středa 27. května 2020

Chvála blogům

Máte doma nemluvného chlapa,
máte spoustu fotek, zážitků,
málo možností chodit za kamarádkami nebo někam na drby?
Měla jsem spíš napsat na kafíčko?
( nebaví vás klasické drby typu kdo s kým spí, kdo je v jiném stavu a s kým, která hérečka v jakém seriálu hraje, který manžel nějaké paní šel včera domů vrávoravým krokem a podobně?, kdo má kluka v pubertě, který roste pro šibenici, dceru, která se tahá s kdekým???, kdo fetuje... )
Milé KOČKY,
rády nakukujete do cizích bytů za účelem vzdělávání se v zařizování a sníte na téma krásné bydlení? Máte touhu po úžasné, barevné zahradě a nevypadá to, že si nějakou hned tak pořídíte?
Chce se vám cestovat a podívat se co nejčastěji do cizích zemí a bez pohromy a bez rizika pokousání exotickým hmyzem či plazem se vrátit do reality ČR?
Pak choďte pilně na různé blogy a kochejte se.
Máte-li přetlak a potřebujete se z toho vypsat nebo nějakou tu svoji fotečku chcete ukázat ostatním a čelit veřejnému mínění?
Pak si založte blog, jako jsem to udělala po dlouhém rozmýšlení v dubnu 2014 já a můžete se
realizovat z tepla svého domova.
Jsem opravdu neskonale ráda, že jsem se seznámila díky blogu s mnoha tvořivými a vtipnými ženami, s několika mladými muži, s kterými bych se nikdy nepotkala, nebýt blogu.
To potkávání může klidně být jen prostřednictvím blogu!
Nehledě na to, že tu mohu zpětně najít své postřehy a deníkové záznamy různých akcí, které mě životem provázejí.
A má to i tu výhodu, že návštěva se zdrží, jak dlouho chce a nemusím ji netaktně vystrnadit z domu, když přijde třeba dlouho po půlnoci. Občerstvení si dodá sama.
Chvála blogům!
A jelikož jsem přející, přeji všem blogerkám a blogerům, aby se jim dařilo a vítám, když se přijdete podívat ke mně.
(fotka je z dávné doby z návštěvy hradu Velhartice, když jsme se usalašili v oblíbené Sušici a výletovali tam okolo)

17 komentářů:

  1. Něco mi to připomíná. Mám muže, který toho doma moc nenamluví. A přitom to bylo právě povídání, které mě při našem seznámení okouzlilo. Pamatoval si různé historky, spoustu vtipů a ve společnosti byl zábavný. Od té uplynulo více než 44 let, změnili jsme se, život nebyl jednoduchý, přinesl nám velkou bolest. Mne přivedl k blogování koníček, sbírání panenek. Díky internetu jsem objevila tento pro mne báječný svět a po čase jsem zatoužila mít svůj blog. S jeho založením mi pomohla Šárka, sama panenky také sbírá. S mužem máme společnou zálibu a tou jsou výlety a jsem ráda, že se o ně mohu podělit s ostatními blogery. Stejně tak ráda poznávám ve virtuálním prostoru u jiných blogerů krásy naší země a světa. Takže souhlasím, chvála blogům, které nám i v nelehké době zpříjemňují život.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, jednou vypnuli kvečeru proud a povídali jsme si s mužem asi hodinu! Uvažuji o koupi nějakých kleští!- občas bych přeštípla kabely?
      Ale jinak si nemá cenu stěžovat.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  2. Jiřinko, my si sice doma hodně povídáme, ale svět blogů, kde jsem již od roku 2013, by mi chyběl už v mém životě. Jo začínají dozrávat třešně, nějaké ti přivezeme. Začátkem června se chystám na reportáž výstavy v Neratovicích. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pocity jako hejno špačků, jak se začnou červenat, hihi...
      Milá Martičko, tak to pak nějak šikovně zprodukujeme. Dokud mi doktoři zase něco nevymyslí, tak si mohu vlastně dělat, co chci.
      Pa Jiřina z N.

