úterý 28. ledna 2020

Podivné cestování

Už dávno jsem o této věci chtěla napsat na svém blogu,
ale nějak jsem nevěděla, jak do toho,
milé KOČKY.
Dnes o tom napíšu, i když nevím, jestli to pojednám správně.

Začnu od lesa:
mnoho let čtu spoustu dostupné literatury o Holokaustu, o věcech, které jsou ostudou lidstva, o neúctě k lidem.
O celá staletí opakujících se pogromech, o vraždách, loupežích a jiných ošklivostech, které doprovázejí Židy v Evropě a jinde a to nejen ve dvacátém století,
byla doba, že jsem usilovně navštěvovala židovské hřbitovy, synagogy a ,,gheta,, po republice,
snažila se pochopit souvislosti a co se stalo, že se k sobě lidé chovali a mnohdy i dál chovají takhle,
divila jsem se, že jsou zrovna židovské památky v zuboženém stavu,
pravda, tyto hřbitovy a budovy se už někde opravují a jejich stav zlepšuje, nicméně mnohé jsou nenávratně zničeny, jakož i jejich původní obyvatelé.
Filmy o skutečnostech, které se tohoto tématu týkají, bývají promítány v TV až pozdě večer, kdy se lidé už nedívají
( musí ráno vstávat do práce ) a nebo je to stejně nezajímá.
Jsem takový historik/samouk a zajímala jsem se od mala o Řeky, Římany a všelijaké historické události a tudíž i o Židy.
A nyní k tomu, co mne ,,tíží,,.
Moc ráda cestuju a poznávám zajímavá místa.
Když jsem byla na zájezdu v Polsku, udivilo mne, o jaký kšeft jde třeba v Krakově - kde vozí lidi - zájemce, do Osvětimi.
Na čumendu!
Sama bych do takového bývalého koncentráku nejela, divím se lidem, kteří se tam fotí s nápisem nad branou a podobně, stačilo mi, když jsem v Terezíně stála před domem, kde bydlely od matek oddělené malé děti, jak se mi tam udělalo špatně.
Jakýkoli koncentrák, ať už v Polsku nebo jinde, by neměl fungovat jako turistický cíl, určitě ne v tom smyslu, v jakém to někdy probíhá.
Prodej loutek židů v Krakově mě nadzvedl!
Je tu zase výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou a přitom existuje tolik podivínů, kteří popírají ty hrůzné události.
Jako by neexistoval Norimberský proces a svědectví lidí, kteří to, bohužel, museli protrpět.
A není to tak dlouho, co se TO dělo!
Znám osobně několik židovských rodin, se dvěma děvčaty jsem chodila do školy
( odstěhovali se v šedesátých letech do Izraele ) a znala jsem pána, který přišel o celou rodinu, babičky, rodiče, děti.
Přežil sám, jediný.
V Litoměřicích existuje místo, které je svědectvím těchto hrozných časů.
A když čtu, že ve Francii a Německu i jinde jsou napadáni židé, občané těchto zemí, jsem zděšená.
Kdy to skončí?

7 komentářů:

  1. Je to opravdu těžké téma, zlo v lidské povaze. I když vnímám, že lidé primárně zlí nejsou, pokud se nedají ovlivnit podmínkami. Zlo vzniká z pocitu nadřazenosti, řevnivosti, a hlavně asi soupeření o peníze. Celé vědní obory a výrobní programy jsou zaměřené na zisk ze zbraní a zastrašování. Dál už o tom psát nebudu, líp by bylo místo zbraní vytypovávat iniciátory zla a zavírat je do klecí za sklem, aby nemohli svoje zvrácené a lačné nápady šířit. Zlo tu asi s lidmi bude vždycky, proto taky nechci sledovat ČT24 :-(

    OdpovědětSmazat
  2. [1]:Ahoj, milá Kitty, jednou jsem četla, že kdyby paní Hitlerová šla na potrat, nemusela by být 2.sv.válka, no, jako vtip dobrý, nicméně ono se vždy něco najde, aby ji rozpoutali.
    Lidem někdo něco nakuká a už to jede.Zajímavé je, že tam pošlou lidi, kteří bojovat vlastně nechtějí a ti, co sedí doma na zadku z toho mají!
    Podle mého názoru byla 2.sv.velká zlodějna a lumpárna.
    Mějte se tam u vás hezky. Pa Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  3. Já osobně bych nejala ani do Terezína, ani nikam jinam. Dějiny se mají připomínat, nemá se zapomínat, ale na taková místa já nemám vědomí, ani svědomí. Prostě nehrozí.

    OdpovědětSmazat
  4. [3]:Simonko, naprosto ti rozumím, mávám a zdravím Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  5. Během základky jsem navštívila Terezín, během středoškolské docházky jsem se dostala do Mauthausenu i Osvětimi. Pořádat zájezdy v duchu těch zážitkových je dost podivné a nemístné, ale jinak je dobře, že tam lidi jezdí, třeba i hromadně, protože průvodce s dobrými znalostmi této problematiky, který jede s nimi je tam také potřeba.

    OdpovědětSmazat
  6. S manželem máme stejný názor a to ten, že bychom do žádného tábora nikdy nejeli. Chápu ale třeba synovce, který tam jel se školou a druhá světová válka ho zajímá, že ho to v něčem obohatilo. I když pro školy jsou ty programy uzpůsobené trochu jinak, než pro dospělé, není tam vidět všechna ta hrůza.

    OdpovědětSmazat
  7. [6]:[5]: Děvčata, o tom všem by se mělo učit, nevadí mi, kdyyž se tam jedou lidi podívat, ale vadí mi, že se např. v Krakově na tom ,,kšeftu,, někteří živí a je to celé takové divné.
    Pogromy byly v Polsku leckde i po válce, stejně jako jinde!
    Raději obrátím list. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat