pátek 12. června 2020

Historky

Co bylo včera k obědu si nevzpomenu, ale co se dělo kdysi na zájezdu, to vím přesně.
Ty moje historky!
Tak příkladně:
volala mi kamarádka Libuška, už je to spousta let,
zda má cenu jet do Roháčů a co to vlastně je.
Když jsem vhodně mířenými dotazy zjistila, že se jedná o týdenní dovolenou za slušné peníze, okamžitě jsem ji přemluvila, aby to vzala a nejen pro sebe, ale i pro mne, též pro několik členů mé rodiny.
Od té doby jsme tam jezdívali každoročně,
jen první a poslední den pobytu byl na místě nebo na koupališti v Bešeňové, jinak se jezdilo denně na výlety: Vysoké Tatry, Nízké Tatry, pěšky na Baranec a pod., návštěva Liptovského Mikuláše, skanzen v Pribylině,  zkrátka jsme tam nelenošili.
Šéf zdejší Horské služby vždy ve středu večer přijel na několikahodinovou přednášku a šel s námi na celodenní výlet do Kvačianské a Prosiecké doliny.
Večer se sedělo u ohně, někdo hrál na tahací harmoniku, krásné to tam bylo.
Jindy Libuška volala: prosím tě, mám nabídku na zájezd na Sardinii, za tolik a tolik, tehdy a tehdy, mám to vzít?
Okamžitě to objednej, pro 4 osoby, říkám jí. A tak jsme v r. 2002 měli v únoru jasno, že koncem září pojedeme na zájezd.
Jenže, přišly povodně, mne v práci propustili a vůbec se děly věci.
Takže - když jsme odjížděli, ( mimochodem to organizovalo Sdružení pohřebáků z Brna !), došlo k tomu, že jsme měli problém: jeden bus jel přímo z Brna a směřoval rovnou do Itálie a my, z Prahy, jsme kličkovali po Jižních Čechách a hledali cestu, neb byly popadané mosty a všude bláto a rozbité silnice.Jenomže jsme museli stihnout loď ráno v Livornu, tak se spěchalo, že nám ani nezastavovali na WC.
Vše dobře dopadlo, my se plavili na ostrov a bylo to tam lepší, než moje očekávání. Bílý písek jako hrubá mouka, moře čisté a teplé, zážitkem byl i výlet na Korsiku, na závěr jsme strávili i den v Pise.
Vrátila jsem se počátkem října odpočatá, opálená a našla jsem si nové místo, ve svých tehdy 54 letech.
Jindy jsem nemohla na zamýšlený zájezd sehnat k sobě parťáka:
nakonec jsem umluvila Marcelku z Vinoře, která má dceru vdanou ve Francii.
Její zeťák jí řekl, cože, Pikardie? tam nikdo nejezdí!
Ale jely jsme a bylo to bombastické, viděly jsme kus Francie, kousek Belgie a na závěr ještě nádherné město v Německu: Cáchy.
Dodnes ráda vzpomínám na nádherná města: Arras, Amiens, a mnohé další a hlavním lákadlem byl pro mne hrad Pierrefonds. Co jsme toho za těch 9 dní stihli!
( CK Geops tento zájezd jezdí dosud - no, letos asi tedy ne,
já, když nakukuji do katalogů cestovek, jsem v rauši )
A tak je to se mnou pořád, jednak sama plánuji nějaké výpady a pak se na mne nabídky valí i odjinud.
A já jsem tak slabá se tomu bránit...
( věříte mi,
milé KOČKY? )

z Pikardie pár fotovzorečků pro vás:

























pro zájemce: https://geops.cz/zajezdy/francie/pikardie-a-ardeny/pikardie-toulky-v-ardenach-koupani-v-la-manche-2020/

10 komentářů:

  1. Jiřinko,to je dobře,že jsi tak cestovala.Nejlepší byly vždy takové rychlé akce,nápad,zajištění a někdy jsme jeli i bez toho zajištění.Ubytování jsme hledali vždy na místě.My jezdili hlavně k moři a trochu u toho cestovali.Ale Vysoké a Nízké Tatry mám prochozené.Jezdili jsme tam pět let s partou od manžela z práce.Vylezla jsem,kam se dalo.
    Hezky vzpomínáš a těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  2. Jitu, my jsme také na Slovensku chodili po horách a moc mě udivovaly Maďarky v sandálech a s dětmi ve 4 odpoledne bez jídla a pití na skalách a nebo v lese a bylo jasné, že to do tmy nestihnou.
    A těch hřibů, co tam rostlo!
    Tam je všude krásně, to se shodneme.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  3. Jiřinko, krásné fotky, kochám se. Nedivím se, že se Ti tam líbilo.R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, to byl fičák, obvykle ty zájezdy jsou nejen katedrály, zámky, parky, také posezení u kávy, já když můžu, tak se trhnu a jdu fotit třeba k řece, ale ty hlavní, nabízené památky, absolvuji.Večer padnu za vlast a druhý den znova.
      Pa Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Jiřinko, to je nádherné...Moc krásné fotografie mně neznámých míst. Já jen zírám, kolik jsi toho procestovala a pokaždé mě překvapíš něčím novým z Evropy i Česka. Já bych na to potřebovala ještě jeden život...Příliš velkou část svého života jsem věnovala výchově dětí, péči o své blízké a pak léčení své vlastní nemoci a teď už to bohužel nedoženu... Ale nevadí. I tak jsem spokojená s tím, jak to je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Járo, to je hlavní, být spokojený, já jsem měla dlouho pocit, že se cestovat dalo až v mém pozdním věku a do toho nemoci, ale i tak jsem zkusila stíhat alespoň něco.A vyskakovala jsem vždy jen do výše svého platu ( a nyní důchodu ).
      Pa Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Kočko, budu se opakovat, ty jsi k neuvěření, fakt !
    Takový cestovatel k pohledání, dobře naladěn a hlavně připraven objevovat.
    A fotky opět boží.
    Jiřinko, myslím na tebe !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simonko, já su někdy kamikadze!
      Když mám pocit, že je zle, jdu do nějaké akce a ono to pak zase jde.
      A děkuji ti za podporu.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  6. Jiřinko,moc hezké povídání a krásné fotky.Teda,Ty jsi cestovatelka,moc pěkné vzpomínky máš,zase jsem se kochala.Já jsem toho až tak moc nestihla.Starala jsem se o rodinu,pak jsem si řešila osobní problémy.Teď bych jezdila,zase není s kým a i finance někdy chybí.Někdy jedeme se syny někam na výlet,ale taky mají už svoje,rak se jdu třeba jen projít a je mi taky hezky.Ráda tedy nakukuji na zajímavé blogy a cestuji s vámi.A jsem spokojená.Těším se na další Tvoje vzpomínání.Krásný víkend.Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, to je na dlouhé povídání, chceš-li, napiš mi na zakova48@seznam.cz a já ti pošlu mail. Jiřina z N:

      Vymazat