      Vymazat
  3. Dámy, čtu zajímavé blogy žen, co cestují, vaří a pečou, nafotí místa, kam bych se třeba nedostala, prostě jsou zábavné. A jak je pročítám, jsem mezi svými, kteří mi rozumí a povídají si. Chvála blogům a bezva blogerkám. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, já jsem toho názoru, že sebevědomé ženy, ač každá jiná a jinak šikovná, by měly držet při sobě a fandit si. Mohou se navzájem obohatit a blog je dobrá forma, jak se kamarádit?
      Někdo háčkuje a plete, jiná má super zahrádku, další hodně čte a spousta žen tvoří zázraky, ať již v kuchyni nebo pohodu v bytě.Může to inspirovat další a to hodnotím.
      Já třeba už nepletu a neháčkuji skoro vůbec a přitom se jinam ráda podívám.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Já asi nejsem ta správná blogerka,pořád mám pocit,že nemám na něj čas.Když jsem šla do důchodu,to už je asi 12 let,měla jsem obavy,že mi budou chybět lidi i když jsem hned začala hlídat vnoučata,protože mladí si splnili sen a začali podnikat ve stravovacích službách.Tak jsem si udělala profil na Lidé.cz.Začala obdivovat obrázky,co některá děvčata tvořila.A tak jsem začala taky a založila si první webové stránky.Roky tvořila obrázky a moc mě to bavilo.Potom díky dvěma pánům jsem začala fotografovat.Naučili mě hodně věcí,třeba dělat prezentace v Power Pointu.Jsem jim za to moc vděčná.Bohužel jeden z nich zemřel a s tím druhým si fotografie vyměňujeme pořád.Já nejsem vůbec typ na psaní,to mě nikdy nebavilo a ani jsem to neuměla.Takovým blogům se vyhýbám.Ale ráda navštěvuji blogy,kde se hodně cestuje,vaří,peče,ráda nakukuji do cizích obýváků,protože zařizování mě vždy bavilo.A také blogy děvčat,které háčkují a jinak tvoří.Díky jim jsem začala opět po dlouhé době háčkovat.Jenže na druhou stranu chci žít hlavně ten reálný život.Mám dvě bezva sestry a dceru,se kterými jsem denně v kontaktu.A potom kamarádky z dětství,které jsou jako moje další sestry.A potom mám i kamarádky ze školy,z práce a i v baráku mám fajn děvčata.A někdy nevím,co dřív.A 15 let kamarádku,které mně denně napíše čtyři mejly,probereme spolu všechno možný a přitom jsme se nikdy neviděly.A tak se není co divit,že někdy zapomínám,že mám blog.Nerada vysedávám u počítače,ale mám naštěstí malý notebook,který hodně používám a můžu s ním klidně ležet a mít ho na klíně.Právě snídám na balkoně a sedím si na sluníčku v křesílku.Takže s blogováním zase tak velká kamarádka nejsem a někdy si říkám,že už ho nechám být.Ale jedno mně to přeci jen naučilo,už nejsem takový introvert.Dnes jsem se s komentářem překonala.
    Jiřinko,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, tak to vidíš, jak jsi pilná, přečti si to po sobě a budeš se muset odměnit! co toho stíháš!To je na tabulku čokolády!
      A věř mi, bez tebe by mnohým něco chybělo.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Já su drbna, já ráda novinky :-) :-)
    Blog je obrovský koníček, to především. Já sama jsem prošla třemi levely.
    Ten první byl shromažďování fotek orchidejí. Ten druhý byl takový klasický, nějaký článek, nějaký zážitek, nějaká radost.
    Nu a tím třetím jsem si na sebe ušila bič. Začala jsem psát, dávat do toho kus sebe a něco navíc, aby to mělo smysl. Tento level je pro mne hodně náročný, protože se do něj snažím nacpat i kvalitu. Není to o tom, tam hvízdnout nějaké fotky jako na instáči. Navíc, už se ode mne něco očekává, takže fakt dřina.
    Těší mne svět blogu, pro mne má i přesah, poznala jsem pár lidí osobně včetně tebe.
    A to by se mi bez blogu nestalo.
    Nu a každému bych setkání s tebou přála, protože po zbytek dní vím, že ty jsi neskutečná osobnost !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy, Simonko, když jsem objevila tvůj blog, koukala jsem jako zjara.A byla to okamžitá závislost. Vyrazilo mi dech, jak někdo může tak na rovinu některá témata nejen zpracovat, ale vybalit to na druhé bez servítků. Jsi moje velká učitelka!
      Já si ty informace, které píšu na blog, dost cedím, co napsat a co ne.
      Ohledně cestování ne, ale o rodině a tak - si dávám pozor, taky o tom Vetřelci jsem dlouho váhala, zda to zveřejnit.
      Pak jsem si řekla, že je to součást mého života, proč ne.Může do toho spadnout každý. Já nepiju, nekouřím, nejím tlusté, nemastím a bác ho!Asi to na mne skočilo z nedostatku alkoholu v krvi, hihi.
      To setkání tehdy bylo fajn a myslím, že se ještě uvidíme!
      Jiřina z N.

