Sem tam někdy

Když už nemám, co bych provedla, sem tam někdy si vyfotím nějaké nádobí nebo kytku z pangejtu a tentokrát jsem vyhrabala ze starých zásob fotek některé z nich, na pondělí docela dobré, ne?

Pravda, pivoňky jsem tehdy asi dostala, ty z příkopu nejsou a obložení v kuchyni už taky není přírodní dřevo, protože jsem se jednoho dne rozmáchla a natřela ho na bílo, z čehož byl můj manžel pěkně rozhozený, on totiž nemá rád změny. ( jinak by mě dávno vyměnil )

To je základní rozdíl mezi námi, já bych klidně natírala a měnila leccos v bytě co chvíli.

Milé KOČKY:

 

Pěkný celý týden, milé blogerky!

Extra příspěvek

 Jak jsem slíbila, milé KOČKY, tak jsem udělala - o poslední návštěvě tuto středu v Manětíně podám tady a teď podrobnější fotobefel.

Nejprve jsem si nechala zastavit u kostela a hřbitova, kde se nachází i několik různých soch. Poté jsme se přesunuli blíže k zámku, zaparkovali,  prošli jsme se parkem, zámeckou zahradou a také náměstí plné soch před samotným zámkem jsem si v tom pěkném počasí pořádně užila. Už cesta od hřbitova napříč městem je lemovaná sochami...

Moc ráda vás nyní provedu a nebudu rušit povídáním:

o kostele: 

Barokní hřbitovní kostel byl postaven na konci 17. století podle návrhu Jeana Baptisty Matheye na místě původního gotického kostela. Kostel od roku 1945 chátrá, většina cenného zařízení (např. lunety P. Brandla) byla odvezena.

a malinko minulosti - pro výstrahu!:

K městečku Manětínu, k zámku, k portrétům služebnictva a k asi třiceti sochám rozesetým po městečku si zájemci jistě najdou cestu na internetu, abych to tu a mnohé další zajímavosti nemusela sáhodlouze popisovat.Koneckonců - až se sem jednou samy, milé blogerky, na výlet vydáte, jistě vám průvodce na zámku vše poví a připravili byste se u mne o překvapení!

A to nemluvím o mnoha fontánách, kašnách a dalších povšimnutí hodných věcech.

Za nás dva: rádi se sem, do tohoto kraje, vracíme.