Když se u nás doma řekne Zuberec, manžel okamžitě řekne halušky. Až na podruhé si vybaví skanzen. Ne, že by si skanzen nepamatoval, ale ty halušky si tam dal dvakrát za sebou, má je rád.
Milé KOČKY,
skanzeny my navštěvujeme rádi , vy jistě také, pojďte se mnou, tentokrát do Podtatranské dědiny:
Všímavým to nemusím říkat, ale hned se někde, kde se dá dostat černý Kozel, cítím lépe.
Pokud si chceme kolem Liptovské Mary udělat pěkný výlet, najdeme si Prosieckou dolinu, případně Kvačianskou, ve vesničce posedíme u kapustnice a dojde i na stopičku Demenovky ( chlapi říkají dementovky). Líbil se mi opevněný kostelík v Liptovských Matiašovcích.
( znáte Liptovský Mikuláš nebo lázně v Lúčkách? )
Milé KOČKY,
že nerady chodíte ve vyschlém korytu říčky? že si dovolenou představujete jinak? Koupání v Bešeňové to jistí, a zítra? posuneme se dál.
To s tou červenou taškou není kamzík, ale já, v o poznání mladším věku.
Když jsem se včera, ve 21.15 hod., vracela z cesty do Olomouce domů, u nás v ulici jsem ,,cvakla,, přes plot tuto nádheru:
Milé KOČKY,
posílám vám ty dva snímky pro radost.
Chlapi, nebojte se, nic na vás tady neprozradím!
A vy, milé KOČKY,
spokojte se s mými výletními láskami, a že jich je! Začnu s jednou, trvalou a dávnou a tou je Slovensko, neplést si se Slovinskem, o kterém také často básním a ráda na jeho krásy vzpomínám. Byli jsme na Slovensku na dovolené několikrát, z toho vícekrát v Roháčích, tůry jsem tehdy zvládala docela snadno, aby ne, když jsem byla mladší a zdravější, kdeže ty časy jsou? Dnes se podíváme do Vlkolínce, vesničky zapsané v UNESCO.
Příště třeba zavítáme jinam, na Slovensku je krás nepřeberně.
