Mám ráda některá moudra, na něco si musí člověk v životě přijít sám a něco stačí si přečíst od lidí, kteří nám tu moudrost zanechali.
Například toto je velmi pravdivé, milé KOČKY:
To nejlepší, co může tatínek pro své děti udělat, je najít jim dobrou matku.
Něco jsem hledala ve fotkách a našla jsem výlet, kdy jsme s mojí bývalou kolegyní před pouhými pěti lety vzaly své vnučky, Hanka dvě - dokonce dvojčata a já ty svoje dvě křepelky, Hanka měla ještě posilu v osobě neteře a vyrazily jsme vlakem do Krnska. Je to kousíček od Mladé Boleslavi, bylo to zjara, kvetly pampelišky, počasí bylo nádherné a my jsme se vydaly hore kopcom ke hradozámku Stránov.Není to daleko, vstupné bylo přiměřené, dokonce tam měli kavárničku, takže došlo na kávu pro nás - dospěláky, dortíky pro děti. Dopřály jsme si i prohlídku zámku, je tam mimo jiné výstava hraček a kočárků. Později jsme vystoupaly i spoustu schodů na věž, odkud bylo vidět do okolí a také na oblouk trati u Jizery.
Milé KOČKY,
tak jsem se u toho zasnila, jak byly ty holčičky ještě malé a roztomilé. A i když jsme si tehdy slibovaly, že se zase brzy sejdeme a ve stejné sestavě něco podnikneme, zatím se to nepovedlo.Jaká škoda.
Dnes je v Seznamu.cz článek o paní profesorce Tesařové. Je to velmi známá a oblíbená onkoložka, milá osoba, nemám se čím chlubit, ale navštěvuji tuto paní doktorku nikoli z plezíru už spoustu let. Byla bych raději, kdybych ji znala jen z filmu, kde její dcera Žofie, tehdy ještě dítě, hrála ve filmu Jak se krotí krokodýli, paní profesorka je tam na chvíli také vidět. Bohužel, život mě zavál i na místa, která jsem neplánovala a vlastně jsem měla velké štěstí, že osud zaúřadoval i tady v můj prospěch, když už na mne skočil Vetřelec, dostalo se mu ,,péče,, od odborníků. Přeprat ho a zničit - to je opravdu běh na dlouhou trať a mnohdy dochází člověku dech, o tom, že se pereme se zákeřným protivníkem ruku v ruce s paní profesorkou statečně a odhodlaně svědčí počet roků, kdy tam chodím. Sice máme nějaká dílčí vítězství a občas Vetřelec zas jinde jukne, ale my to nevzdáváme. Za mne - tato paní profesorka je prostě úžasná žena.
Milé KOČKY:
https://www.prozeny.cz/clanek/onkolozka-petra-tesarova-naucila-jsem-se-pacientky-poslouch-66988#dop_ab_variant=0&dop_req_id=RMXhR9JoTHE-202009250820&dop_source_zone_name=prozeny.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Jsem rozený optimista, kácím se až jako poslední v řadě, ale co je moc, to je moc! Jako každý rok - v lednu jsem vyhledala nějaké zájezdy, ukecala kamarádky, pak jsme zaplatily a těšily se, vplížil se koronavir a tak cestovky začaly psát, slibovat, oddalovat a přesunovat na jindy. Teď ovšem nastaly ty druhé, náhradní termíny a koronavir opět zaúřadoval, takže nám vše zrušili a peníze údajně vrátí na účty, to je zpráva smutná, ale dá se s tím smířit, když ty peníze dostaneme zpět. Jeden výlet ovšem slíbili odjet. Prý 28.9. se pojede do Rakouska, není problém. Obvolala jsem zúčastněné známé, vše jsme domluvily, připravily, spočítaly čas, který na to potřebujeme, jak se dostat na Ládví a pak na druhý konec Prahy k busu. Dokonce se jedna z nás rozhodla na cestu upéct svůj vyhlášený štrůdl. A dnes, pár dní před odjezdem, přišla zpráva z CK: Rakousko v pondělí pro Čechy zavře, prý - jeli byste už v neděli? tak znova telefony, vše překopat a přeorganizovat, shodly jsme se, že tedy pojedeme o den dříve. Dnes odpoledne jsem jela do Prahy a co neslyším? metro v neděli nepojede mezi stanicemi Pražské povstání a Kačerov! Tak to vidíte,
milé KOČKY,
není to jednoduché, musíme se v neděli brzy ráno nechat odvézt až na Roztyly!Kdoví, co nás za ty dva dny ještě potká!Tohle nepamatuji!
Diana - co se tak asi komu při tomto slovu vybaví? Princezna Diana? nebo bohyně lovu? mně toto slovo vyvolá úplně vždy a okamžitě dvě myšlenky: čokoláda a továrna na cukrovinky v Děčíně. První čokoláda v mém životě, která byla drahá, dobrá a snadno zapamatovatelná : LIDKA.
Milé KOČKY:
V době studií jsem byla několikrát o prázdninách v Dianě na brigádě, měla jsem příležitost sníst tam zlomků této čokolády docela hodně ( však jsem také za tři týdny přibrala osm kilo - fakt! - abych je pak ve škole, při tělocviku, dva měsíce shazovala! trochu tomu napomohlo i každodenní dobíhání vlaku po ránu!)
Pracovala jsem u takového pásu, kde se vyráběly hašlerky ( jak říká Honzík, který k nám občas chodívá - kašlerky ), zelené mentolky, bílé větrovky, plněné atlasky, po práci jsem měla vlasy pod čepcem, který jsme museli nosit, natužené cukrem, musela jsem si umývat hlavu každý den. Jelikož jsem byla dost hubená, stálí zaměstnanci si mne vzali na starost a denně mi dávali ke svačině plecháček čokolády, rozpuštěná čokoláda mi dělala dobře a jen jsem kynula. Po továrně, která podle mých informací po revoluci už dávno s výrobou skončila a její budova nějakou dobu strašila na okraji Děčína ( a vůbec netuším,v jaké kondici je nyní ) se občas ohlížím, když jedeme od Ústí k Děčínu a vzpomínám i na jiné její výrobky: kafíčko - zelené a hnědé bonbonky, maliny, různé čokoládky a viděla jsme tam i takové, které tu nebyly v prodeji, ale byly určeny na vývoz - třeba takový jako vršek kredence, s krajkami a plný bonbonů jako v lepší bonbonieře. ( jsou to vzpomínky na roky 1963 - 66 )!
Nedávno jsem se dozvěděla, že čokoláda LIDKA pochází původně z Kutné Hory a že ji tam opět dělají a určitě se tomu podívám při návštěvě tohoto města na zoubek!
S heslem čokoláda je lék jdu do dalších let. Fotky čokolády nemám, tak pro vás něco hezkého:
