Sečteno a podtrženo

 Jako sršni mě občas přepadnou utkvělé myšlenky a musím jít udělat příspěvek na blog, obvykle k tomu sednu večer, kdy si normální lidi pustí televizi nebo film, případně si otevřou lahvinku a nebo si pustí pusu na špacír. A teprve později uvažuji, zda je to dobrý nápad a zda nebudu ostatním pro smích ( ale - já přeci leccos vydržím ).

A tak se stalo, že mne napadlo udělat shrnovací článek za tento podivný rok 2021. Vlastně oproti původnímu plánu byl krapet jiný, něco se podařilo a něco ne, i tak však byl na události bohatý a tak díky za něj. Jen si přeji, aby ten další nebyl o nic horší!

Tady a teď vypíchnu jen cestovatelské počiny, kterých jsem se dopustila a nakonec, když se tak ohlédnu  ( opatrně, abych si nezablokovala krk ) nebylo toho málo! Sluší se poděkovat Janě a Marcele, že mě na té cestě provázely a dělaly mi společnost a také jednou i kamarádka Jarmilka s námi vážila cestu.

Rozhodně zvláštní poděkování zaslouží i mnohé blogerky, které mě povzbuzovaly a dodávaly mi sílu v mém snažení v soupeření s Vetřelcem, ale toho ignoruji a tak se o něm nebude právě teď bavit, ať ví, že se má sbalit a táhnout dál, stačilo.

Některé z mých letošních výletů zde i obrazem:

Teplice v Čechách: květen

Plzeň: květen

České Budějovice: červen

Olomouc: červenec

Mariánské Lázně a okolí: červenec

Polsko: srpen

Švábsko: srpen

Tulln: září

Skály v Tisé: září

Veveří: říjen

Loreta v Kosmonosích: říjen

Veltrusy: říjen

 a další, mnohé jiné...

Zvláštní poděkování patří mému manželovi, že mě dost často vozí autem po republice a zatím ty mé spanilé jízdy obvykle dobře snáší...

Tak jsme to shrnuly, milé KOČKY, a tady začneme koukat zase dopředu...

Na přání

Jak jsem se onehdy zmínila, sbírám nahodile léta  ubrousky.

Milé KOČKY a jak Helenka navrhla, abych něco dala zde ,, do placu ,, řekla jsem si, že to není vůbec špatný nápad.

Převážná část ubrousků v ,,mé sbírce,, je vánočních, něco velikonočních a pak takové ty od každého něco...

U těch ubrousků říkávám vnučkám: v nejhorším je spotřebujete!

Některé jsem vám nafotila a zdaleka to nejsou všechny:

Jeden jsem tam vpašovala pro Vendy, schválně, zda ho najde, bude to mít těžké, kvalita snímků je mizerná, při našem osvětlení v kuchyni večer! Ale musí to stačit, bolí mě záda a nemám správný elán pro takovou činnost. Měla jsem to raději nechat na den, kdy svítí sluníčko?

Ale, vyprovokovalo mě to k tomu, že si některý den sednu a ubrousky uspořádám, nechám si od každého jen dva a ostatní spotřebujeme. 

Na zvědavé dotazy typu, kde to skladuji, odpovím, aniž se kdo ptal: v krabici od papíru, stejně jako vánoční ozdoby.

Náš úplně první

 Vánoce 2021 jsme si užili, každý podle svého vkusu a nyní se budeme těšit na konec roku, pak na jaro a tak dále...

... abych ten konec roku nějak vesele a slavnostně uzavřela, rozhodla jsem se dát na blog povídání a fotky z našeho úplně prvního adventního zájezdu s Janou.

Byl začátek prosince 2007, čekala mne operace a docela nepěkné hrátky s doktorama a tak jsem si řekla, že ukecám Janu, aby se mnou jela na dvoudenní zájezdík do Harzu, na který jsem tehdy narazila v dnes již zrušené cestovce přímo v Nera. Janě se moc nechtělo, přeci jen měla plno práce s přípravami na Vánoce, ale to neznáte moji výřečnost! - prostě jsem ji tak zpracovala, že raději kývla. ( určitě si myslela něco o štěnicích! ) A jelo se. Ráno jsme na Florenci pobíhaly jako antilopy a hledaly správný bus, bylo jich tam totiž 52 a nebylo snadné najít ten náš. Nakonec se povedlo a už jsme uháněly na sever. Čekala nás města Quedlinburg, Wernigerode, Goslar, Halberstadt, Lipsko...a něco málo k tomu.Třeba si zájemci prohlédli doly u Goslaru. Protože jsme na Advent jely prvně, byly jsme ze všeho nadšené a unešené, ani nám nevadilo, že počasí nám moc nepřálo. Hotel byl perfektní a tak nějak jsem zapomněla, že po sobotě a neděli naklušu do špitálu, kde mě budou týrat.

Moc jsme si to tehdy užily a od té doby jsme jezdily na adventní ( a nejen je ) zájezdy s nadšením mnohem větším, laťka byla nastavena dost vysoko.

Vybrala jsem pro vás, milé KOČKY, z tehdejší cesty po bývalé NDR pár doprovodných obrázků a snad se i vám budou líbit, mně připomínají krásné chvíle a Janě i teď občas děkuji, že to tehdy podnikla a věřila mému čuchu na pěkné cestování. A jak správně tušíte, jezdíme od té doby na adventní zájezdy rok co rok a někdy i na dva až tři! Pokud nám do plánů nehodí vidle třeba covid!

Sortiment jak na posledního dubna:

Zdravím vás, přátelé!:

a tady Jana s jakýmsi certifikátem, už tehdy!: asi její první vakcína?

Blog jsem začala psát až v dubnu 2014 a tady se ukazuje, jak ta Jana je ve všem napřed!

Efekty

Z okna busu:

 Říkáte si, milé KOČKY, co je to za nápad, fotit přes mokré okno z jedoucího autobusu? nu, jely jsme tehdy s Janou a Marcelkou asi před třemi lety na adventní zájezd kolem Chomutova do Německa - stále do kopce, jak už to tam Krušné Hory mají ve zvyku a tohle se naskýtalo:

tak jsem si nyní na to vzpomněla, že to ráno bylo slibné. Sice trochu nasněžilo, ale nepršelo a díky tomu jsme prožily pěkný, výletní den. Dnes říkám - poslední, adventní, normální zájezdík, ještě před covidem. Kdeže ty časy jsou.