Tak nějak bych mohla nazvat svůj přístup k situaci, v jaké se nacházím. Představuji si, že mám na rukou boxerské rukavice a přeneseně dávám covidu a případně Vetřelci, který si mě oblíbil a nehodlá se mě jen tak pustit, přímou ránu do čumáku. Prostě nevím, jak to všechno dopadne, ale nehodlám sedět v koutku, čekat, slzet a užírat se, chci žít a dělat spoustu věcí jako dřív, ale v rámci možností a s plným vědomím toho, že musím být opatrná a nevystavovat sebe ani druhé čemukoli nebezpečnému. Takže blogování považuji za docela dobrý způsob cestování a navštěvování se s druhými, převážně fajn lidmi, nejen, že se dostanu i tam, kam bych se teď nepodívala, ale ještě si mohu vybrat, jak dlouho třeba budu koukat na rybník pod ledem u Jitky, na stráně pod Dýmníkem u Járy, na ptactvo u obou, na západ nebo východ slunce u někoho jiného, na mlhy a cestičky lesem, na zahrádky, na krásné rukodělné výrobky či upečené dobroty, kdy nepřiberu z vyfocené bábovky ani deko? Aniž bych někoho urazila, vyberu si, ke komu půjdu na návštěvu, u koho budu komentovat a kde jen prohlédnu obrázky a kam se budu neustále vracet. ( jsou i blogy, na které jsem si vypěstovala závislost - je to možné?).
Milé KOČKY,
dnes, třináctého března - mají svátek Růženky, jednu takovou si vzal za ženu můj nejmladší bráška a tak jí ráda popřeji. Ale i všem vám, Růženkám, které znám z blogů, přeji pevné zdraví, hodně štěstí, spoustu radosti a mějte se dobře a rádi. Protože mi toto jméno evokuje růže, přidám nějaké na koukání, nafotila jsem jich před časem v Tullnu a v Badenu docela hodně, je z čeho vybírat.
Vám, ostatním, kterým rodiče nedali toto jméno, přeji také hodně krásné dny. Rozkvetlé jako růže můžeme být přece každá.
