pondělí 24. února 2020

Seriál - díl druhý.

Zabrousila jsem do fotek ze zájezdu do Francie -
tentokrát to bude do Burgundska+Champagne 07/2007.


Já, když někam poprvé jedu, jsem tak zvědavá, že nemůžu ani spát v busu cestou tam.
Takže sleduji, pokud je to možné, jaká města míjíme a pak podle toho druhý den vypadám!
Odpočinu si po zájezdu dlouhým vyspáváním.
( těm, co nade mnou a mým cestováním ohrnou nos přiznávám, ano, správně, dosud jsem neletěla letadlem a nebyla na Maledivách, Sejšelách a v Karibiku, i když třeba moje dcera ano, no a?)
Nicméně na zamotném zájezdu se snažím vidět co nejvíc a taky co nejvíc dostat do ,,bedny,,.
Nahlédnu do katedrály, nafotím pár detailů, nahlížím do dvorků, obdivuji kvítka na mostech, cvaknu pár fotek v tržnici,
zvěčním si sochy a zajímavosti zdejšího městečka, koupím si nějaký ten sýr a víno, dám si kafe.
Koukám se po lidech, jak si ten život užívají. Občas vyfotím i nějaké ty lidičky.
Jak se mi to pak hodí, za dlouhých zimních večerů,
mohu se kdykoli podívat třeba do Remeše!
( to jsem ještě nevěděla, že se tam podívám jindy zas )
Milé KOČKY,
kdybych tehdy věděla, že budu jednou psát blog, nafotila bych i tu skvělou večeři na rozloučenou.
( to byl fór!)


















































neděle 23. února 2020

Zkusím seriál

Abych si udělala radost, šla jsem do starých fotek,
a zkusím tady, na blogu, udělat nahodilý ,,seriál,,.

Prohlédnu některé fotky z různých cest za hranice všedních dnů,
najdu - li něco zajímavého, zveřejním to tady.
Snad vás to,
milé KOČKY,
nevyděsí.
A taky mám v úmyslu dojít ke zdejší poště, kde na roští pučí pupeny a co nevidět tam rozkvetou kvítka,
která jiné roky kvetou až někdy koncem dubna či v květnu.
Jsem z toho rozhozená,
příroda je očividně taky.
Tak a jdeme na první díl:
takhle jsem si užívala v Chorvatsku na Brači:
no, jo, je to již pár let, tuším konec května 2005.
Znalcci poznají výlet do Omiše.
Vzpomínky nevadnou.

















sobota 22. února 2020

Drby

Tak se podívej, koza jedna,
musí se odlišovat!


Byla na přelivu,
aby na našem dvorku byla jiná,
musí vyčnívat!
Milé KOČKY,
pohled přes plot v jedné vesnici na Brači.

čtvrtek 20. února 2020

Okno

Místo abych vzala potřebné a umyla v ložnici okno,
vzala jsem fotoaparát a nafotila pár kvítků orchidejí, co mi zde na parapetu okna kvetou.


Však on to za mne nikdo jiný neudělá a ty kytky sice pokvetou delší dobu, jak doufám,
ale stále se to mění.
Tak si kvítka zachovám a okno můžu umýt jindy?...
milé KOČKY,
zatím se ukázaly tyhle tři,
ale radost z nich mám velkou.
Jsou jako já,
staré, houževnaté a pořád se snaží, hihi.
( všem Oldřichům a na zítra Lenkám přeji vše nej ).




















středa 19. února 2020

To byla jízda!

Dnes naposled!
Zatím to tak vypadá, že jsem dnes jela na ozářky naposledy,
ale důvod, proč tu dnes píšu, není tahle léčba.


Sedla jsem si v busu úplně dopředu, na první sedačku vpravo, za první vstupní dveře,
lidi dost kašlou a nemám zájem něco chytit, mám svých nemocí dost.
Ještě v našem městě, ale na jiné stanici, nastoupil pán a rovnou si přisedl ke mně.
Šoupnul mě dost razantně doprava, připadala jsem si jako špagetka na stěně kastrolu.
Hned mě napadl výraz, který by se na něho hodil: tlustý, studený zadek.
Asi čekal na bus dlouho, přes jeho džíny jsem na boku cítila chlad.
Pán pravým loktem dloubal do mne, levým palcem do mobilu.
Byla jsem vlastně ráda, že se věnuje mobilu, že nenavazuje hovor.
Bála bych se toho, že ,,mu žena nerozumí a pod.,, -
raději se bavím s chlapy od 30 do 50 let, kteří jsou umytí, oholení a voňaví,
můžu si s nimi povídat o kolování v údolí Wachau nebo kolem řeky Drávy, hihi,
kteří tuší, co mohou ode mne očekávat: třeba žádost o odvoz do nejbližššího zdravotnického zařízení, hihi.
V polovině cesty jsem v mysli pána přejmenovalaa na pana Zatuchlinu, ač úplně nevoněl jako bezdomovec,
nicméně byl pravým opakem výrazu: jemná, nevtíravá vůně.
Díky němu mi ta trasa připadala třikrát tak dlouhá než jindy.
Taky mezitím ohřál o mne svoji studenou část těla!
Uvědomila jsem si,
milé KOČKY,
že to není mužský, kvůli kterému bych naleštila dávné vzpomínky, který by ve mně vzbuzoval nějaké nápady,
že by vybudil, nedej bože, nějaké víření atomů erotiky.
Ale, musím uznat, že když vystupoval, všimla jsem si, že měl hezké, čisté, asi nové boty.
Tak tady máte cestu důchodkyně do Prahy!