úterý 9. ledna 2024

Z mého života

 Nechápu, co to do mne vjelo, že se mi chce tady psát o některých mých zkušenostech, a že jich za můj pestrý a dlouhý život bylo. Tak třeba - namátkou - když moje dcera jezdila na gymnázium do Brandejsa, stalo se, že si mne pozvala paní učitelka ( profesorka? ) do školy, že se mnou potřebuje mluvit.

Milé KOČKY, tudíž jsem se mázla šminkami ( tehdy ) opilovala nehty, ustrojila se, abych vypadala  a vyrazila do sousedního okresního města. Už první slova té kantorky mě trochu zarazila: představovala jsem si vás jinak.

Z následujícího delšího rozhovoru se pomalu vylouplo, proč jsem byla pozvána. Ve škole ( tehdy ) psali test a zaškrtávali vhodné odpovědi. Na otázku pije někdo v rodině má vždy pravdomluvná dcera zaškrtla ano, na další otázku vybrala odpověď matka. Poté, co já jsem celkem klidně s opilectvím nesouhlasila, pozvala kantorka moji dceru ke konfrontaci a ta pravila: ale mami, vždycky, když táta dostane k narozeninám láhev vína, ty mu ji pak s kamarádkami vypiješ!

A bylo to venku. Následovala další masáž - paní pedagožka mi řekla, že by bylo vhodné, aby dcera nechodila do školy tak elegantně a draze oblečená. Na to jsem vykulila oči a nechápala. Nikdy jsme v TUZEXU nebyly, nikdy jsem tam nenakupovala a že bychom se nějak extra honosně strojily mě nenapadlo, i když - ( v kloboucích a kabelkách jsem se vždy vyžívala od dětství ) požádala jsem tedy o příklad, co tím myslí. A pak jsem se musela smát. 

Povídám jí: paní učitelko, nám umřela teta, která měla spoustu pěkného oblečení a moc ho neužila, ale strýc nám je dal, ať s tím naložíme, jak chceme,. Dcera ty kostýmy a šaty rozpárala, látky opatrně vyprala a podle tehdy ještě rusky psané BURDY si z nich ( i mně ) našila sukně a různé oblečení, já jsem k tomu napletla a naháčkovala nějaké ty svetříky a to je celé to tajemství. Překvapeně pak zase koukala ta učitelka. Dcera měla období, kdy šila na stroji a tvořila, některé sukně mám ještě dnes, ovšem už jsou mi většinou malé v pase ( to cukroví! ). Jela jsem domů spokojená, že se vše vysvětlilo a dodnes to ráda vyprávím známým, jak jsem byla osočena.

Tak si, milé blogerky, užívejte každičký den v tomto roce, ať je příjemný a veselý a máte taky na co vzpomínat.




24 komentářů:

  1. Jiřinko, nejdříve jsem kulila oči a říkala si,je to možné? Jiřinka alkoholička a pak si vzpomněla na obdobnou situaci,kdy syn napsal domácí úkol - téma co se mě líbí,či nelíbí na rodičích
    Mimo jiné, maminka navádí otce,aby pil. Říká mu ať koupí domů pivo. Tož si mě zavolali do školy 🥰

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, což o to, víno mi chutnalo, ale od r.2017 nepiju téměř vůbec, neb Vetřelcovi to asi nechutná. Měj se hezky. Jiřina z N.

      Vymazat
  2. Jiřinko, tohle umí napsat jen život...
    Náš Adam ve školce kdysi vyprávěl, že chce mít práci jako tatínek - sedět v obýváku a hrát si na PC (dopisoval zprávy z auditů), aby byl alespoň fyzicky s námi :o)
    Přeji ti pokud možno hezký den a dobré zprávy. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ohledně dcery - já jsem měla víc štěstí jak rozumu - ona mi vždy napsala lístečky, kde mám co v sešitě podepsat a vše si dělala podle svého.
      Asi to od svých dětí znáš. Jiřina z N.

