To nejlepší nakonec

 Těšení, to mě baví,  proto se mi nikdo nemůže divit, že mě další program lákal: cesta nás zavedla do města Kufstein s pevností nebo, chcete-li, hradem Josefsburg - cestu jsem si krátila focením z rozjetého busu a proto jsem musela později hodně fotek vyhodit. Provedu vás, milé KOČKY, a snad si tohle místo také oblíbíte, i když si jízdu lanovkou nahoru na hrad jen tak prohlídnete...nezažijete to třesení a výhledy dolů na město. 

Řeka Inn se tu jeví jako pořádný tok.

vtipné bylo, že vstup na hrad ( pevnost ) byl pěšky nebo lanovkou za stejnou cenu - 6.50 euro, tak jsme se rozhodovaly, co je lepší, uštvat se při výstupu, nebo umírat strachy ve společnosti dalších šesti odvážlivců - lanovka je pro osm dospělých osob. Zvítězila pohodlnost:

jedno z nádvoří hradu:

Smutné bylo, že tu čas rychle utíkal, prošli jsme se kolem 600 let staré hospody nepřetržitě provozované a po několika hodinách v mrazivém a slunečném počasí jsme město opustili a namířili jsme si to k domovu. To abychom po deváté večer zakotvili v Praze u Hl.n. a vydali se různými dopravními prostředky domů.

Na dálnici Německem:

a budou další cesty za poznáním...třeba vás, milé blogerky, zase vezmu sebou?

Jiný program

 Na neděli jsme měli v programu návštěvu Křišťálového světa Swarovského ( víte, že pocházel z Čech? ) v obci Watens. My s Janou a pár dalšími lidičkami jsme do světa krystalů nešly a zamířily jsme do městečka. Trochu jsme ho pochodily, trochu pofotily a pak - jak asi tušíte, milé KOČKY, jsme se usalašily v krásné kavárně u něčeho moc dobrého.

Swarovski v čepici:

a pak se jelo k perle našeho zájezdu: moment, to bude na blogu až zítra!

Konec dobrý

 Říká se - konec dobrý, všechno dobré, proto jsme vzaly s Janou sobotu na milost, ač byla téměř celý den pošmourná a sněžilo a naštěstí se nám sobotní večer odměnil pobytem v krásně vyzdobeném městečku, ovšem nepředbíhejme, z Innsbrucku jsme odpoledne odjeli do městečka Hall in Tyrol a zde jsme s panem průvodcem navštívili krom dvou kostelů i náměstí a adventní trhy, prošli jsme se kolem hradu...

pojďte mne na té trase doprovodit, milé KOČKY:

Kolem 16,30 jsme odjížděli, abychom se po návratu na ubytování ještě pěšky vydali do městečka Rattenbergu, kde se to všem moc líbilo. Aby ne. Sice v zasněženém terénu byly ty necelé dva kilometry  dost náročné, měli jsme nachozeno ten den už dost, ale ta zvědavost! - a jak se nám pak po návratu a večeři spalo!

Živá hudba a zpěv vánočních písní nás tady hezky naladily.... (městečko mi připomnělo takové malé Slavonice ).