Štědrý den

 Odmalinka jsem měla ke Štědrému dni, resp. k Vánocům, zvláštní přístup. Jestli to bylo tím, že jsem byla ze šesti dětí nejstarší a se sestrou a jedním bratrem jsme strojívali stromeček, který byl pro ty tři mladší sourozence pak překvapením?,

 nebo, milé KOČKY,

když jsem už byla máma a dělala jsem Vánoce pro dceru, u nás to nebylo o Půlnoční ani o Rybově mši, i když i to může mít půvab a smysl, prostě jsem na to nebyla zvyklá a naučená. U nás to - stručně řečeno - bylo o rodině a stromečku, cukroví a patřil k tomu vždy salát, kapr a řízky ( to nejím ), rybí polévka a pohádky z telky ( na které já nekoukám ). Od té doby, co jsme s mužem doma sami, obvykle si v noci po Štědrovečerní večeři a rozdávání dárků čtu, protože mi Ježíšek nosí prima knížky.

Ovšem byly doby, že jsem koukala v televizi téměř do rána na pořady, které já mám ráda, jako O.Havelku a jeho Melody Makers a nebo mé oblíbené filmy. Teď už více jak rok na televizi nekoukám a je to jednodušší. 

Vždy ráda vzpomínám právě o Vánocích na své letité kamarádky. Třeba na jednu bývalou učitelku mé dcery,  která žije ve V.Šenově, jejíž manžel říkával: když k nám chodí Jiřina, nemusí k nám chodit lékař.Bylo to úsměvné, ale taky vyznamenání, oni nebyli moc přístupní a otevření návštěvám. Pokud mi G. napíše k Velikonocům nebo k Vánocům a osloví mě Drahá Jiřino, ani se nedivím, při ceně známek 21,- Kč! a pokud mi v roce ještě párkrát napíše dopis...leze to do peněz. To už by se jí vyplatil počítač! Naštěstí moc novinek v té rodině nebývá a tak se četnost dopisů nezvyšuje.

Jednu bezvadnou kamarádku mám taky v Příboře, seznámily jsme se v Lázních Jeseník a Ludmila přijela vybavena  - jak jinak, než tou jejich léčivou ohnivou vodou. Znáte to, Moraváci pálí za ženskými nebo trnky a všelijaké ovoce! Po několika dnech voda došla a rodina jí z Příbora další promtně dovezla! To si u mého abstinenta neumím představit! Několikrát jsme k nim byli později pozváni a hruškovice i jiné lahodné výrobky tekly proudem.

Spoustu let kamarádím s jednou Marií, která mi v kartách našla, že si vezmu současného manžela. Jsem s ním od r. 1978 a tuším, proč se kartám říká čertovy obrázky! 

O Vánocích krom setkání s rodinou dcery se taky snažím 25.12. vyjet někam na výlet, / léta jsme jezdívali do Liberce do Botanické zahrady /, rádi si uděláme procházku lesem, a hodně intenzivně myslím na své rodiče a sourozence, kteří už nejsou mezi námi. 

Přeji každému, aby si Vánoce užil podle svých představ a zvyklostí, aby nebyl nikdo sám a opuštěný, aby měl i v tísni pocit, že bude líp. A protože jsem byla hodná, asi dostanu nějaké dárky, to se uvidí jak dnes večer 24.12., tak ve druhém kole 26.12. - však já to pak prozradím.

Na Štědrý den v 18 hod. zazvoním skleněným zvonečkem a vzpomenu si na hodné lidi a jdeme zasednout k večeři.

Přání

 Milé KOČKY!

Už se nám to blíží, dopisy za okny zmizely a Ježíšek má plné ruce práce, aby ta přání nepopletl a všichni správně dostali, co zaslouží! ( někteří by zasloužili! )

Popřeji vám klidné Vánoce a hezké sváteční dny v kruhu rodiny. Případně se přijďte ohřát do rodiny blogerů a blogerek. Určitě tu najdete i spřízněné duše.

Trochu té zimy

 Co kdybychom si daly, milé KOČKY, trochu té zimy i tady na blogu, když venku to vypadá, že se nám sníh pomalu díky dešti rozpouští a zase hrozí, že Vánoce budou na blátě?

To jsme si s manželem - tehdy vlakem, vyjeli do Světlé nad Sázavou a pak do Ledče a odtud pěšky přes Benetice zpátky. Manžel to tam má rád, pochází z té oblasti a vrací se tam na výlety bez hudrování. Někdy dokonce bez auta!

Třeba někomu přijdou tyhle starší snímky vhod. A já si tady u toho zavzpomínám, jak mi to ještě chodilo:

Po takové tůře ve sněhu a chladu pak chutná v hospodě něco horkého!

Dokonce i tady

 Dokonce a překvapivě i tady u nás v Polabí bylo možné vidět tohle:

Milé KOČKY - dlouho to nevydrží, prší do toho a tvoří se ledovka, však také sanitky lítají a houkají a nejspíš vozí do špitálu padlé.

Předvolební

 Tak jsme včera odpoledne na úřadu volili předsedu a místopředsedu volební komise, navzdory blížícím se Vánocům máme volby za rohem, ono se to to nezdá, ale budou co nevidět. A já? - jsem připravená, asi si říkáte, milé KOČKY, co to plácám, ale popořadě, vše uvedu na pravou míru!

Předně - cukroví mám napečené, stihla jsem ho napéci i slepit v pátek, už chodíme uždibovat!!!, stromeček je ustrojený - stihla jsem včera odpoledne! musela jsem to řešit, kdyby mi dali chemku, asi by mne prsty pak moc neposlouchaly!, dárečky sice nějaké máme, ale taky má asi Ježíšek něco v rukávu, tak si hlavu nelámu.

A vraťme se k volbách, ovšem oklikou!

Naposledy jsem si, asi před týdnem, v Městské knihovně půjčila několik knížek veselejšího charakteru a to: tři knížky od Báry Nesvadbové, dvě od Ivana Krause a jednu od Jaroslava Haška. Při té jsem se v noci tak smála, že jsem vzbudila manžela. Naštěstí zas rychle usnul!

Haškova kniha se jmenuje Život mezi dacany a je hodně o volbách, o politicích, státních úřednících a jiné zvířeně. Co na tom, že se jedná o dobu před první světovou válkou, jeho postřehy klidně můžeme číst i nyní a jak jsou aktuální! Kdo má rád Osudy dobrého vojáka Švejka, ať si přečte i další Haškovy knížky. Já se u nich vždy bavím. 

Takže vybavena moudry od Haška půjdu do komise i k urně a ač naladěna do vesela, vezmu prezidentské volby vážně. To slibuji. Především sobě.

Mějte se dobře, rádi a zdravě. 

Knížky, které nyní čtu jsou tak rozdílné a nesourodé, že je to jako bych obědvala guláš a zmrzlinu a česnečku a kávu a krupicovou kaši a snad se mi to nepomíchá a neudělá se mi nevolno, hihi.