Někdy mám pocit,
milé KOČKY,
že si se mnou osud hraje a dělá mi naschvály. Spoustukrát se mi v životě staly nenadálé příběhy, že jsem jen zírala. A jako na potvoru se mi to nehodilo ani náhodou. Tak třeba jsem se dala do velkého úklidu, to se ví, to si nejdříve celý byt nebo jeho část rozvrtáte a zanesete věcmi, které chcete roztřídit, uklidit a přerovnat, vyhodit či někoho něčím podarovat a máte ty věci všude. A do toho zvonek, přijede vám nenadálá, vzácná návštěva, a ještě si přivede někoho, kdo by vás hodně potěšil, kdybyste ovšem měli doma právě všechno naklizené, bábovku na stole, navoněno. Třeba jako když vám neohlášeně přijde dobrá kamarádka a přivede si sebou skvělou přítelkyni, která je vdaná za šlechtice v Itálii a vy máte sotva dvě židle volné, kam byste je posadili. Její historky nás sice krásně pobavily, ale nevím, co ona vyprávěla pak ve své novém, slunném bydlišti, de facto zámku s překrásnou zahradou, o návštěvě u nás! Náš byt v tu chvíli spíše připomínal cikánskou vesnici někde v Rumunsku. ( nechci urazit rum.cikány ) Také se mi jindy stalo, že jsem klečela celá zpocená s vyhrnutými rukávy a růčo vytírala chodbu, když dorazila domů dcera, tehdy studentka gymnázia, spolu s nejlepší kamarádkou a jejím přítelem, také studentem a neměla jsem doma ani oplatku. Trapas.
Takových historek bylo...
Bývaly doby, kdy jsme s přáteli svorně slavívali narozeniny mého muže, neb je má v červenci a krásně se to dalo zprodukovat. Půjčila jsem si ještě jeden stůl a židle od sousedky a měli jsme parádní posezení pro 11 lidí. Občas jsem malinko záviděla, že nemám zahradu, dělat oslavu v době, kdy kvetou ovocné stromy, by to bylo super, posadit je pod kvetoucí strom ke stolu, hned udělám dojem. Ale je fakt, že kdo mě má v oblibě, leccos mi odpustí. Dělávala jsem oslavy v nějakém duchu, třeba měli všichni přijít za námořníky, v pruhovaném tričku a výsledek? byli jsme jen dva! - já a jeden známý. Ostatní to neakceptovali. Prostě Kašparů je málo.
Milé KOČKY,
jaké máte zkušenosti vy? Můj táta s oblibou říkal: mám rád jen krátké a ohlášené návštěvy. Mamce to bývalo jedno, ta by dokázala pobavit, pohostit a nakrmit, ubytovat - ( s nadsázkou ) i vojenskou posádku.
A teď jsem si vzpomněla, jak jsem jednou četla v bydličasopisu - když byli návštěvou u jednoho spisovatele: lístek na jeho knihovně : knihy nepůjčuji a tobě už vůbec ne! tak tomu se nedivím, také si ode mne někteří známí půjčili knížky a už jsem je nikdy neviděla, ty knihy.
Na co já všechno stihnu myslet při uklízení?!
Doplním info: konvic mám hodně, neb když se někomu rozbilo nádobí a chtěl se zbavit konvice nebo cukřenky či mléčenky, kdo se jich ujal? Ha?
