Čirá radost

Někdy se mi zadaří a pak mám radost.
Dlouho jsem šilhala po sklenicích s víčkem s ptáčky nebo něčím takovým, ale zdály se mi dost drahé a tak jsem to s těžkým srdcem oželela.
Pak se stalo, že jsme jeli do České Kamenice na výlet a zašly jsme s Janou pro něco do zdejšího zapadlého krámku a tam měli ty sklenice jako výprodej za málo, a?...
už byly moje!
Podobné to bylo s jinými věcmi.
Toužila jsem po bedýnkách, které byly součástí některých kuchyní v časopisech, ale zdálo se mi,
že ceny jsou přehnaně vysoké, včera v Jablonci nad Nisou jsem vešla do prodejny,
která vypadala zajímavě, že se podívám na nějaké hrnky, za kolik je tu mají,
a hned překvapení.
Měli spoustu hrnků, které bych si ráda koupila, kdybych neměla plný kredenc,
a za slušnou cenu!!! - jenže jsem tam uviděla další lákadla:
v první řadě piknikový koš - dlouholeté přání. Měli tři různé a jeden jel se mnou domů,
převážilo provedení, barva a cena.
Také jsem zde objevila dvě různě velké bedýnky za neskonale nízkou cenu, byla bych arogantní, kdyby si je konečně nekoupila.
K tomu jsem si koupila pár dalších drobností.
Přála bych vám,
milé KOČKY,
vidět ten pohled mého manžela, když jsem k autu na parkoviště pod kostelem přicupitala
s těmi nákupy, byly obří a vypadalo to, jako kdyby Vánoce byly za týden.
Ještě, že máme Jablonec trochu z ruky, jinak za sebe neručím.
Byt také není nafukovací!

Hádanka

Dnes, zcela výjimečně, nechám zatím tohle místo jako hádanku. Protože vím, že tam žije jedna zajímavá blogerka a ta se jistě ozve. Pak bych mohla zveřejnit i víc.
To bylo tak - zase mě ráno manžel vytáhl z postele a jelo se na místo, kam už jsem chtěla někdy dříve.
Je to město od nás na sever, kdysi jsem tam chvíli bydlela, byla jsem na něj zvědavá, jestli je stejné nebo hezčí, než kolem r.1969.
Pro snadnější uhádnutí : na radnici mají zajímavý výtah!, na okraji města je přehrada, tramvají můžete jet do vedlejšího velkého města, v okolí je několik pěkných rozhleden, lesy, kopce, město se pyšní několika zajímavými výrobky a mají tu také muzeum.
A to vám,
milé KOČKY,
musí zatím stačit.
Manžela cesta bavila víc než místo samotné.
Musím uznat, že rozestavěnost je taková, že jsme se  do města pod horami dostávali docela s problémy, ale vyznáme se a tak jsme to zvládli.
Já se musím pochlubit, že jsem si tam úplně náhodou a neplánovaně nakoupila nějaké věcičky do  domácnosti.
( možná se časem i pochlubím novými úlovky)
Jsem spokojená.
Cestou jsme se stavili na pivečku v pivovaru Rohozec a ještě jsem cvakla pár obrázků za jízdy autem, líbily se mi totiž mráčky, které se kupily na obloze.

 vaše:

Létat je prý snadné

Já si létám, já se vznáším:
jak si s chutí občas v rádiu zpívá Hana Zagorová.
Já si ulétávám s myšlenkami, že si pořídím novou kuchyni, že si upravím - čti nově opatřím nábytkem obývák a že mi to manžel nebude bojkotovat,
jiní si létají na rogalu a nebo na křídle, opatřeném motorem.
Tedy, možná je to trochu jinak, ale já, technický antitalent, to tak říkám.
Rádi jezdíváme občas na Ranou, na dohled od Loun, sedím na dece a sleduji cvrkot.
Dokonce jeden synovec se tomu věnuje a jeho žena trne strachy.
Já osobně si říkám, že kdyby pánbu chtěl, aby lidi létali, nechal by nám narůst křídla!Taky peří a tak.
Nicméně jako tip na výlety pro chlapy a kluky vám to,
milé KOČKY,
tady naservíruji.
Kdo byste se tam chtěl podívat, zkuste to spojit s prohlídkou hradeb a vyhlášeného kostela v Lounech!
Pár obrázků z mého fotoaparátu vás navede:

Nevěřím, že by kus látky za pomoci vzduchu mohl unést něco tak těžkého jako jsem já.

Když nevím

Když už nevím, kudy kam, manžel by rád někam jel a já nechci autem nikam,
hlavně ne daleko,
jedeme vlakem do Mladé Boleslavi a zajdeme do Muzea Škodovek.
Chlapa, případně kluky, tam vypustíte a garantuji vám,
milé KOČKY,
že se zabavěj a chvíli máte i vy možnost se kochat nablýskanými, vystavenými krasavci,
představovat si samu sebe v háčkovaných rukavičkách a kloboučku,
s malou koženou kabelkou a botkami na podpatku, kterak vás nějaký chlapík zve k projížďce, elegantně vám otevře dveře vozu a můžete si snít svůj sen.
Kdo říká, že se tu vše točí jen kolem motorů, volantů a klikových hřídelí?
My, holky, věčně mladé, si můžeme také pustit fantazii na špacír!
Spolehlivě si tu svůj barevný a chromem se pyšnící model najde každá!
Pojďte se mnou:

Muzeum je blízko vlakové zastávky a je tam občas změna ve vystavovaných exponátech, takže je dobré se do muzea čas od času vracet.

Předčasně?

Kdyby se mě někdo dnes zeptal, na co se těším, odpověděla bych okamžitě,
i když je to poněkud předčasné,
že na babí léto, pokud nějaké letos bude.
Na ty dny ráno chladné, občas mlhavé a přes den slunečné, teplé,
barvy v přírodě syté a zářivé.
To miluju, i když jarní zeleň a přemíra bílých a žlutých kvítků
( a všudy přítomné tulipány)
také není marná.
Milé KOČKY,
vím, že na to je ještě čas, ale představa sklizně švestek, jablek, hrušek a vše,
co se z nich dá upéct je pro mne v tento deštivý a pošmourný den tak lákavá,
že se tomu pro dnešek poddám, a co?
Vezmu pár starších fotek a navodím nám podzimní atmosféru -
pro představu, co nás za měsíc asi čeká:
Do té doby přeji školáčkům hezké učení a nám důchodcům spoustu času na vycházky,
sice do spadaného listí je ještě dlouho, ale ono to uteče, nebojte.
Zeť má dnes narozeniny, vnučka zítra svátek, asi bude brzy oslavička, juch.

Fotky jsou z jedné výpravy do oblasti Potštejna, kam také rádi jezdíme.