali první procházku a posezení u čaje v cukrárně. Casanova by se divil, v jakém stavu je zdejší zámek a v jakém přilehlý kostel! Ten chudák/kostel dopadl, tentokrát byl otevřený a k nakouknutí přes dveře.Ale oprava bude horší, než postavit ho znova. A spousta domů od naší poslední návštěvy města už spadla, ač měla ceduli Na prodej.

No, nic. Milé KOČKY,

popojeli jsme do Oseka, kde jsem byla zvědavá na změny. Kostel je překrásně opravený,  návštěva je možná s průvodcem za peníze, jinak lze nahlížet pouze přes dveře. Opravují se i klášterní zahrady. 

(Kdysi dávno bývaly opravdu moc krásné, stejně jako v Nových Dvorech u K.Hory - k vidění na starých obrazech)

Naše kroky ( autem ) směřovaly dále ke Krupce, kde jsem toužila navštívit zdejší hrad, resp. jeho zbytky. Zřícenina byla zalita sluncem a poskytla nádherné výhledy na část Středohoří od severu a na Teplice i na umělé jezero Miladu.

Poslední zastavení jsme si chtěli udělat v Chlumci u pomníku bitvy z r.1813, a podívat se na zdejší Křížovou cestu - ale odloženo na jindy... Tak tedy -  přes Ústí n.L., Lovosice a Litoměřice, Mělník návrat domů, takže třeba hradu Střekovu jsem tentokrát pouze zamávala přes vodu.

Pojďme si naši cestu připomenout několika snímky:

zbytky hradu Krupka:

v Oseku:

v Duchcově:

Zámecký barokní kostel postavený Marcem Antoniem Canevallem, F. M. Kaňkou. R. 1945 vypálen sovětskými vojsky.

náměstí v Duchcově:

fotografie se mi poskládaly v opačném pořadí, než jsem je vkládala a nebudu se s počítačem prát, nechám to tak...každý pozná, co je morový sloup, co kašna, co kostel...

s fotkami tentokrát moc spokojená nejsem, ale co už nadělám?