Okolí

Když jsem dávala na blog nedávno Litomyšl, napadlo mě, že bych mohla přidat vše zajímavé, co v jejím ,,okolí,, stojí za řeč a není toho málo. Pominu Nové Hrady, ty tu byly nedávno, ale pokud by sem někdo vyrazil na dovolenou a měl k dispozici auto a nebo kolo, pokud by měl ten dotyčný či dotyčná zájem o pěkná místa, stojí za návštěvu mimo jiné:

Milé KOČKY, 

já za sebe volím město Chrudim, tudy obvykle jedeme a zde se rádi zastavíme, zajímavé místo je Luže, hradozámek Košumberk,  pak také barokní místo Vraclav, dřevěný kostelík v Dobříkově a líbil se mi, i když  jen zvenku, zámek/archiv  Zámrsk. A když už jedeme okolo, nikdy nezapomeneme zastavit u kostelíka v Kočí.

 o tomto kostelíku se píše:

Lidová dřevěná stavba (ručně tesané dubové fošny v byzantsko-gotickém slohu) s věží a střechou krytou šindelem byla postavena ve Velké Kopani na Podkarpatské Rusi. Roku 1857 byl kostel přenesen do Chlomce u Sevljuše. Do Dobříkova byl kostelík převezen senátorem Václavem Klofáčem v roce 1930, značně poškozený. Po rekonstrukci byl v roce 1931 předán Církvi československé.

V Chrudimi na náměstí:

v zámeckém parku v Chrasti:

Kočí:

část hradu Košumberk:ale je tam i zachovalá část s prohlídkou:

Vraclav:

Podlažice:

Kde u nás není hezky, že?

Dnes na chlapskou notu

 Bylo pondělí 15.8.22 - ale začalo to už v neděli odpoledne, kdy k nám přišel Honzík, spal u nás a v pondělí ráno jsme se vlakem vydali na cestu do Mladé Boleslavi, s přestupem na motoráček do Ml.Boleslavi města. A copak tu máme? přímo před zastávkou? ano, ano ... Muzeum Škoda auto. 

Milé KOČKY, manžel i Honzík se ponořili do Muzea jako do bazénu s vodou, procházeli se, četli doprovodný text u každého vystaveného auta a motoru, manžel vyprávěl Honzíkovi se kterým takovým autem kdy jezdil, odpovídal na množství dotazů mladého budoucího řidiče a konstruktéra, ani si občas nevšimli, že je také fotím. Byla jsem v muzeu asi potřetí nebo počtvrté, sama nevím, a zase to bylo trochu jiné. Nicméně za ty peníze zajímavé i pro mne, technického analfabeta, přínosné. A to auto světle zelené, zatím jen vymyšlené, to mě vzalo, hodilo by se mi ke klobouku, rukavičkám a kabelce ( ty bych si totiž teprve do barvy dokoupila a pokud bych sehnala i boty, nemělo by to chybu! - jelikož nemám řidičák, ale mám staršího řidiče, musím si pospíšit...)

Poté, co jsme věnovali svůj čas těmto svědkům starých i nedávných časů, na dvou, třech a čtyřech kolech, šli jsme do Starého města k vodním hrátkám a fontáně ( dávala jsem na blog už loni v létě ) a Honzík si tam delší dobu pohrál, dal vyniknout svému téměř 8 letému umu a touhám, takže jsme odtud odcházeli s jeho mokrými rukávy a spokojenými úsměvy na tváři. Další zastávkou se stala hospůdka, kde jsme poobědvali a pak už jsme se přesunuli pěšky na nádraží, odkud nás ČD odvezly do N. 

Uf, odpoledne přišla bouřka se slejvákem, vichrem a ten spolu s deštěm odnesly vedro a dusno. Ještě, že nás to nepřekvapilo na výletě. Jsme unavení a spokojení. Honzíka si máma odvedla se slibem, že spolu navštívíme letiště Ruzyni, bude-li to možné, ještě o těchto prázdninách.

A takhle fotím já v muzeu:

to je on, mého srdce šampion: