čtvrtek 25. srpna 2022

Etapy

 Moje životní etapy,  - nehodlám je tady popisovat všechny, ono by to nikoho nezajímalo a bylo by to hodně dlouhé čtení.

Milé KOČKY,

jen tak pro formu si dovolím na svém blogu popsat některé z těch, které vedly k tomu, že jsem měla štěstí poznat kus republiky a kousek i ,,za čárou,, -  po Evropě.

Jako děti jsme hodně lítali po venku, bydleli jsme v Benešově nad Ploučnicí na Děčínsku, kraj lesnatý a kopcovitý a podle toho to vypadalo. Plavat jsme chodili do Ploučnice a nic nebyl problém: plavat, jezdit na kole a hrát spoustu her nás naučili rodiče. Takže se hrál volejbal, nohejbal, karty, šachy a třeba i pinčes.

Sportovaly jsme se sestrou i ve škole a jezdilo se na závody, skok vysoký, běh na 60m a jiné takové jsme zvládaly obě i na medaile.

Jako dospělá jsem ráda jezdila na kole na výlety a později i s malou dcerou. Po revoluci už jsem nebyla žádná mladá laňka, ale chvíli trvalo, než jsem se vydala na první zahraniční zájezd a moc se mi to zalíbilo. Stejně tak jsme s mužem chodili téměř každý týden po rozhlednách a kopcích, takže málokterá z tehdejších nám unikla.To by bylo divné, kdybych třeba Děčínský Sněžník neznala...( Jedlovou, Lovoš, Milešovku, Klíč, Luž, Hvozd a pod. a spoustu dalších jsme navštívili vícekrát). 

Říká se, že s jídlem roste chuť a tak to bylo i s mým apetitem po cestování. Ono se stalo také to, že mne přepadly nemoci a když se cítím ohrožená, chci si ještě užít a jakým směrem jsem se zaměřila: na výlety, na zájezdy, abych ještě honem něco viděla...než to zabalím. 

Takže v r. 1982, 2008 a pak i 2019 mě ohrožení vyprovokovalo k dalším větším cestám.Ale i k poznávání nepříliš známých míst u nás v republice, kde se dá odpočívat a vyhnout se davům a zmatkům.Kdo tehdy znal Českou Kanadu? kdo znal Hojnou Vodu s rozhlednou Kraví Hora? Kolik turistů jste mohli potkat na Chebsku?Protože jsem povaha docela urputná a systematická, dávala jsme si krok za krokem nějaké úkoly, kdy jsem šla za určitými cíli, jednou to byly stavby Santiniho, a že jich je! - jindy židovské památky a hřbitovy, smírčí kříže, dřevěné kostelíky a zvonice, Křížové cesty a hrady, zámky, především zámecké zahrady, takhle se moje obzory postupně rozšiřovaly a jsem tomu ráda. Byla jsme zvědavá na kde co. Manžel kolikrát netušil, co vlastně uvidíme, když jsme někam vyjeli na celodenní nebo i vícedenní výlet. Občas jsme  na cestách natrefili na nějaké místo, o kterém jsem ani netušila, že existuje - jako třeba zámeček Kravsko. O to byla ta cesta zajímavější.

Dnes vidím, že už jsem s tím cestováním na ústupu, všechno jednou končí, ale, jak se znám, něco si pro zábavu najdu.A nebyla bych to já, abych se tu nepochlubila, když už ten blog mám. 







A tohle se mnou dělá vedro! už aby opět zapršelo a ochladilo moji mysl.

A ty etapy ? - jedna z nich začala 2007 v prosinci, to jsme s Janou jely poprvé na adventní zájezd a byly jsme nadšené - cesta nás vedla do Harzu - od té doby jezdíme každý rok a někdy i vícekrát, střídáme Rakousko a Německo, Polsko. Stejně tak se mi naskytlo jet do Německa na Velikonoční kašny a velmi mě to okouzlilo. Poznávací zájezdy do několika zemí zas způsobily, že jsem chtěla vidět i další kraje těch zemí a naprosto mě cestování pohltilo.Pravda, mnohdy to znamenalo chodit ještě při zaměstnání i na brigády, ale co by člověk neudělal pro koníčka? Jediné, čeho lituji je, že jsem nemohla cestovat v mladším věku, už to nedoženu. I tak díky osudu, že jsem se dožila všech těch krásných zážitků. 

A kdyby nic jiného, už je spousta blogů, kde se cestuje ostošest a někdy i ostosedm!

Každý má nějaké zájmy, nějaké priority, možnosti, ale i omezení.Neviděla jsem spoustu seriálů, nekouřím, nepiju, soustředím se na své oblíbené čtení, turistiku a pochopitelně rodinu. Zrovna mám  etapu čtení knih z vlastní knihovny a zopákla jsem si Feuchtwangerovu Ošklivou vévodkyni, ˇŽivotopis Carrerase, Noc a naději Lustiga a další, ve společnosti knížek se cítím výborně.

.            ( to jsem vám toho na sebe ale vybreptala).


15 komentářů:

  1. Jiřinko, tvoje životní síla, ta urputnost nasměrovaná správným směrem, tvůj humor a sebeironie, to mi je nesmírně sympatické. Jsem moc ráda, že jsem tě alespoň takto poznala a moc ráda sem budu i dál chodit na návštěvu.
    Moc ti přeji ještě hodně krásných cest. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helo, návštěvy moje u tebe na blogu nebo tvoje u mne mne moc těší. Ať se ti i nadále daří. Jiřina z N.

      Vymazat
  2. Jiřinko, hezky jsi to sepsala a já Ti přeji hlavně zdraví a ještě mnoho krásných výletů. Každý si neseme životem nějaký ten kříž a musíme odolávat a žít podle svého a snažit se udělat svět kolem sebe příjemnější. Hodně sil,hlavně zdraví a ještě mnoho cestovatelských zážitků...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Járo, někdy se daří, někdy ne, ale kdo ví, co je dobré, někdy i ty nepříjemné okamžiky něco člověka naučí.
      Jsem ráda, že jsem tě díky blogu poznala. Jiřina z N.

      Vymazat
  3. Můj první poznávací výlet do zahraničí a to do Holandska byl v r.2009 a to s kamarádkou. Bylo to bezva a vzpomínáme na to doposud. Ubytování bylo v jednom z těch jejich úzkých domů. Pokojík se 2 válendami, že když jsme seděly, tak jsme se málem dotýkaly koleny, koupelnička ale OK. Ale užily jsme si to. Potom už následovaly další výlety, do kterých jsme nech českýchalákaly ještě další dvě kámošky. Časem jsme zahraničí odpískaly a jezdily po Česku a teď spíš pěšmo couráme okolím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hmm něco se mi tam zvrtlo - má být do kterých jsme nalákaly ..... :-)))

      Vymazat
    2. Hani, s kamarádkami - to je cestování nejlepší. Taky to praktikuji. Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Jiřinko, přeji hodně hodně zdravíčka. Moje první cesta do zahraničí byla v roce 89 do tehdejší NDR. Byla to taková svatební cesta před svatbou. Moc jsem toužila vidět Pergamon muzeum, především Ištařinu bránu, protože jsem četla o ní v historické knížce. Dodnes si vzpomínám, jak jsem byla ohromená tím, co jsem v muzeu viděla. Když jsme byli v muzeu v roce 2019, tak se mi už nezdálo vše tak obrovské, jako tenkrát:-)))). Pro mě nejkrásnější cestování bylo po Francii. Nádherné putování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Rijo. V Berlíně se dají v muzeu vidět pěkné kousky. Sestra tam byla na noční prohlídce a přijela nadšená. Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Helenka tě vystihla naprosto přesně,urputná a nezlomná.Viděla jsi toho hodně a ještě uvidíš.
    My jsme byli poprvé u moře v r.1979 na devizový příslib a naposledy v roce 2014.Vždy jsme se snažili krom moře poznat zemi i jinak.Když chodí člověk do práce,tak se celý rok těší na dovolenou,byla to vždy taková vzpruha.Ráda vzpomínám i na dovolené s vnoučaty,ro jsem už byla v důchodě.Teď už na delší dobu asi nikam nepojedem moje Modřinka je na mě závislá.Když nejsme doma celý den čeká na mě za dveřmi,jako pejsek.Nemůžu ji to udělat.Vynahradím si to jinak.
    Jiřinko,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, moje první výprava k moři byla do tehdejší NDR Prerowa a to v r.1970, líbilo se mi to, jelo se tam vlakem a pak dlouho nic. Jenže Balt není Karibik! Takže v r.1999 při prvním zájezdu do Chorvatska jsem byla nadšená tím teplem a sluníčkem, jen cesta busem přes rozbité území po válce bylo trauma.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  6. Krásně jsem si početla. Já jsem zcestovala a prochodila celou republiku s rodiči a po svatbě nastal útlum. Tři děti, z toho jedno postižené.Jet někam čelá rodina, to bylo spíš náročné finančně i psychicky. Jezdili jsme jen na rekreační podnikovou chatu nebo ke tchýni, která by věkem mohla být maminkou mé maminky a už potřebovala vice pomoci. Výlety do okolí o bikendu, to bylo vše.. Teprve až se starší děti osamostatnily, začla jsem se svými zálibami. Počítač, fotografování, výlety..
    A do zahraničí jsem si už sama netroufla, manžel s těžkým astmatem nevleze do autobusu ani vlaku na delší trasu a tak mi zbyl alespoň ten postižený, kterého jsem vypiplala tak, že mi může dělat společníka a dokonce si to sám platit, protože je výdělečně činný. A na to jsem já ve svém životě nejvíc hrdá. I když jsou chvíle, kdy bych ho "přizabila".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, z toho, cos napsala, je jasné, žes měla dost naloženo a že jsi tím prošla, aniž bys na život zanevřela. Jsi pro mne hvězda. Obdivuji ženy,. které mají takovou vnitřní sílu.Není jich málo, starají se o rodiče, o děti nebo prostě o potřebné na úrok svých potěšení, ať už je jimi cokoli.
      Máš můj obdiv. Jiřina z N.

      Vymazat
  7. Jiřinko,moc pěkně jsi vše napsala,já si zase moc ráda početla.Já ráda výletím,hodně toho mám pocestované po Česku,letos konečně Gdaňsk.Jak už jsem několikrát psala,jezdím se synem nebo sama.Kamarádky mají rodiny,jezdí s manžely.Takže není s kým,ale mně to nevadí,vystačím si sama se sebou.Ty jsi velká cestovatelka,hodně jsi toho viděla,hodně najezdila a ještě se nacestuješ.Přeju Ti moc a moc krásných výletů,k tomu moc a moc zdravíčka.Já když chodím do práce,tak můžu jezdit buď o víkendech,nebo prostě čekám na léto,kdy je dovolená.Zatím to jinak nejde.Ale jsem spokojená.Je pravda,že do zahraničí se mi samé nechce,tak se sama vydávám jen po naší zemičce.Měj se Jiřinko,moc hezky.Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, škoda, že jsi tak daleko, občas bys mohla jet s námi, jezdím s dvěma kamarádkami, ale bývalo nás i více.Každopádně ti přeji, abys v cestování nebo jen výletování i nadále nacházela potěšení, abys na to měla dostatek zdraví a financí!!!
      Jiřina z N.

      Vymazat