Ojedinělý zážitek

Včera, v neděli 27.9.2020, se nám dostalo dávky pěkných zážitků. Po tahanicích, zmatcích, matoucích informacích a přehazování termínů se povedlo přeci jen zájezdík uskutečnit, dopravily jsme se s Janou díky jejímu manželovi na Roztyly a i Marcelka z Vinoře dorazila. Odjezd 6.30 hod. a zpět jsme byli po 22.hod. Po deštích se vyčasilo a už před Budějovicemi bylo jasné, že počasí nám přeje. ( v tomto úseku patřily mé myšlenky Dášce! ona ví, proč ). Kousek od hranic jsme odbočili směr Rybník, Vyšší Brod a Studánky a vtrhli jsme do Rakouska. Do oblasti nazývané Mühlviertel, zelený, úhledný, kopcovitý a malými vesničkami a městečky posetý zemědělský kraj. Se spoustou starých, udržovaných kostelů, domů jako vytržených ze Slavonic, statků s obdělávanými poli, loukami a sady okolo, pasoucích se kraviček, radost pohledět. Program byl nabitý a některá místa jsme ani nestihli: nicméně městečko Bad Leonfelden s malou procházkou náměstím a nahlédnutí do kostela, zastavení u lanovky pod horou Sternstein, lázničky v Guglwaldu na samé hranici s ČR, - památník Železné opony, např. městečko Haslach patřívalo Petru Vokovi, naopak jiná městečka nevzpomínají na naše Husity v dobrém, návštěva kláštera a městečka Aigen-Schlägl přišly také vhod, nejen pro občerstvení ( kapučíno a dort ) v místní, jak jinak než příjemné kavárně. Bohužel, zdejší, vyhlášený, klášterní pivovar měl zavřeno! jejich chyba. Odtud to bylo kousek na dvě, na jednom kopci posazené rozhledny: Moldaublick - z nádhernými výhledy na Lipno a českou stranu, na Kleť a jiné kopečky, na sněhem poprášené šumavské vrcholy na hranicích Rakouska - Německa - Česka. Pak jsme se přesunuli na druhou rozhlednu Alpenblick, opravdu jsme v dálce ty Alpy viděli, ale hlavně, kochali jsme se údolím řeky Mühl, kolem které jsme se celý den pohybovali. Krása v kostce. Ač nebyl plánován, nastal prostor navštívit městečko Neufelden. To se mi moc líbilo a naprosto jsem se tu oddala svým představám mého života ve středověku. Poté pan průvodce zavelel k cestě podél řeky hlubokým údolím k hradu Pürnsteinu, na kopec nad řeku a ztéci hrad se kvůli nedostatku času nepodařilo. Čas povážlivě pokročil a tudíž jsme se vydali na zpáteční cestu. Zpestřili jsme si toulání návštěvou gotického kostelíka v obci Waldburgu, kde se nabízí úžasný, vyřezávaný oltář a sochy po celém interiéru. Odtud už to byl jen skok do posledního plánovaného města: Freistadtu. ( byla jsem tam už koncem minulého roku, mohla jsem srovnávat zimní a podzimní stav a rozhodně za mne: muškáty na oknech vedou!).

Město samotné má mezi hradbami v létě procházkové trasy, domy po celém, hradbami obehnaném prostoru jsou jeden hezčí než druhý, obě brány - Linecká a Pražská jsou úžasně fotogenické, hospůdky a jiné občerstvovny přívětivé a město samo kousek od našich hranic. Nic nebrání návštěvě třeba příští léto! Hlavně si udělat dost času na prohlídku různých věží, zákoutí, dvorků a tajných průchodů!

Milé KOČKY, 

srovnání rakouských reálií s ČR nevyznívá vždy v náš prospěch, ale myslím si, že je to asi i tím, že necpou peníze do lemplů a nicnedělajících příživníků a vymluvte mi to, máte li lepší informace. 

Vzhledem k tomu, že mám fotek hodně, asi je sem dám na pokračování, pokud nic nenamítáte?

Pár foto z cesty busem:

S rouškou na puse a přesto vesele, tak jsme si to užily. Pokračování příště. Zájezd připravila CK KIWI a my jsme zakoupily u CK Geops.

Říká se:

Mám ráda některá moudra, na něco si musí člověk v životě přijít sám a něco stačí si přečíst od lidí, kteří nám tu moudrost zanechali.

