Dnes podruhé

aneb: I tohle je Praha:

milé KOČKY,

jak jsem se dnes odpoledne toulala uličkami staré Prahy,

---

našla jsem krásné domy, opravené a vzhledné,

ale nezastírám, že pár jich bylo sice zajímavých, nicméně na opravu a zkrášlení dosud čekají.

A tak šup s nimi sem:

poznámka: ( doufám, že vtipná!)

zpívá se: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,

no, z historie víme, že v minulosti mnohdy Prahu dobili kdejací cizí vojáci, Pražani nic nebourali, ale já si Prahu fotím, co kdyby to fakt udělali?

Toulání

Já se mám!

Včera jsem si nechala pustit dva nové díly Marie Terezie,

dnes dopoledne jsem si dopřála Toulavku a Objektiv,

---

nedávno jsem na mapě Prahy našla rotundu Sv.Kříže,

( na rohu Konviktské a K.Světlé ),

kterou jsem na svých výletech do hlavního města ještě ,,nepotkala,,

tak jsem dnes po obědě naskočila na bus a vydala se ji hledat.

Počasí bylo tak akorát, foťák jsem pomalu nepustila z ruky, však mě taky prsty docela zábly.

Byla jsem tam sama, samička.

Tedy, aby se to nepletlo,

milé KOČKY,

v Praze bylo lidí plno,

angličtina, ruština, němčina, chvílemi i čeština byla slyšet,

pak taky nějaké ty cizokrajné, šikmooké jazyky.

Ale nikdo, kdo by se mnou jel, žádná kamarádka ani manžel neprojevili zájem.

Rotundu jsem hravě našla, nafotila jsem pár detailů ze staroměstských uliček,

zjistila pár podrobností o Zrcadlové kapli a pak jsem se toulala přes Karlův most a po Kampě.

Když se setmělo, zavelela jsem si k návratu.

Ještě jsem si zašla v rámci ohřátí prstů na kávičku.

To by jeden neřekl, co vše se dá stihnout za jedno nedělní odpoledne.

Protože už hůř vidím, měla jsem při cestě busem domů další povyražení:

od Dáblického hřbitova vypadaly Letňany v té tmě jako krásný, barevný, štrasový náramek,

lampy a koncová světla aut jako nádherné vánoční ozdoby,

protože je vidím rozplizlé a ve tvaru kytiček.

A to nemluvím o světlech, odrážejících se ve vodě Vltavy.

Přidám pár obrázků pro vás:

Jak slepička sháněla vodu

Všechny asi znáte tu pohádku,

milé KOČKY,

jak slepička sháněla kohoutkovi vodu a co vše při té anabázi zažila.

---

Nějak podobně jsem si dnes připadala já.

Nebylo to ale o vodě!

Rozhodla jsem se roztlouct staré ořechy a dát je ptákům na balkon.

Chtěla jsem převléknout cejchy a dát je vyprat.

Při tom vždy vyluxuju kde co.

Jenže, máme malý byt a ke skříňce, kde skladuji povlečení, je postavený ušák, u ušáku je stoleček, na kterém stál stromeček!

Tudíž to začalo tím, že jsem si stromeček postavila v kuchyni na stůl, odstrojila jsem ozdoby,

Nic se mi nepodařilo rozbít, i když mi jedna ozdoba upadla, naštěstí z malé výšky.

Pak jsem přendala stolek, dala na balkon roztlučené ořechy, aby si ptáci přišli zobnout, odtáhla jsem kousek vedle těžký ušák, vyndala ze skříňky povlečení, v ložnici převlékla polštáře a proš.deky, odnesla použité povlečení do koupelny a nacpala pračce břicho. Vyluxovala jsem matrace, koberce, vytřela chodbu a koupelnu, umyla nádobí a vypila kafe.

Manžel si ohřál jídlo od včerejška, hovězí polívčičku a vepřovou krkovičku, bramknedlík a špenát.

Ještě, že nám zbylo, nemusím dnes vařit.

Teď už jen zabalím ozdoby do bublinkové folie a naskládám do krabic.

Tak zase za rok,

krásní medvídci, barevné kouličky a třpytivé šišky, zbylí sněhuláci, ptáčci.

