V poslední době jsem kvůli změně v léčbě nemusela jezdit tak často do Prahy a navíc jsem si díky tamním hrozným událostem před Vánocemi udělala zvláštní blok k některým částem Prahy - ale nakonec jsem si uvědomila, že život jde dál - přece jen se musíme s mnoha špatnými událostmi určitým způsobem srovnat. Je to těžké pro mne a jak to musí být náročné pro ty lidi příbuzné a známé, to si neumím ani představit.
Zavolaly jsme si s Janou a na sobotní odpoledne jsme si vyjely do Prahy - bylo mrazivo, ale slunečno. Jana si tam vyřídila nějaké své záležitosti a pak jsme se prošly po Starém Městě. Snažily jsme se najít uličky, kde jsme dosud nebyly nebo jen málo kdy. A navíc, sluníčko ještě ozařovalo vršky domů a mělo to určité kouzlo.
Milé KOČKY - snad se mi podařilo některé ty dojmy vám zprostředkovat díky fotkám???
Pomník sv.Václava:
opsáno: Jezdecká socha svatého Václava od českého sochaře Josefa Václava Myslbeka vznikala na přelomu 19. a 20. století. Kromě ní na pomníku naleznete ještě sochy čtyř dalších patronů české země sv. Prokopa, sv. Anežky české, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. Prostranství před památníkem je častým cílem turistů i místem setkávání Pražanů.
Kostel sv.Martina ve zdi
opsáno: Kostel byl založen v 1. polovině 12. století jako farní kostel vsi, jež byla rozdělena stavbou staroměstských hradeb, proto název „ve zdi“. Ve 2. polovině 14. století byl přestavěn a rozšířen. V roce 1787 byl zrušen a využit na skladiště, dílnu a obchody. V roce 1905 až 1906 jej Kamil Hilbert obnovil. Odkryl přitom zbylé části románské stavby. Jsou zde pochováni členové sochařské rodiny Brokofů.
K chrliči, v podobě malého chlapce na kostele, se váže legenda. Podle ní se jedná o nezbedného synka jisté vdovy, která ho proklela. Jednou, když se vracela z práce, viděla zástup lidí zírajících vzhůru na střechu kostela. Tam spatřila svého nezbedného syna pobíhajícího po posvátné budově. To ji silně rozčílilo a tak zakřičela: „Ty nezdaro, bodejť bys za ten hřích zkameněl!“ Jen to dořekla, její kletba se stala pravdou. Hoch se ani nestačil narovnat a proměnil se, i s vyplazeným jazykem, v kámen.
Kostel sv.Havla:
opsáno: Původně trojlodní gotický kostel z 1. poloviny 14. století stál patrně na místě staršího románského kostela. Jádro věží pochází z období gotiky. Barokně zvlněné průčelí vzniklo v letech 1723–1738.
Interiéru dominuje hlavní oltář s obrazem od Jana Kryštofa Lišky, vznikl v roce 1696. Zajímavostí je, že v kapli se nachází hrob malíře Karla Škréty.
U bývalého kostela sv.Anny - nyní Pražská křižovatka
opsáno: Jednolodní klášterní kostel pochází ze 14. století. Byl postaven na základech starší románské rotundy. Po zrušení řádu byl kostel v roce 1782 odsvěcen a začal sloužit jako bytový dům nebo tiskárna, která kolem roku 1834 patřila mezi největší v tehdejším mocnářství.
V současnosti je objekt v majetku Národního divadla, které jej pronajalo Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Nadace kostel postupně rekonstruuje a především využívá jako kulturní centrum Pražská křižovatka. Pravidelně zde můžete navštívit různé přednášky, koncerty, výstavy nebo meditace.V kostele se částečně dochovaly nástěnné malby ze 14. století a gotický krov.
Tma padá na Prahu a my se loučíme a jedeme domů...
