středa 19. února 2020

To byla jízda!

Dnes naposled!
Zatím to tak vypadá, že jsem dnes jela na ozářky naposledy,
ale důvod, proč tu dnes píšu, není tahle léčba.


Sedla jsem si v busu úplně dopředu, na první sedačku vpravo, za první vstupní dveře,
lidi dost kašlou a nemám zájem něco chytit, mám svých nemocí dost.
Ještě v našem městě, ale na jiné stanici, nastoupil pán a rovnou si přisedl ke mně.
Šoupnul mě dost razantně doprava, připadala jsem si jako špagetka na stěně kastrolu.
Hned mě napadl výraz, který by se na něho hodil: tlustý, studený zadek.
Asi čekal na bus dlouho, přes jeho džíny jsem na boku cítila chlad.
Pán pravým loktem dloubal do mne, levým palcem do mobilu.
Byla jsem vlastně ráda, že se věnuje mobilu, že nenavazuje hovor.
Bála bych se toho, že ,,mu žena nerozumí a pod.,, -
raději se bavím s chlapy od 30 do 50 let, kteří jsou umytí, oholení a voňaví,
můžu si s nimi povídat o kolování v údolí Wachau nebo kolem řeky Drávy, hihi,
kteří tuší, co mohou ode mne očekávat: třeba žádost o odvoz do nejbližššího zdravotnického zařízení, hihi.
V polovině cesty jsem v mysli pána přejmenovalaa na pana Zatuchlinu, ač úplně nevoněl jako bezdomovec,
nicméně byl pravým opakem výrazu: jemná, nevtíravá vůně.
Díky němu mi ta trasa připadala třikrát tak dlouhá než jindy.
Taky mezitím ohřál o mne svoji studenou část těla!
Uvědomila jsem si,
milé KOČKY,
že to není mužský, kvůli kterému bych naleštila dávné vzpomínky, který by ve mně vzbuzoval nějaké nápady,
že by vybudil, nedej bože, nějaké víření atomů erotiky.
Ale, musím uznat, že když vystupoval, všimla jsem si, že měl hezké, čisté, asi nové boty.
Tak tady máte cestu důchodkyně do Prahy!

6 komentářů:

  1. Jiřinko, pobavila jsi mne, docela si tu scénku umím představit. Věřím, že bys raději seděla vedle voňavého pána než pana Zatuchliny.
    Měj se dobře. Růža

    OdpovědětVymazat
  2. Jé jiřinko, to jsi mě pobavila. Jezdíme hodně vlakem a i když už vlaky bývají čisté, tak občas si přisedne někdo, kdo se víc potí a neví co je mýdlo, voda a deodorant. S tím věčným koukáním do mobilu...to je také takové zvláštní  a přijde mi to až děsivé, když dvě kamarádky sedí vedle sebe a místo aby se bavily o tom, co budou dělat nebo kam půjdou, tak upřeně hledí do mobilu a píší si na Messengeru nebo poslouchají hudbu...Seděla jsem u lékaře v čekárně a čekala, až vyšetří manžela a se mnou tam sedělo osm dalších pacientů včetně dvou žen v našem věku a do mobilu koukali všichni... Připadala jsem si jako nenormální, protože já do takových míst automaticky mobil vypínám...Divná doba. Ale to jsem dost odbočila. Přeji Ti krásný večer a doufám, že už je "Vetřelec"dokonale zlikvidovaný.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě musím dodat! ÚŽASNÁ FOTOGRAFIE !!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Jiřinko, pobavila jsi mě. A jsem ráda, že máš další část léčby za sebou. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]:[3]:[4]: Zdravím, milá děvčata a děkuji vám za názory. Zvedla jsem to téma a s lehkou nadsázkou zpracovala, abyste se taky pobavily.
    S Vetřelcem bude ještě práce, ale lepší se to, zatím, pomaloučku kráčíme vpřed ( lékaři ), já jen poskytuji materiál.
    Za 6 týdnů další kolo.
    pa,pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: A na hradě bez trenek! Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat