Místo sletu

Dnes bych,
milé KOČKY,
měla jako správná čarodějnice letět na slet, na čarodějnickej!
Jenže v roušce se to špatně řídí,
jsem docela mladá čarodějnice a koště mám ještě neolítaný,
vždyť jsem ještě nedosáhla sta let.
Tak jsem si udělala náhradní program,
vzala jsem malý fotoaparát a šla nafotit, ,,co dům dal,, - neboli,
 co město v tuto chvíli nabízí.
Ačkoli to hlavní, barevné, jako tulipány, narcisy a jiná jarní kvítka už jsou pomalu v odkvětu,
našla jsem přeci jen mnohé:
začínají kvést proutky tamaryšku, jehličnany,
u pošty kvete strom, který neumím pojmenovat, ale je moc krásný:
takové světle fialové zvonečky a na podzim to má na větvích zajímavé lampičky,
Tak se tu ráda pochlubím:
( fotky jsou čerstvé, ještě teplé )

Večery u Telky

Večery nikoli pod lampou, tak by se dalo napsat to, co provozuji poslední dny,
či spíše pozdní hodiny dne.
Jsem tím posedlá!
Našla jsem si několik pořadů,  původně jen nahodile a nyní už po nich pasu jako feťák!
Na TV Seznam jsem včera odsledovala moc pěkně udělaný pořad o Andalusii,
přiznávám, že jsem se namlsala!,
každý večer se dívám na pořady o bydlení a o rekonstrukcích bytů a domů na Spektrum Home a nebo na Fine Living.
Manžel chodí spát poměrně brzy a tak ztiším zvuk na minimum, užívám si pořad a jsem v pohodě.
Co pořad, pořady!
Po půlnoci odkoukám ještě návštěvy honosných vil v různých zemích Středozemí a pak jdu spát.
Už jsme byli na Maltě, v Amalfi, ve Španělsku, na Mallorce, další pořady budou následovat.
Tak si cestuji - virus nevirus.
A jak to dnes dopadlo s hrníčkem na kávičku?,
milé KOČKY,
nakonec jsem si ji uvařila do tohoto:
( máslové sušenky jsou kupované )
                                                     přeji vám všem poklidný večer

Šeříkově

Včera večer jsem se trochu přioděla a došla jsem si ,, za barák,, natrhat dvě větvičky šeříku,
všude se linula krásná, typická vůně a jak známo, když kvetou šeříky, květen nemůže být daleko,
milé KOČKY!
Moc jsem toho netrhala, stačí mi jen snítka.
Doma jsem kvůli němu vyměnila ubrus a prostírání, neb to žluté se k němu nehodí.
Stůl dostal ubrus s fialovými kvítky a otřesně růžové prostírání.
A když už jsem byla v tom aranžování, popadla jsem foťák a zvěčnila to,
zkoušela jsem, které hrnečky na kávu budou ráno  šeříku nejlépe slušet.
Manžel spal, tím jsem se vyhnula situaci, že by mohl pronést: ty se vyblbneš.
A ochráncům přírody vzkazuji:
stejně ten keř přijdou zastřihnout a minulý týden jsem zasadila před dům asi 8 nových keříků šeříku, co mi darovala Jana z jejich zahrady.

Velké změny

Už je to tak,
milé KOČKY,
i já si musím přiznat, že vše se mění,
vnučky mi ,,vyrostly,, a už mají své aktivity, kam je nemusím doprovázet,
mám sice víc času pro sebe,
nemusím k nim dojíždět,
ale má to i své nedostatky:
méně je vídám,
méně se pohybuji,
( dříve jsem musela na vlak, nebo na bus, pak přes Prahu a pobíhání po kroužcích taky dobrý sport )
o to víc se mi po nich stýská.
Nyní jsou sice doma a učí se přes počítač,
když si zavoláme, ptám se : jak je?
a slyším: DOBRÝ!
Mám takových nápadů, kam bych je v tom pěkném počasí vzala,
ale!...
však to znáte.
Sedíme všichni doma.
Dnes jsem šla ( po dvou měsících šel i manžel ) do obchodu dokoupit základní potraviny a venku už kvete šeřík!
Nejvyšší čas zas jít ven s foťákem.

( osiřelé medvědí hrnky )

U máminy sukně

Zavzpomínala jsem si, jak to bylo, když jsme byli malí.
Já, nejstarší, sestra je o rok mladší a o další rok a jeden schůdek menší brácha.
Pak čtyři roky a přišli další tři bráchové krátce po sobě.
Táta i mamka pracovali ve fabrice a kolem mámy se neustále batolilo několik dětí.
Vůbec nechápu, jak to všechno stíhala.
Prala, vařila, žehlila, zašívala!!!, uklízela, práce na zahradě, vyprávěla nám a četla, táta nám dělal meče a ze starých velkých poklic štíty, věčně jsme si hráli na zbrojnoše a rytíře, lezli jsme po stromech, v létě plavali v Ploučnici a v zimě jsme na ní bruslili.
Pořád jsme běhali venku.
Doma jsme hráli ping pong, karty - hrálo se o sirky, člověče nezlob se, šachy. Hodně se četlo.
Chodili jsme na volejbal, na atletiku,
ale když jsme byli ještě malí, dali jsme si přes stůl deku a hráli jsme si na stan.
To tedy v zimě, v létě nám táta na zahradě udělal stan z celty...
V zimě s námi sáňkoval.
Sestra i brácha pěkně kreslili, s tím byla taky legrace, koukali jsme na sestru, ona něco čmárala a my jsme hádali, co to bude. Vždycky to - můra - předělala! Abychom neuhádli.
Chodila jsem s babičkou do lesa na houby, na dříví, na louku pro trávu králíkům,
na borůvky, na maliny.
Mamka nám pak upekla koláče.
Na její buchty s tvarohem nikdy nezapomenu. Měla jsem nejraději ty rohové a ještě vlažné!
Nebo šišabůry: takové zakroucené tyčky z koblihového těsta osmažené a obalené moučkovým cukrem a skořicí.
Na ty můj manžel vzpomíná nejvíc ( mamka - jeho tchýně, mu je dělala vždy, když jsme  k ní jeli ),
byli spolu jedna ruka.
Milé KOČKY,
nějak to uteklo.