První prázdninový

 První prázdninový den - a ještě sobota, to si zaslouží něco pěkného, že, milé KOČKY?

Já osobně pojedu dnes odpoledne pogratulovat naší vnučce k včerejším narozeninám, než se ona v neděli odebere do města Tábora na 14 dní ( a pak ještě na týden do Jizerek ) - už má svoje záliby, prázdniny možná částečně stráví i se mnou? mají něco v plánu i s rodiči a její sestrou.

Napadlo mne, že by se sem na dnešek hodilo trochu té Itálie, a tím rozhodně nemyslím nějakou slovní šarvátku mezi manžely či létající talíře při takové slovní rozepři.

Však třeba Jana, moje bývalá kolegyně a současná častá spolucestovatelka ví, o čem mluvím, jely jsme spolu do této země několikrát, pokaždé na jiné místo a klidně bychom si to s přehledem zopakovaly: 

možná jsem některé ty fotky už kdysi na blog dala, ale kdo by to za ta léta sledoval?

Bydleli jsme v Montecatini Terme, navštívili město Lucca, Giardino di Villa Garzoni Collodi Pescia, další parky ve Villa Grabau, Villa Reale a krásný výlet byl v Cinque Terre...a podívali jsme se do města Specia, pluli jsme lodí a mnohé další atraktivity.

4 fáze

 To si nejspíš říkáte, co je to za nesmysl, ale nejde o elektrický proud, nýbrž o můj život v posledních 5 letech, milé KOČKY.

Jsou to fáze různě dlouhé, různě náročné a různě mnou přijímané. Jedna z nich, kterou nemohu pominout, je cesta za doktory, potom za léčbou a po ní pospávání a nicnedělání doma. Nic, co by svádělo ostatní k napodobování, a jupí, nyní mám několik málo týdnů od toho prázdniny, paní prof. se nade mnou ustrnula a mám dočasně volno.

Druhá fáze je, že pracuji v domácnosti - a matně si vzpomínám, že byly doby, kdy jsem měla vše pod kontrolou, v pořádku, čisté, upravené a navaříno, vypráno, okna umytá...no, nemůžeme být pořád tak výkonné, že? občas se snažím zapojit manžela a někdy to vyslyší a jindy ne.

Třetí fází je, že se na vše dívám očima staré osoby, tedy, že nevidím tolik nutnost prací v domácnosti a zrovna nemám žádné lítání po doktorech a dopřeju si cestu po republice nebo kousek za hranice a to jsem ve svém živlu, stačí mi batůžek, foťák a  pěkné počasí a Česko, Morava, Slezsko se jeví jako bezva místo pro život! A najednou mi mých 75 let a oteklé kotníky vůbec nepřekáží!

Čtvrtá fáze je, milé blogerky, když to vše na mne občas dolehne a jsem v útlumu, nebaví mě nic, čekám, až mě to přejde a doufám, že to bude brzy...mezitím nacházím doma místa, která potřebují péči, vidím i to, co jindy je skryté a nadávám si. Ovšem tohle nemívám moc dlouho, jsem bezdůvodná optimistka a není tak zle, aby nemohlo být hůř.

A tak se to pěkně střídá a rok od roku je to jiné a kdo ví, jak to bude dál? A proč jsem se tu rozepsala o tak divných věcech ? - mám výročí 5 let od voperování kardiostimulátoru - díky za něj a téměř 5 let od chvíle, kdy mi našli Vetřelce a zatím  - válka , kterou s ním vedou doktoři a já se v tuto chvíli jeví jako plichta. 

Dnes má moje krásná, šikovná, povedená mladší vnučka 17 narozeniny a já jsem šťastná, že jsem se toho dožila. 

Čas růží

 Častolovice - to je název od toho, že tam často jezdíme? Milé KOČKY, v čase květu růží jsme tam byli opravdu mockrát a manžel mi tam tentokrát zastavil dost nerad. Prý, vždyť jsme tu byli tolikrát! Já na to: ale já se chci podívat znova na růže, cítit jejich vůni a ty se rád podíváš na jeleny a ostatní zvířátka. Tak si dal říct a těch 60,- Kč za parkování jsem dala ráda.

Obešli jsme zahradu, park, nádvoří zámku a v Glorietu byla i káva a čaj...

Bylo patrné, že je konec školního roku, neb jsme potkávali všude plno rozjívených žáčků, strhaných učitelek a vyplašených seniorů. Růžím to bylo jedno, kvetly, šířily vůni a lákaly hmyz.

Milé blogerky, snad si každá z vás vybere...

a protože jsem tady myslela na babiLenku, nafotila jsem pro ni tuhle růži: