Levoča

Přiznám se, že do Levoče jsem se hodně těšila, byla jsem tam před lety a už jsem si toho moc nepamatovala, jo, že je tam oltář dřevěný, nejvyšší na světě od Mistra Pavla z Levoče, to ví každý, zbytečně ho nezapsali v UNESCU, ale už jsem zapomněla, jak vypadají hradby a tak jsem se po komentované prohlídce kostela a oltáře, po další prohlídce, tentokrát radnice, dala na souk. prohlídku náměstí a vydala jsem se k hradbám a kolem nich.

Milé KOČKY, nepršelo, považovala jsem to za dobré znamení a fotila jsem o sto sedm. Na závěr jsem si na náměstí dala černé pivo, abych tam taky něco utratila.

Zvu vás:

fotit se nesmělo, ale bylo nám to řečeno až po mnoha snímcích...

hrneme se do radnice:

klietka hanby:

Tam si umím představit dovču.

Plavba po Dunajci

 Cestou přes několik menších městeček s krásnými zvonicemi a kolem zámečku ve Strážkách jsme dojeli do Červeného Kláštora a zde jsme byli usazeni na pltě, dva mladí, vtipní hoši se ujali řízení tohoto svérázného plavidla a za neustálého povídání prvního z nich jsme se vydali na splutí asi 8 km - 11 km? po Dunajci. 

Odtud se jelo navštívit zbytky hradu, posazeného na kopci, vysoko nad řekou Poprad, klikatící se krajinou, aby po mnoha kilometrech spojily své vody s Dunajcem daleko v Polsku. Zříceniny tohoto hradu jménem Plaveč byly pro mne trochu oříškem, neb terén byl velmi příkrý a chůze dolů mi dělala dost potíže. Ale zvládla jsem to a moje fotky jsou toho důkazem, že jsem se vrátila celkem v pořádku.

Milé KOČKY, můžete to vidět mýma očima:

tady jsem si hrála trochu na kamzíka...