Liběchov

 V Liběchově jsem si zafotila již pokolikáté a tak jsem si víc dávala pozor na to, abych tam měla také věžičky kostelíčka na kopečku nad městečkem. Jinak obec samotná je poslední dobou docela nevábná, nerada to říkám, ale je to tak, není tam pořádný obchod, projíždí tudy spousta aut, jak na Českou Lípu, tak na Štětí a tam navíc jedno nákladní auto narvané dřívím do papíren za druhým.

Milé KOČKY, jeden domorodec mi sdělil, že v létě si lze tam někde dokonce dát  kafe! To bych ten podnik ráda viděla.

Spontánní výlet

 Byl pátek, 19.1.24, udělalo se hezky, modré nebe , sníh, mrazejk a sluníčko mi dodaly sílu a ve 13 hod. jsem hupsla na bus a zajela do Liběchova, že si taky jednou nafotím něco se sněhem. 

Milé KOČKY, za bus nyní jako starucha platím docela přijatelné jízdné, ale ještě by mohli ty sprosté a nevychované mladé vozit v přívěsu, aby člověk neslyšel ten jejich slovník. Vole, vole bylo to nejslušnější, co povídali. Holt to byla hodina, kdy jedou učni domů - pátek odpoledne, co byste chtěly.

Liběchovský zámek je od povodní stále v tristním stavu a některé sochy na podstavcích v parku chybí, netuším, zda jsou někde ,,na léčení,, - nebo co se s nimi stalo.

Za hodinu v Liběchově se začalo zatahovat a tak už jsem křížovou cestu nahoru ke kostelíčku nešla, nechám si to na jindy, taky, až tam nebudu sama. Po návratu jsem se stavila ještě v knihovně a půjčila jsem si nějaké čtivo, koupila dva lístky na divadelní představení a za tmy dorazila domů. 

Nyní se s vámi podělím o zážitky -

starý tis:

starý platan:

zámek z parku:

nakoukneme oknem:

sochy okolo zámku:

milé blogerky, zítra přinesu pokračování...