Neplánovaně

 Byla středa ráno a manžel mne vzbudil s dotazem: nechceš někam jet na výlet, venku je hezky a pršet má až navečer. Docela mne to zaskočilo, ale posnídala jsem a popřemýšlela u toho, kam by to mělo být, už nebylo zrovna časně, ale asi půl osmé a s přihlédnutím k omezením na všech silnicích, co jich okolo je, se mi nikam nechtělo. Nakonec jsem řekla, že z různých důvodů by nebylo špatné zajet do Turnova a k hradu Valdštejnu. Předně jsme tam nějakou dobu nebyli a pak, není to až tak daleko a mohlo by tam být hezky, i když bylo jasné, že třetího listopadu nebude hrad otevřený. Navíc, nejsem zrovna ve formě a z parkoviště to není náročné ke hradu dojít.

A jak to dopadlo - milé KOČKY?

Jasně, že jsem plány na nějaké práce v domácnosti střelhbitě a operativně přesunula na jindy a vzala fotoaparát, láhev s vodou a už jsem se sunula do naší staré, ale spolehlivé ( celá já! ) šunky na 4 kolech.

Užili jsme si to vrchovatě, sluníčko nám svítilo na cestu a dokonce jsme potkali několik nadšenců, kteří tam také směřovali.

Fotili jsme oba a budu na procházku spadaným listím ráda vzpomínat.

zelené ponožky Dědoles:

tady do té skály se ukryla honem víla, jen noha jí ještě kouká:

Pro neznalé: to není jeden kámen stokrát jinak, ale sto kamenů každý jiný...

Přímý přenos

 Zahraju si na reportérku a vynasnažím se udělat z následujících řádek reportáž z Karláku. Píšu to s předstihem, ale týká se to čtvrtka.

Ráno jedu busem, metrem a tramvají na Karlák, tam mi pustí v laborce žilou a pak se přesunu plna obav do čekárny, ke své paní profesorce. Tady čekám, buď půl hodiny, nebo dvě hodiny a nebo i déle, až si mne pozvou dovnitř, neb si sestřička zve lidi asi podle toho, jak dlouhou chemku budou mít a ty delší bere dříve. Což je sice logické, ale pak tam některé pacientky, které na chemku nejdou a čeká je jen kontrola, čekají spousty času! Odejít nemůžete, nevíte, kdy vás budou volat!

Milé KOČKY, 

přijde chvíle CH a jdete dovnitř. Paní prof. mi řekne, že skvěle vypadám ( je moc hodná a vím, že by mi přála uzdravení, neb jsem jako starý, uschlý strom ve vichřici ), chvíli si čte zprávy v PC od laborky a případně od specialistů, kam jsem se s vějířem žádanek šla ukázat  nedávno a pak napíše, jaké jedy a jak smíchané mi dnes pustí do žil. Pak mi dají kartu, jdu na stacionář, kde mne buď usadí nebo položí a začnou čarovat, ovšem až poté, kdy donesou pro mne namíchanou chemoterapii. Nejprve mne přišpendlí jako motýla do sbírky, pak pustí butelku s léky, aby mi odstranili nežádoucí vlivy a později postupně další a další, ovšem nic vám nedají na potlačení myšlenek, takže hlava šrotuje, myšlenky krouží jako můry kolem lampy, a je na vás, zda si raději vybavujete poslední výlet do sluncem prozářeného lesa, nebo podlehnete všudypřítomnému stresu a negativnímu víření. Každá minuta tu je nepříjemná, i když, nutná! - je to jako čekat na rychlík ve zrušené stanici. 

Když vás konečně odpojí a vyzvou k odchodu, jste na jednu stranu vděční za tu péči personálu, ale na druhou stranu už chcete být doma ve své posteli a čelit nevolnostem ve svém dobře známém bytě. Chcete věřit, že celé to má smysl a že vám! - to pomůže, že se vrátíte do normálního života a že to NEBUDE dlouho trvat! Když může Fénix vstávat z popela, proč ne já z tohoto maléru?

A tady, milé KOČKY, dnešní Andrsen pro tuto chvíli končí. Spánek prý léčí, tak jdu muchlat damašek.

Podzim se už ujal vlády, během tří dnů mi zcela opadaly vlasy...

Navečír

 Navečír a navíc v Praze? Vím, že název není správně mluvnicky, ale což, já kritiku unesu.

Zvu vás, milé KOČKY, na malou procházku listopadovou Prahou. Téměř za setmění:

Na Studenec

 Z velké části severních Čech můžete vidět kopec, nebo už horu? - Studenec. Vypíná se kousíček za Českou Kamenicí a vévodí tamním kopcům. Byly doby, že jsme tam šli sami dva s mužem a vídali tam kamzíky, nebo co to bylo, ale množství lidí je obvykle vyplaší a vidět, či potkat je tam není snadné.

Já vám zde, milé KOČKY, přiblížím jeden takový výlet, z doby, kdy mi to docela chodilo a to i do kopce! Třeba se vám, co jste z daleka, bude líbit vystoupat na horu 736 m vysokou a nenamáhat nohy ani srdce. Tak hurá, vyrážíme:

jo, ještě by se slušelo něco málo podotknout: původní, stará, rezatá rozhledna byla na odpis a mnozí lidičkové  jak umem, tak penězi přispěli k obnově rozhledny a 21.6.2009 byla otevřena nová - na každý schod někdo přispěl a můžete si tam za pěkných podmínek vylézt i vy.

My jsme už ve věku, kdy do poloviny kopce, neboli do Lísky, zajedme autem a pak už se tam nějak doplazíme, ale když jsem tam šla prvně, v mém mládí, šlo se pěkně z Chřibské! 

Mějte se, milé KOČKY, navzdory všemu krásně!