      Vymazat
  3. Jiřinko,to jsou veselé historky ze života.Musím říct,že jsem se usmála při představě,Jiřinka alkoholička.A s tím šítím z Burdy,to znám.Měla jsem prvního malého syna, když jsem objevila Burdu.Tenkrát se ještě nedalo koupit tolik krásného oblečení pro děti jako dnes,tak jsem po večerech obkreslovala střihy a šila pro malého.To bylo radosti,kamarádky se mě ptaly,kdes to koupila,to je krásné.No,tak vidíš,zavzpomínala jsem si s Tebou.Přeju Ti Jiřinko moc hezký den.Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marťo, dlouho jsem rusky psané a později české Burdy schovávala a později je darovala jedné mamině tří dětí.
      Nevím, jestli v cizích zemích taky šije, plete a háčkuje, drhá, tolik žen, jako to bylo vidět u nás.
      Hezký večer. Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Ahoj Jiřinko,tak to já si zavzpomínat s vámi jak mě šila babička byla moc šikovná a jako jedinou vnučku si mě hýčkala a taky si vzpomínám, že se ve škole nelíbilo, když s ní chodím do kostela.Preji krásný mrazivý den Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, občas je dobré podívat se zpátky. Měj se hezky. Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Tak dnes jsem se pobavila, dokonce jsem se i zasmála!
    Taky jsem šila podle Burdy. Půjčovala jsem si ji v knihovně, byla na zápis, ohmataná, zohýbaná, ale svůj účel plnila. Střihy byly perfektní. Později jsem se nějak zalíbila paní prodavačce v budce s časopisy a nechávala mi ji pod pultíkem ( dávala jsem jí malou úplatu - čokoládu) :-))),
    Jiřino, měj se !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, za hořkou čokoládu udělám taky cokoli. Jiřina z N.

      Vymazat
  6. Lezarts
    Kočko, usmívám se, když Ti píši komentář, měla jsem ve škole stejné problémy! Učitelkám na základce i na střední (kolem 66 roku a až do maturity) jsem byla trnem v oku, protože jsem byla vždy vkusně a módně oblečená. Nosila jsem oblečení po mé o dost starší sestře, která už v té době, tvrdě pracovala v zahraničí.Také mám několik, dnes už úsměvných historek:-))) Jo závist je strašná vlastnost, málem mě to stálo nedoporučení k dalšímu studiu!!! Ale i tam to pokračovalo! Jo taková to byla normalizační doba:-))) Dnes se tomu, už jen směju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renátko a já mám ještě zkušenost, že když jsem někam šla v klobouku a s kabelkou, zdravili mě i chlapi, co mě neznali.Nejen za mlada...
      Jiřina z N.

