Choustník

 Na tomto hradě, s podivným názvem Choustník jsem na rozdíl od Kozího Hrádku, který leží nedaleko, byla celkem dvakrát a těšila jsem se z dobrých rozhledů, především směrem na Šumavu. Dokonce jsem tam jednou pod nějakou záminkou vylákala i manžela, mamku a kamarádku.

Milé KOČKY, 

kdo si myslí, že se na tento hrad nedostane, nesmutněte, já vás tam nyní vezmu a užijte si to - jako já kdysi.

Je to vlastně takový středověký dvojdomek a píše se o něm: 

Choustník je unikátní dvojhrad, který jinde v Čechách nenajdete. Dva paláce ve společném opevnění si zde vystavěli synové Beneše z Choustníka, který hrad založil v roce 1262. Když ho získali Rožmberkové stal se opěrným bodem jejich panství. Na začátku 17. století je ale již uváděn jako pustý. Zachovaná věž jižního paláce slouží dnes jako rozhledna a celý zrekonstruovaný areál si můžete samostatně prohlédnout.

Okolo komína

 Aneb porada za pochodu. Tak nějak jsme si s Janou, kolegyní, připadaly v neděli 18.9.2022, když jsme se ve 14 hod. odpoledne vydaly na procházku k Labi a do Lobkovic. Probraly jsme toho hodně, především jsem si nechala poreferovat o právě odjetém zájezdu do Černé Hory. S mým mužem jsme tam byli už v r.2003 a tak jsem byla zvědavá na nějaké ty změny a Janiny čerstvé dojmy, oni také měli zájezd a jeho program trošku jiný, než my kdysi.

Milé KOČKY,

u toho jsem si uvědomila, že jsem v těchto místech - u Labe, rok a půl nebyla a tak jsem průběžně fotila a musím říct, že charakter to mělo naprosto podzimní. Studený vítr, těžké šedé mraky, každou chvíli hrozil déšť a sluníčko stávkovalo...barvičky ještě nic moc.

Přesto dovolte, abych vám ukázala, jak to tam vypadalo:

honem domů, než zmoknu...

Jeden zapomenutý kout

 Slíbila jsem na pár dní blogování popsat a doložit fotkami  nepříliš známá místa v Česku a budete se, 

milé KOČKY, 

divit, vystačilo by mi to na spoustu dní. Otázka je, zda to vás, mé milé návštěvnice, po pár dnech ještě bude bavit.

Dnes jsem sáhla po hradu, který jsem dlouho chtěla navštívit, ale nějak na něj pořád nedocházelo, až jednou! Cesta k němu byla přes objížďku a to manžela nepotěšilo ( velmi slušně a kulantně řečeno ) už se dotazoval, zda bych nechtěla jinam, jela i kolegyně Jana a tak jsem necouvla a pokračovalo se...nakonec jsme zvítězili a ve vesničce pod hradem zaparkovali a vydali se na kopec ke zřícenině. 

Počasí bylo správně výletní a užili jsme si to, výlet jsme zakončili v Děčíně u zámku a cestu domů jsme završili obídkem v Kravařích ( těch na Českolipsku ) v oblíbené hospůdce.

Víte, že z hradu je vidět na estakádu dálnice, která se šplhá nahoru k Petrovicům a pokračuje dále přes tunely na Drážďansko?

V Děčíně před opravou Růžové zahrady:

Milé KOČKY, tak kde si dáme rande příště?