U máminy sukně

Zavzpomínala jsem si, jak to bylo, když jsme byli malí.
Já, nejstarší, sestra je o rok mladší a o další rok a jeden schůdek menší brácha.
Pak čtyři roky a přišli další tři bráchové krátce po sobě.
Táta i mamka pracovali ve fabrice a kolem mámy se neustále batolilo několik dětí.
Vůbec nechápu, jak to všechno stíhala.
Prala, vařila, žehlila, zašívala!!!, uklízela, práce na zahradě, vyprávěla nám a četla, táta nám dělal meče a ze starých velkých poklic štíty, věčně jsme si hráli na zbrojnoše a rytíře, lezli jsme po stromech, v létě plavali v Ploučnici a v zimě jsme na ní bruslili.
Pořád jsme běhali venku.
Doma jsme hráli ping pong, karty - hrálo se o sirky, člověče nezlob se, šachy. Hodně se četlo.
Chodili jsme na volejbal, na atletiku,
ale když jsme byli ještě malí, dali jsme si přes stůl deku a hráli jsme si na stan.
To tedy v zimě, v létě nám táta na zahradě udělal stan z celty...
V zimě s námi sáňkoval.
Sestra i brácha pěkně kreslili, s tím byla taky legrace, koukali jsme na sestru, ona něco čmárala a my jsme hádali, co to bude. Vždycky to - můra - předělala! Abychom neuhádli.
Chodila jsem s babičkou do lesa na houby, na dříví, na louku pro trávu králíkům,
na borůvky, na maliny.
Mamka nám pak upekla koláče.
Na její buchty s tvarohem nikdy nezapomenu. Měla jsem nejraději ty rohové a ještě vlažné!
Nebo šišabůry: takové zakroucené tyčky z koblihového těsta osmažené a obalené moučkovým cukrem a skořicí.
Na ty můj manžel vzpomíná nejvíc ( mamka - jeho tchýně, mu je dělala vždy, když jsme  k ní jeli ),
byli spolu jedna ruka.
Milé KOČKY,
nějak to uteklo.

Na stole

U nás doma nic moderního,
líbí se mi tzv.papežské barvy, to jest bílá a žlutá, manžel preferuje červenou,
ale mám ráda i zelenou a podle toho to vypadá.
Třeba teď, po Velikonocích, mám bílý ubrus, žluté prostírání a zelenožluté nádobí,
ale za pár dní se to zase změní, ubrus půjde do pračky,
na stůl přijde ubrus jiný a nádobí se použije ,,do barvy,,.
,Manželovi jsou tyhle finesy cizí a bere si na čaj nebo na kávu hrnek oblíbený,
i kdyby se k ubrusu nehodil. Jemu je to jedno.
A že jsem cestou z nákupu ,,nakoupila,, kytku zadarmo a že se barevně hodí - to jde mimo něj.
Možná by si všiml, kdybych tam žádnou nedala!
Jo,
milé KOČKY,
takhle jednoduché to je.
( to jsem kdysi, v Globusu, natrefila na jednu keramičku a ta prodávala tohle nádobí, líbilo se mi, koupila jsem od každé velikosti hrnku a talířku dva kousky  a jeden džbáneček na mléko, 
zelené misky jsou z Ikea, ale přiznám se, že mám raději porcelánové, tudíž tenkostěnné nádobí )

Rozkvetlé náměstí

Jak jsem slíbila, tak činím:
včera jsem pro vás,
milé KOČKY,
nafotila nějaké to jarní potěšení:

Hrátky s poštou

Kde jsou ty časy, kdy jezdil poštovský panáček?,
je doba koronavirová, překvapení plná.
Zažila jsem za svých víc jak sedmdesát let už leccos,
ale poslední roky jsou zajímavé.
1.
Před pár lety se mě naše pošťačka ptala, zda bych jí nepůjčila větší částku peněz,
naštěstí jsem moc peněz na účtě sama neměla a navíc,
sousedka mi na ni řekla nějaké drby a tak jsem byla ostražitá
a vzala jsem si čas na rozmyšlenou.
Jenže, holku do týdne zavřeli,
( tu pošťačku, ne sousedku )
a tak jsem to půjčování měla vyřešené.
Vytloukala klín klínem, hrála na automatech, byla prý všude zadlužená.
2.
Dcera byla na dovolené ( za svobodna ) v Dominikánské republice a poslala mi krásnou pohlednici, prý tam byla překrásná známka! všem ty pohlednice došly, jen mně ne. Asi někdo na zdejší poště dodnes obdivuje hezkou známku?
3.
Teď zas mám jinou zkušenost:
před dvěma dny manžel našel ve schránce oznámení: druhá výzva pro vyzvednutí balíčku.
A prý že 9.4. přišel na zdejší poštu balíček pro mne, nikdo mne o tom nezpravil a nic se skoro 14 dní nedělo!
Hned jsem volala na zdejší poštu a říkám ochotné paní pošťačce, zda by mi to mohli znovu doručit, prý ano. Včera čekám a nic, dnes tam volám, protože zítra by balíček vrátili zpět odesílateli.
( doteď netuším, od koho to je ),
Prý tam leží! - povídám jí, že už jsem na poště byla od té doby dvakrát a mohla jsem to vyzvednout!
Jen, kdybych o tom věděla.
Tak si holt nasadím apartní roušku a vyrazím na poštu!
Od teď nikomu nic neposílám a vše budu doručovat osobně, vlakem, busem.
.......
Zpátky doma:
tak můj tip, kdo a co mi posílá, nevyšel,
před poštou se díky počasí čekalo v pohodě, jen asi 7 lidí přede mnou,
překvápko bylo až uvnitř pošty, prý balíček přišel poškozený a musím k jiné přepážce, tady se mě zeptali, zda mohou balíček otevřít úplně a podívat se dovnitř,
a!!! co se tam skrývalo?
milé KOČKY!
Objednala jsem si počátkem roku předplatné bydličasopisu a oni mi teď za to poslali pytel asi 6 různých úklidových prostředků do koupelny a na WC a nějaké ty vůně a asi někdo byl zvědavý a podíval se dovnitř.
Tak jsem převzala rozervaný pytel a kráčela domů. Cestou tam jsem stihla nafotit rozkvetlé náměstí a dokonce některé záhony již byly odkvetlé!
Ale, to vás čeká až zítra.

Náhradní program

Včera odpoledne si manžel přečetl seznam mých zájezdů,
kam bych se jednou ještě ráda podívala a povídá:
a nechceš jet znova do Černé Hory?
Poněkud mne překvapil, obvykle nikam nechce, a tak říkám a ty bys tam se mnou znova jel?
Pokrčil rameny a šel pro kazetu a pustil nám videozáznam,  který jsem tam, v r. 2003, natočila.
On tehdy fotil, já točila, kamerou, byla jsem začátečník -
a tak jsem se na to po dlouhé době zvědavě podívala.
Krásně jsme si připomněli naši tehdejší pouť,
přelom května a června, vše kvetlo, počasí tak akorát,
všechna místa, která jsme navštívili, se nám tím v paměti oživila:
Perast, Boka Kotorská, Kotor, Budva, Bečiči, Sv.Stefan, Sutomore, Starý Bar, Ulcinj, Morača, Cetinje, Podgorica, Skadarské jezero, Lovčen, mnohá další.
Ubytovaní jsme byli jako první hosté v úplně novém hotelu.
Bonbonkem na tomto zájezdu byl poslední den před odjezdem v Dubrovníku.
Na Královninu pláž budu ještě dlouho myslet!
Milé KOČKY,
video sem nedám, ale pár fotek z manželova tehdejšího foťáku ano.

(  aby toho pěkného nebylo málo, večer jsem natrefila na ČT 2 na pořad o Burgundsku, tak jsem si spravila chuť, zavzpomínala jsem na náš zájezd s býv. spolužačkou Marií v r.2006 )