A kdyby někoho zajímalo, co FURT dělá důchodkyně, mám ještě v plánu - začnu číst další knížku od Ježíška a na pátou mám schůzku s Janou - musíme se poradit ohledně akcí v letošním roce.

Večer ještě provětrám nějaké blogy, abych měla přehled.

A je tu konec

Už když jsem rozbalovala dárek od Ježíška, tušila jsem, že je to kniha a dokonce jsem doufala, že to bude nově vyšlá od L.Zibury.

A byla!

---

Několik večerů mi dělala společnost a nasmála jsem se u ní hodně,

jenže,

milé KOČKY,

všechno má svůj začátek i konec a i když jsem si ji ,,šetřila,, - dočetla jsem ji.

Chvíli jsem byla smutná a dokonce jsem si říkala, měla bych autorovi napsat a požádat ho,

aby už už zase někam vyrazil a téma rychle zpracoval,

jenže to tak nefunguje.

Tak se budu těšit, že ho to samotného napadne a dočkáme se další knížky.

Vám tady předložím namátkou vyfocené stránky,

abyste měly představu, co mne několik večerů rozesmávalo:

O zdraví

No, nevím, jak to dělám, ale něco je určitě špatně.

Nikdy jsem neholdovala alkoholu - i když jsem občas nějaké to vínko,

červené a později i bílé okusila, pivo si spíš dám jedno, občas, na výletě a obvykle jen černé.

Likér jsem si dopřála nanejvýš tak o Vánocích, tvrdý alkohol mi nechutná.

---

S kouřením jsem sekla přesně na den: 29.ledna 1982 a ani před tímto datem jsem cigaretám moc nedala, řekněme tak 4 kousky za den a ještě jsem se styděla, proč s tím nepřestanu, resp. že jsem s tím kdy začala!

S jídlem jsem to měla od malička tak, že jsem byla postrach v rodině, nejedla jsem maso a uzeniny, zato jsem měla ráda zeleninu, ovoce, sýry a tvaroh a pod., sladké a hlavně, čokoládu.

Byli jsme chudá, osmičlenná rodina a čokoláda byla málokdy, stejně, jako banány, mandarinky, pomeranče, meruňky. Zato jsme měli spoustu jablek, švestek, hrušek. Nebo ze záhonu mrkve, dýně a okurky.

Pamatuji si,

milé KOČKY,

jak jsem si často vymýšlela, že, až budu velká a budu pracovat, koupím si deset rakviček se šlehačkou a sním je na posezení.

To jsem sice nikdy neudělala, ale! byla bych toho schopna.

Tak a nyní se dostávám k tomu zdraví:

mnohé víte, že svádím boj s Vetřelcem.

Boj na mnoha frontách, snažím se jíst zdravě, málo a bojuji i babskými způsoby, třeba bylinkovými čaji a potravinami, které, údajně, podporují vyčištění organismu.

Ovšem největší zásluhu mají doktoři. Ti se snaží vyhnat tu potvoru z mého těla dost razantními způsoby a není to boj lehký ani zadarmo.

Když vám není dobře a podstupujete chemku, jste moc rádi, když máte kolem sebe vlídné a profesionální zdravotníky.

Vrátilo se to ke mně už potřetí ( 1982, 2008, 2018 ) a není mi jasné, proč si mne Vetřelec tak oblíbil?

Já jeho nemohu vystát!

Nejen chemoterapie, ale i doprovodné léky stojí hodně peněz, také zdravotníci v nemocnicích a poliklinikách stojí nějaké ty peníze, když si vezmu, že já vlastně za léčbu nic neplatím, je náš systém báječný,

( i když - pracovala jsem od 18 do 62,5 roku a něco jsem do systému nastřádala ).

Každopádně, když vidím, kolik lidí tam s podobnými problémy chodí a jsou na tom i hůř, myslím na to, kolik to stojí celkově a musí to být hodně vysoká částka!

A ptám se, proč je toho tolik mezi lidmi, že by to bylo ,,kvalitou,, potravin, co tu jíme?

Opatrujte se, milé blogerky a nestresujte se. To je první krok do pekla.

V tom mi můžete věřit!