Extra příspěvek

 Jak jsem slíbila, milé KOČKY, tak jsem udělala - o poslední návštěvě tuto středu v Manětíně podám tady a teď podrobnější fotobefel.

Nejprve jsem si nechala zastavit u kostela a hřbitova, kde se nachází i několik různých soch. Poté jsme se přesunuli blíže k zámku, zaparkovali,  prošli jsme se parkem, zámeckou zahradou a také náměstí plné soch před samotným zámkem jsem si v tom pěkném počasí pořádně užila. Už cesta od hřbitova napříč městem je lemovaná sochami...

Moc ráda vás nyní provedu a nebudu rušit povídáním:

o kostele: 

Barokní hřbitovní kostel byl postaven na konci 17. století podle návrhu Jeana Baptisty Matheye na místě původního gotického kostela. Kostel od roku 1945 chátrá, většina cenného zařízení (např. lunety P. Brandla) byla odvezena.

a malinko minulosti - pro výstrahu!:

K městečku Manětínu, k zámku, k portrétům služebnictva a k asi třiceti sochám rozesetým po městečku si zájemci jistě najdou cestu na internetu, abych to tu a mnohé další zajímavosti nemusela sáhodlouze popisovat.Koneckonců - až se sem jednou samy, milé blogerky, na výlet vydáte, jistě vám průvodce na zámku vše poví a připravili byste se u mne o překvapení!

A to nemluvím o mnoha fontánách, kašnách a dalších povšimnutí hodných věcech.

Za nás dva: rádi se sem, do tohoto kraje, vracíme.

Chytit příležitost

 Říká se chytit příležitost za pačesy a tak jsme to udělali, dokud je hezké počasí, občas jsme s manželem na výletě a až bude pršet, budeme doma uklízet ( no, jak kdo ).

Na středu 6.9.23 jsme se domluvili, že si zopákneme výlet na západ, do oblasti Manětína, Plas a tam okolo. Vypsala jsem si toho na papírek spoustu a co bych vám, milé KOČKY povídala, díky objížďkám a výstavbě nové silnice směr K.Vary se mnohé neuskutečnilo, ale nevadí i tak toho bylo dost a stálo to za ten čas, peníze a námahu. Navíc jsme tam vůbec nebyli prvně...Nejhorší pro mne bylo zase vstávání brzy ráno, odjížděli jsme v šest.

Tentokrát jsme Rakovníkem jen projeli,  první pořádné zastavení bylo v Senomatech. Měla jsem tady spadeno na zvonici, jak jinak. Pak jsem o ní mluvila s jednou zdejší mladší paní a ta povídá: bydlím tu už pět let a nevěděla jsem o ní. To já o ní věděla léta a navštívila jsem ji prvně.

Další položka z mého seznamu se opět nekonala, ale tu si nechám v rukávu a snad to jednou klapne, že si ji prohlédnu a nafotím, tentokrát to zase nevyšlo. ( a to jsme ji minuli ani ne o 1 km!)

Manžel překvapivě zastavil a delší dobu jsme se tu zdrželi, i když jsme tu byli vícekrát - u Mariánské Týnice. Tak jsem nedělala vlny a nafotila ten objekt znova a ,,lépe,,.

to nejsou Ufouni, to jsou naše stíny:

Do Plas jsme nakonec nejeli, ale vzali jsme to do Manětína a poběhali jsme toho zde hodně.Je to městečko se zámkem a mnoha, ale opravdu mnoha sochami, sochat bych je nechtěla a platit za ně už vůbec ne.Potěšilo mé srdce, že se památky zde opravují a zvelebují, ovšem některé jevy byly oproti dřívějšku v mínusu: Íčko zavřené a cukrárna také. Kavárnu na zámku otevírali až v jedenáct a to už jsme byli na odjezdu.

Fotky z Manětína vám, milé blogerky, ukážu zítra, je toho tolik...

Několik dalších cílů smetl manžel z pomyslného stolu a prošlo mi zajet do Toužimi. Zde jsme si dokonce dali oběd v restauraci a já jsem si pak poběhala město a nafotila zdevastovaný zámkohrad a nesmělé pokusy o opravy, třeba se to časem zdaří?Později už nebylo možné manžela přimět k dalším plánovaným, převážně přírodním úžasnostem, viděla jsem, že je unaven a tak jsme z Bochova jeli domů.Je to k nám pořádný kus cesty.

Foto různě po Toužimi:

Zítra si dáme dostaveníčko v Manětíně, bude se vám líbit, milé blogerky.