Znáte ten pocit, kdy se opravdu nic nepovede, všechno se nějak vyvine jinak, než si plánujete, než si přejete a ještě vám to přijde k smíchu? Tak tohle se mi stalo v sobotu - 9.dubna 2022.
Milé KOČKY,
plánovala jsem si, že konečně s manželem a s naším starým automobilem vyjedeme na výlet, měla jsem ho precizně vymyšlený a dokonale připravený a - nic. Počasí, resp. jeho předpověď nebyla příznivá, manžel nikam nechtěl, že má v plánu jinou činnost ( svoje záliby ) a kamarádky taky nikam nemohly. Vzdala jsem to, odloženo na jindy. A do toho volala Jana, že by odpoledne někam šla. Sebraly jsme se tedy a hurá do Prahy. Mám vždy v rukávu nějaké místo v Praze, kde to můžeme prozkoumat a tentokrát jsme zamířily tramvají na zastávku Poštovka, kde jsem nikdy nebyla a vyrazily jsme kousíček jako na Cibulku, o které se hodně psalo a ještě asi bude. Pár kroků od zastávky tramvaje ovšem začaly padat kroupy, mračouni černé jako saze čekaly až dorazíme a spustil se do toho v jednu chvíli i déšť. Došly jsme kolem takových stánků k čínskému pavilonku, který zářil novotou a zjistily jsme, že je tu akce pro děti.Prohlédly jsme si to tu a třeba se stavíme v létě, až bude teplo a nebudeme se tam klepat jako drahý pes. To snad dojdeme až na rozhlednu Cibulka?
Vrátily jsme se do města, a to konkr. na Smíchov k Andělu, kde jsme setrvaly v delším přátelském rozhovoru nad kafíčkem a pak jsme šly obdivovat kostel sv.Václava vedle Portheimky, dokonce byl otevřený a chvíli jsme byly i uvnitř. Poté jsme jely na druhý konec Prahy ( malinko s problémy v tramvajové dopravě ) a odtud busem k nám do N.
A! tady to vygradovalo: cestou sněhová přeháňka, všude bílo ( až jsem Janě říkala, že snad ustrojím stromek ) a když jsem vystoupila u nás z busu, bylo asi 5 cm sněhu a nejméně 5 cm vody, takže jsem došla domů pěkně umytá od nohou a suším! Kabát, čepici, boty, nohy a tak.
Na to, že jsem domov opustila před 13tou hodinou, domů jsem došla ve 20.20, to byl opravdu povedený výlet!