Například toto je velmi pravdivé, milé KOČKY:

To nejlepší, co může tatínek pro své děti udělat, je najít jim dobrou matku.

Pouhých pět let

Něco jsem hledala ve fotkách a našla jsem výlet, kdy jsme s mojí bývalou kolegyní před pouhými pěti lety vzaly své vnučky, Hanka dvě - dokonce dvojčata a já ty svoje dvě křepelky, Hanka měla ještě posilu v osobě neteře a vyrazily jsme vlakem do Krnska. Je to kousíček od Mladé Boleslavi, bylo to zjara, kvetly pampelišky, počasí bylo nádherné a my jsme se vydaly hore kopcom ke hradozámku Stránov.Není to daleko,  vstupné bylo přiměřené, dokonce tam měli kavárničku, takže došlo na kávu pro nás - dospěláky, dortíky pro děti. Dopřály jsme si i prohlídku zámku, je tam mimo jiné výstava hraček a kočárků. Později jsme vystoupaly i spoustu schodů na věž, odkud bylo vidět do okolí a také na oblouk trati u Jizery.

Milé KOČKY, 

tak jsem se u toho zasnila, jak byly ty holčičky ještě malé a roztomilé. A i když jsme si tehdy slibovaly, že se zase brzy sejdeme a ve stejné sestavě něco podnikneme, zatím se to nepovedlo.Jaká škoda.

Na Karláku

Dnes je v Seznamu.cz článek o paní profesorce Tesařové. Je to velmi známá a oblíbená onkoložka, milá osoba, nemám se čím chlubit, ale navštěvuji tuto paní doktorku nikoli z plezíru už spoustu let. Byla bych raději, kdybych ji znala jen z filmu, kde její dcera Žofie, tehdy ještě dítě, hrála ve filmu Jak se krotí krokodýli, paní profesorka je tam na chvíli také vidět. Bohužel, život mě zavál i na místa, která jsem neplánovala a vlastně jsem měla velké štěstí, že osud zaúřadoval i tady v můj prospěch, když už na mne skočil Vetřelec, dostalo se mu ,,péče,, od odborníků. Přeprat ho a zničit - to je opravdu běh na dlouhou trať a mnohdy dochází člověku dech,  o tom, že se pereme se zákeřným protivníkem ruku v ruce s paní profesorkou statečně a odhodlaně svědčí počet roků, kdy tam chodím. Sice máme nějaká dílčí vítězství a občas Vetřelec zas jinde jukne, ale my to nevzdáváme. Za mne - tato paní profesorka je prostě úžasná žena. 

Milé KOČKY:

https://www.prozeny.cz/clanek/onkolozka-petra-tesarova-naucila-jsem-se-pacientky-poslouch-66988#dop_ab_variant=0&dop_req_id=RMXhR9JoTHE-202009250820&dop_source_zone_name=prozeny.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Já se picnu

Jsem rozený optimista, kácím se až jako poslední v řadě, ale co je moc, to je moc! Jako každý rok - v lednu jsem vyhledala nějaké zájezdy, ukecala kamarádky, pak jsme zaplatily a těšily se, vplížil se koronavir a tak cestovky začaly psát, slibovat, oddalovat a přesunovat na jindy. Teď ovšem nastaly ty druhé, náhradní termíny a koronavir opět zaúřadoval, takže nám vše zrušili a peníze údajně vrátí na účty, to je zpráva smutná, ale dá se s tím smířit, když ty peníze dostaneme zpět. Jeden výlet ovšem slíbili odjet. Prý 28.9. se pojede do Rakouska, není problém. Obvolala jsem zúčastněné známé, vše jsme domluvily, připravily, spočítaly čas, který na to potřebujeme, jak se dostat na Ládví a pak na druhý konec Prahy k busu. Dokonce se jedna z nás rozhodla na cestu upéct svůj vyhlášený štrůdl. A dnes, pár dní před odjezdem, přišla zpráva z CK: Rakousko v pondělí pro Čechy zavře, prý - jeli byste už v neděli? tak znova telefony, vše překopat a přeorganizovat, shodly jsme se, že tedy pojedeme o den dříve. Dnes odpoledne jsem jela do Prahy a co neslyším? metro v neděli nepojede mezi stanicemi Pražské povstání a Kačerov! Tak to vidíte, 

milé KOČKY, 

není to jednoduché, musíme se v neděli brzy ráno nechat odvézt až na Roztyly!Kdoví, co nás za ty dva dny ještě potká!Tohle nepamatuji!