      Vymazat
  7. Jejej, šití podle Burdy! Párkrát jsem nešla na přednášku, ale stát na ni frontu do Jungmanky, kde byla prodejna zahraničních časopisů. A šilo se z lecčehos, přešívala šaty po babičce i mamince, výborné byly látky z partiovky, tam se občas nechalo leccos najít. No, také mám ještě pár modelů schovaných :-) A také to ne vždycky bylo vhod a závisti dost.......
    A ve čtvrtek chodila maminka vyfrontovat vždycky nějakou knihu, zvláště detektivky "3x" a pak cestopisy (pokud se náhodou nějaký vyskytl), které jsme milovali doma všichni.
    Mějte se hezky všechny KOČKY a Jiřinko milá zvlášť.
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, knižní čtvrtky byly vyhlášené. Já jsem měla velkou výhodu, že mi knížky půjčovala paní učitelka češtiny, ona byla svobodná a bezdětná a měla mě v oblibě.Naši ale pilně chodili do Mě knihovny.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  8. Úsměvné vzpomínání.Podle Burty jsem také šila pro sebe a pro děti
    a občas měly moc hezké věci na sebe,že ženské vyzvídaly.Zvládly jsme toho hodně.
    Jiřinko,hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, nejzajímavější moje práce byla, když jsem mamce ušila prošívaný župan podle mého županu, který jsem koupila.Sama jsem se divila, že jsem to dobře zvládla.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  9. Jiřinko, hezky sis zavzpomínala. Ano, my patříme ke generaci, která hodně šila a pletla na děti, protože se toho moc sehnat nedalo. Jen háčkovat jsem neuměla, ale měla jsem pletací dvoulůžkový stroj a "opletla" celou rodinu od dětí po dospělé. Pletla jsem i ručně, ale na stroji to bylo rychlejší a šly tam dělat také super vzory. Také jsem měla krásný kabát, který mi můj táta přešil ze starého flaušového kabátu vínové barvy, který nebyl rovný, ale dolů rozšířený do stylu zvonové sukně. Ušil mi i zvonové kalhoty, které byly tehdy výkřikem módy... Strašně nerada jsem se obou věcí po mnoha letech zbavovala. Škoda, že jsem tu tátovu šikovnost a lásku k šití nepodědila. Sice ušiji co potřebuji, ale musím se k tomu dlouho přemlouvat. Přeji Ti Jiřinko krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, na stroji jsem nikdy nepletla, ale moje sestra Helena ano, tak jsem měla na dceru, když byla malá, dost věcí od ní. Také pro mne leccos dělala. Já jsme pletla jen v ruce, ale zato všechno, co si vzpomeneš.A taky jsem háčkovala. Dcera zkoušela a povedeně - i vyšívat.
      Pěkný večer všem. Jiřina z N.
      Fotku nahoře jsem přidala schválně - tuhle halenku jsem si ušila den před odjezdem na dovolenou k moři, aby mi šla barevně k bílým kraťasům!!! září 2002!!!!

      Vymazat
  10. Hihi ty učitelky))))) Díky za úsměvný příspěvek.
    Přeji Jiřinko hezké dny. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, já jsem do školy moc kvůli dceři nechodila, ale tohle mi utkvělo. Je to hodně let, odehrálo se to ještě krátce před 89. Ať ti to učí!
      Jiřina z N.

      Vymazat
  11. No vida, jakou představivost ten článek o pozvání do školy nakonec vyvolal: od kupování a šití podle ruské Burdy (díky za ni, mnohým pomohla), přes pocit závisti učitelek až po elegantní oblékání 😉 . Já to vyjádřím tak, že několik těch ruských Burd stále mám a pití, o které tam v článku jde? U nás v domácnosti nemáme s alkoholem problém. Přítel je zapřísáhlým "nepijanem", což podporuji a tak "piju" jen já. Tvrdý alkohol téměř vůbec, jen když někdo "otravuje a není zbytí" a občas si koupím suché červené a nejraději mám moravské značky - Valtice nebo Templářské sklepy. In vino veritas, já bych to "nehrotila".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já jsem měla ráda červené víno, občas jsem si dala dvojku bílého, manžel je nepiják, nekuřák ( a nemrava ) - velmi oblíbený byl u lidí, kteří něco oslavovali, mohl je odvézt autem domů!!!!
      Od r.2017 ale nepiju, zdravotní důvody...a taky to jde. Jiřina z N.

      Vymazat
  12. Jiřinko, tak jsem se pobavila :-) Pěkné vzpomínky jo jo byla jiná doba i já hodně na děti pletla aj háčkovala, škoda že už nemůžu tvořit ruční práce já i ráda vyšívala bohužel po mé mrtvičné mi levá ruka neslouží :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky už pletu jen nohama, Ivetko, ale občas něco spáchám na medvídka nebo panenku.
      Mladší vnučka ráda nosila ode mne pletené věci a už to taky ustalo.
      Tak to je...Jiřina z N.

      Vymazat