Asi naposled

Pár týdnů jsem si říkala, že jsme už delší dobu nebyli na výletě ,,kolem komína,, - a že až bude vhodné počasí, vyrazíme na Bezděz, na který asi polezu naposledy, pak se podíváme opět do Bělé pod Bezdězem, abych zjistila, jestli se tam něco nezměnilo k lepšímu a poté...ale to si zatím nechám jako tajemství.

Ve středu večer 17.7.24 mi manžel řekl, že na čt hlásí pěkné počasí a ptal se: kam to bude. Když jsem mu nepředloženě řekla asi 4 plánované výlety, byl jako vždy nevrlý, co tedy a tak jsem trvala na Bezdězu, i když opět protestoval, že jsme tam byli mockrát. ( ty ostatní plány znova nanesu jindy po jednom! - já snad na jednotlivé papírky napíšu nápady a dám do krabice a budeme je losovat, hihi )

Ve čtvrtek bylo krásné modré nebe a teplo už od sedmi - vyjeli jsme směr Mělník, Kokořínským údolím do Dubé a odtud směr Doksy. ( měla jsem v úmyslu také opět vyjet na Nedvězí, ale, prý jindy...škoda, byla dobrá viditelnost ). Pak pěkně do obce Bezděz a po zaparkování ( 100,- Kč ) jsme si vyšlápli nahoru. Zastavení v občerstvovně na čaj a vzhůru po cestičce lemované kapličkami křížové cesty - manžel po asi třetině kopce rezignoval a uchýlil se do stínu pod kopec, kde na mne trpělivě čekal. Já jsem statečně stoupala jako šerpa krok za krokem nahoru, pomalu a fotila jsem, pěšina byla v opravdu nepěkném stavu a všichni Bezdězu chtiví mne předbíhali - ale houževnatost mi dovolila vystoupat až ke čtvrté bráně tohoto nepřehlédnutelného hradu, dominantě kraje. Hodně se nahoře změnilo, protože prodejna suvenýrů, pití, pohlednic a vstupenek je jiná, ovšem výhledy dolů do Máchova kraje jsou stále stejné a stále krásné. Cesta dolů byla o hodně náročnější, než ta nahoru, pivo jsem si nahoře na rozdíl od jiných nedala, abych zvládla cestu dolů bez zlomenin a škrábanců...kameny jsou ohlazené, klouzavé, některé tvoří schodíky, nestejně vysoké, ty mi dělaly dost problémy - kotníky jsem měla jako po středověkém mučení.

Ale! - vylezla jsem tam. Zvládla i cestu dolů bez úhony. 

Milé KOČKY! Zajímavý jev - starší lidé se zdravili a mladí nikoli. Turistů nahoru na hrad směřovalo povážlivě hodně. Dost se divím, že někdo neudělá něco s přístupovou cestičkou, která je v hodně špatném stavu a nedej bože, aby zapršelo a dolů by člověk mohl jet leda na vlastním pozadí. Potkala jsem spoustu lidí a zajímavá byla jedna maminka s malou holčičkou, asi 6 letou a ta se zajímala o historii hradu a povídaly si spolu.

moje cesta tam a zpět: zde první brána - vlevo dole by to chtělo vyspravit!

kapličky křížové cesty jsou holé -

druhá brána:

třetí brána:

ta loužička vzadu? Máchovo jezero, vážení...

zde můžeme vidět čtvrtou bránu:

O hradu se píše:

Bezděz je zřícenina raně gotického hradu, který nechal postavit Přemysl Otakar II. 1267 a jde o jeho nejlépe dochovaný hrad. Je známý tím, že zde byl vězněn pozdější král Václav II. se svou matkou Kunhutou. Roku 1642 byl dobyt Švédy, později byl v majetku Valdštejnů, nyní je majetkem státu.

viz třeba: https://www.atlasceska.cz/pamatky/hrad-bezdez-16771

Pikantní je, že poprvé jsem byla na Bezdězu v r.1957 na školním výletě ve třetí třídě ZŠ. Šli jsme z nádraží v Doksech a dodnes si vzpomínám na hroznou žízeň.

A ta Bělá p.B. na vás bude čekat tady, už zítra!, milé blogerky.