Zastavení cestou

 Když jsme tak zvolna kráčely nahoru směrem k Pohořelci, uviděly jsme otevřený kostel sv.Benedikta a jak jinak, šly jsme se tam podívat, stalo se to poprvé, kdy byl otevřený, co já pamatuji.

Milé KOČKY, pár fotek jsem tam udělala a doma jsem si o kostele a přilehlém klášteře něco i přečetla.

Hezký den vám přeji.

dodatečně - co se o kostele píše:

Kostel sv. Benedikta na Hradčanském náměstí byl nově zbudován kolem roku 1655 jako prostá stavba při klášteře barnabitů na místě staršího gotického kostela připomínaného v roce 1353 a upraveného koncem 15. století a přestaveného po požáru v roce 1541. Dnešní vzhled pochází z úprav v 17. a 18. století.

Záhon růží

Škoda, že byl vítr a cloumal růžemi, fotky mám díky tomu neostré, hnala se bouřka - ale naštěstí jen trochu sprchlo a jednou zahřmělo, tak jsme stihly dojít k tramvaji bez úhony.

Milé KOČKY: tvary, barvy, vůně - 

Každá ta růže je tu pro vás, milé blogerky.

Tři zahrady

 Na sobotu 10.června byla předpověď počasí všelijaká, ale my s Janou jsme si věřily a vydaly jsme se do Prahy, sice až před polednem, ale odhodlané si udělat pěkné odpoledne. Vtipné bylo, že v busu jsme potkaly její dceru a vnučku, takže cesta ubíhala rychleji. (zpátky jely holčiny taky s námi, náhodička zapracovala ). Měla jsem v plánu vzít Janu na jedno okrajové - přitom zajímavé místo v Praze, ale na její přání jsem změnila plán ( vezmu ji tam jindy ) a vydaly jsme se do zahrad. 

První z nich byla ta Velká Fürstenberská: ( tu jsem sama navštívila už loni )

Plynule jsme přešly do té pod hradem - neboli Na Valech:

kousíček nad hradem:

a nakonec jsme navštívily tu u Černínského paláce alias Ministerstva zahraničí ( díky, Vendy, za tip )

roste a kvete tu několik stromů liliovníku tulipánokvětého:

o záhonu růží v této zahradě vám poreferuji až zítra, aby té krásy, milé KOČKY, na vás nebylo najednou moc.