      Vymazat
  6. Mám kamarádky, mám svoje záliby, ale před nějakým rokem jsem objevila blogy a zprvu jsem jen nakukovala a občas komentovala jako anonymní. A byla to vnučka, která mi dala impuls k založení mého blogu. No a jsem tomu ráda. Stalo se a já se dostala ještě blíž do společnosti pro mne milých, inspirativních lidiček. Některé jako bych znala odjakživa. Můj blog má 3 roky své existence, ale stále mne to baví. Dovídám se spoustu zajímavostí od všeho možného a tak jo,jo Jiřinko, chvála blogům.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já klidně přijdu na nějaký blog a jdu i do starších příspěvků, když je to něco, co mne baví.
      A u sebe? občas něco hledám a sama se někdy divím, jak jsem v minulosti sázela na blog výletíky a zájezdy.
      To mě nikdy neomrzí, podívat se za humna.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  7. Jiřinko,já sice blog nemám,proto ten anonymní profil(snad to nevadí)ale velice ráda nakukuji na zajimavé blogy,pár oblíbených jich mám.Kochám se fotkami hezkých míst,ráda koukám na pěkně upravené zahrádky a říkám si,kdybych nebydlela v paneláku...nebo si opíšu nějaký dobrý recept.Je mi s vámi všemi moc dobře,takže děkuji všem blogerkám.Pa pa Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, to znám, také jsem nejméně 3 roky před založením svého blogu často navštěvovala oblíbené blogy. Moc ráda některé prohlížím dosud. Jsem jim věrná.Jiřina z N.

      Vymazat
  8. Jiřinko, mám pocit, že ke slovům tvým a ostatních dam není skoro co dodat. Díky blogu jsem navázala několik virtuálních a dokonce i pár osobních přátelství. Ve věku, kdy člověk nové přátele nehledá, o to cennější to pro mě je. K tobě chodím moc ráda, tvůj humor a osobní statečnost a síla je cítit v každém písmenku.
    Moc ti přeji všechno dobré, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, tak tohoto komentáře si moc vážím, posiluje to. Něco o tom vím, protože už delší dobu mi dodává sil několik vzácných lidiček, mezi které mohu směle zařadit Věrku Finu, Simonku/Blondýnku a další.Nechci v tomto případě říkat ,,na oplátku,, - protože to nikomu nepřeji, aby byl na tom stejně. Ale stává se leccos.
      Humor nevím, u nás doma se tedy vtipem nešetřilo a někdy to bylo i přes čáru!
      Jednou táta, už nevím proč, řekl před námi dětmi ( bylo nás 6 ) a před mamkou, vy jste praštění, mamka měla v ruce krabici od bot a vzala to víko, trochu s ním klepla tátu a povídá vesele: a ty už teď taky.
      Ten se urazil a šel trucovat do ložnice. My, deti, se mohli uchechtat.
      Tak se ničemu nemůžeme divit, že?
      Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Bože, jak jsem mohla napsat takovou hrubku? ....my, děti, jsme se mohly uchechtat!
      omlouvám se: Jiřina z N.

      Vymazat