středa 28. srpna 2024

Až do neděle - část III.

 Do tohoto příspěvku se budu snažit vecpat vše ostatní:

tedy návštěvu Velehradu, zámku Buchlovice a na závěr, když jsme se po několika dnech plížili krajinou k domovu, zastavili jsme se na jistou dobu v Telči, tu prostě nemůžeme jen tak minout!

Milé KOČKY, možná jsem na některá místa té dovolené i zapomněla, ale nevadí, pokud se tím směrem vydáte, jiste si najdete krásná místa také a po svém si je užijete a to vám také přeji - užít si za své peníze co to jde. 

Velehrad - 



bazilika byla tehdy v opravě... loni, při zájezdu, jsme ji viděli v plné kráse...

zámek v Buchlovicích:







to vlevo není nepovedená barokní socha, to je manžel:











a nastal návrat - nikdy se nesnažíme jet rovnou, ale ještě výletujeme cestou ( tam ) a nebo zpátky:

zastavení v oblíbené Telči:








a pak už jen cesta domů...




úterý 27. srpna 2024

Až do neděle - část II.

 Rozpovídala jsem se o jedné dovolené na jihu Moravy a sama jsem překvapená, jak ráda na ni vzpomínám - když se, milé KOČKY, probírám fotkami. Zvláště výlet na zámek Milotice mi utkvěl v paměti, nevím, zda to bylo pěkným počasím, nebo dovádivým kotětem, které jsme tam s manželem pozorovali a nebo prostě tím jihomoravským prostředím.

Naše tehdy vůbec první návštěva zámku a zahrad v Miloticích:














 

na přání manžela další cesta vedla směr ZOO Hodonín: u tygra Timura jsme se zdrželi nejdéle -






se spokojeným manželem jsme si prohlédli město Hodonín, 




zastavení bylo i v Čejkovicích - musela jsem vidět sklepy, 
další den jsme vyrazili do Kyjova, poté na hrad Buchlov a co bylo dál, to uvidíte, milé blogerky, ve středu...



mimochodem, důkladnou prohlídku tohoto hradu jsme si, tentokrát s kolegyní Janou, dopřály v rámci zájezdu loni...

v Kyjově jsme se nezdrželi moc dlouho:



znáte to, na dovolené to rychle utíká, hodiny se nezastaví, to my leckde ano...











pondělí 26. srpna 2024

Až do neděle - část I.

 Vážení a milí hosté mého blogu, milé KOČKY, do příští neděle, kdy už naskočí na kalendáři datum 1.9. - ( to to ty prázdniny ale vzaly smykem, což? ) tady nebudu a tak jsem vám zde připravila jeden vydatný a snad i pohledný příspěvek.

Pro mne, když se řekne září, naskočí okamžitě pojmy jako jablka, švestky, štrůdl, koláče se švestkami a mákem, a také víno. Nebo burčák - my ho sice nepijeme, ale je o něm slyšet. Na Mělníku bude vinobraní a to zas bude opilých řidičů. Ale držme se tématu. Protože pro mne začátek září je i začátek školního roku -   ( přesto, že mám školu dávno za sebou ), také někteří z rodiny mají svátek a narozeniny, je to měsíc, který v rodině stojí za to. My s manželem obvykle v září vyrážíme na pár dní někam na dovolenou. Už nejsou všude nevychované a rozeřvané děti a nehrozí diskotéky do dvou do rána a je klídek. Mnohdy jsme si udělali dovču právě v tento termín na Moravě - ať to bylo v Mikulově, ve Znojmě, v Kroměříži, v Kuželově nebo třeba v Kobylí, tam všude jsme byli velmi spokojeni. ( a to nemluvím o Jeseníkách a Opavsku nebo Luhačovicích ). Pan ubytovatel nás nasměroval na Hody do vesnice Bořetice, to byl pro mne tehdy nádherný zážitek. Také jsme navštívili ZOO Hodonín a prohlédli jsme si i půvabné město. Udělali jsme si výlety - na zámek Milotice, do Kyjova, na hrad Buchlov i zámek Buchlovice - užívali jsme si krásné Moravy... nesmím zapomenout na výborné červené víno od pana majitele. Manžel víno nepije, bolí ho po něm hlava a tam - nic mu nebylo.

Vidím, že toho bude tentokrát opravdu hodně a tak to rozložím na tři dny. A s jedním dnem prémiovým? S novými a doufám, že pěknými zážitky a fotkami se z cest vrátím a pak se ráda o vše, co na cestách zažiju, s vámi, milé blogerky, podělím.

Začněme popisem cesty do Kobylí na tuto vzpomínkovou dovolenou - předesílám, že už má místečko v archivu, není to nic čerstvého. 

Stavili jsme se v Netíně u hrobky Lobkowiczů: + křížová cesta



a pokračovali jsme do Náměště n.O.: tu mi nyní připomněla MarieKes svou návštěvou.

My jsme tehdy jen něco pojedli ve městě, prošli se zámeckým parkem a po mostě...





odtud pokračování v trase přes Rajhrad:




k němu se můžete dočíst:
Klášter benediktinů založil roku 1045 Břetislav I. na místě velkomoravského hradiště. Patří tak mezi nejstarší kláštery na Moravě. Mnohokrát byl vydrancován různými vojsky, vypálen a znovu vybudován.
Současnou barokní podobu mu vtiskl Jan Blažej Santini-Aichel v letech 1721 - 46. Vlastní klášter je komplex jednopatrových budov soustředěných převážně kolem rajského dvora s dominantou kostela sv. Petra a Pavla.
Dnes se v prostorách kláštera nachází stálá expozice dokumentující nejvýznamnější osobnosti literatury na Moravě v průběhu 9. až 20. století. Prohlédnete si také interiéry historické benediktinské knihovny s 18 tisíci svazky knih, dobovou kuchyň nebo klášterní zahradu.
Zajímavostí je, že vzácné exponáty zdejší knihovny využíval ke studiu mimo jiné i J. Dobrovský.







Hody v Bořeticích:







a známá Vrbice se svými sklepy:












zítra a ve středu se podíváme, kam jsme z Kobylí výletovali a kudy jsme to brali cestou k domovu...

upozornění: Od středy nebudu moci pracovat na blogu ani komentovat vaše blogy. Vše si vynahradím po návratu. Mějte se tady všichni moc hezky.