sobota 27. července 2019

Sobotní zážitky

Tak jsem se dnes, v sobotu, vykutala z postele až kolem půl osmé, koukám,
manžel nikde.
Odešel.


Nemusíte mi gratulovat, odešel do obchodu,
pije v tyto horké dny o hodně víc, než jindy a to pro upřesnění - nealkoholické pivo.
( nepije alkohol, nekouří )
Takže musí po ránu, kdy je snesitelně, doplnit zásoby.
Když se posléze vrátil, byl plný zážitků:
zážitků z PENNY.
My dva jsme dvojka - kontrolujeme totiž hned za kasou paragony, neb máme špatné zkušenosti s pokladními.
A je jedno, zda jdeme do Lídlu, Penny, Billy, Tesca, nebo jiného obchodu, ono je to pomalu stejné!
Takže zpět k nákupu mého manžela dnes ráno:
jako první položka v jeho paragonu se usalašila 1 přepravka za sto korun!
žádnou přepravku ale neměl.
Tudíž se ohradil a paní, která mu přišla na pokladnu opravit účtenku, měla řeči, jak se tam mohla ta přepravka dostat,
no, to by mne a manžela taky zajímalo.
Kolika lidem asi takovou přepravku namarkujou během dne a kolik lidí si všimne, že je vzali ,,na hůl,, ?
A ještě dělají obličeje, když se všímavý zákazník ozve?
A další zákazníci v řadě mají rovněž řeči: nezdržujte a pod. Jako by šlo o peníze jim.
Já jsem měla podobných zážitků u nás v obci už víc, ale největší obnos se ze mne snažili vymámit v Albertu:
při procházení prodejny si v duchu počítám útratu, ač platím obvykle kartou, a tak na pokladně mám představu, kolik by to asi mělo být.
A najednou rána, koukám, že mám namarkováno něco za 327,- Kč a že je to nějaký sýr. Říkám si, to ani ve Francii jsem něco tak drahého nekupovala a tudíž se dotazuji, co to je.
A klasika: zákazníci za mnou mručí, že zdržuji, pokladní se kroutí a volá vedoucí, ta na mne!!! vrčí, že takový sýr na prodejně nemají a co jako s tím má dělat, já na to: tak proč ho mám na účtence?
Řešilo se to dobu a pak mi to velice nevrle vrátili. Ani se neomluvili!
Takových nepříjemností v těchto obchodech ve městě mám plno.
Takže,
mé milé KOČKY,
kontrolujte si nákupy.
Ušetříte.
A pokud je vše v pořádku, buďte rády.

pátek 26. července 2019

Hodiny

Když Martička ( Vyzobaná slunečnice ) vyhlásila soutěž o hodinách, měla jsem jiné starosti, pár dní jsem strávila v útočišti - v překrásném bytě druhé babičky mých vnuček, v zajímavém koutě Prahy, aby mě po chemce nemusela vozit k nám a na ukončení této procedury zase jet pro mne a zpět.


Milé KOČKY:
( znáte tu hádanku, jak převézt přes řeku kozu, vlka a zelí? - tak něco podobného ).
Tudíž to bylo tak, že jsem u ní strávila necelé tři dny, starala se o mne a snažila se mi ty nevlídné dny zpestřit programem, kdy jsme prohlížely fotky jejího syna, tedy mého zetě v dětském věku, a svatebními fotkami a pod.
A nyní přicházím k tomu, co se týká Martičky:
všude po bytě měla ta osůbka zajímavé a docela staré hodiny, jak ve skříňce, stojací, bimbací, tak po nějaké babičce nástěnné a prostě mě moc zamrzelo, že s sebou nemám fotoaparát a že je nemohu pro vás a Martu vyfotit.
Bylo jich tam několik a jedny zajímavější než druhé.
Třeba to někdy zkusím napravit?
Já mám v bytě - myslím si - taky zajímavé časoměřiče, ale opravdu jsem v té chvíli nebyla schopna se zúčastnit, běhat po bytě s foťákem a ani jsem dosud nebyla schopna se tam, k Vyzobané slunečnici, podívat, jak to téma dopadlo.
Mějte se,
v tyto přehřáté dny, krásně.
( přiznám se bez mučení, že když jsem já kupovala kdysi hodiny nebo i jiné předměty do bytu, vždy jsem dávala přednost tvaru kruhu, že by to o mně něco vypovídalo??? )

neděle 21. července 2019

Mezi dveřmi

Před chvílí zazvonila kolegyně Jana,
jeli ze zahrady a přivezla mi kytku a broskve, taky trochu borůvek a malin,
lhala bych, kdybych tvrdila, že mne to nepotěšilo.


Předala mi to jen tak, mezi dveřmi...
Cpu do sebe už týden vitamíny,
vím,
milé KOČKY,
že od úterka budu zase mírnit své chutě a několik dní bude moje strava bídná.
A kytka?
Ta mi svojí krásou a barevností udělala velkou radost.
Zrovna dnes ráno jsem ostříhala poslední kvítka z mečíků, které tu dělaly výzdobu celý týden,
posadila jsem je do malého hrnečku,
a ejhle,
už mám kytku novou.
Život přináší i radostné chvíle.

sobota 20. července 2019

Trochu venkova

Nedá mi to, abych nevložila ještě druhý článek -
dnes jsme na výletě měli možnost zase jednou nakouknout jinam:


Kravky a telátka a kopce okolo.
Našli jsme i chalupu s úly a včelami.
Milé KOČKY,
jistě uznáte, že je to hezký obrázek,
a nemusíte si hned představovat svíčkovou s knedlíkem:

Splněné přání

Hodně dlouho jsem si přála navštívit na Ústecku hrad Blansko,
nastudovala jsem si cestu k němu, několikrát jsem musela cestu odložit,
dnes jsem ale s manželem a Janou jela právě tam.


Bylo to naše první zastavení na výletě, který se malinko nepovedl, neb původně byl plánován jinam, pak se během cesty ještě změnil.
První moment, kdy jsem byla naštvaná byl, když jsem zjistila, že ke hradu musíme objížďkou a ta byla nakonec tak dlouhá a po uzounké silničce, že jsem měla několikrát chuť to vzdát.
Nakonec se povedlo, došli jsme ke hradu, resp. zřícenině hradu a udělali několik fotek. Taky jsme se pokoukali po okolí a výhled byl, musím přiznat, parádní.
Milé KOČKY,
můj manžel tuto kapitolu uzavřel prohlášením:
konečně Blansko odškrtnuto.
Pokračovali jsme do Děčína, prošli se zahradami zámku a nakoukli do Růžové zahrady. Trošku jsme poběhali i okolí zámku a zajeli jsme i do České Kamenice, kde jsme si dali v restauraci oběd.
Odpoledne jsme dojeli domů a já vám fotkami zdokumentuji tu naši dnešní anabázi.
Pravda je, že nejsem v takové formě, abych podávala kdoví jaké výkony.
Takže za mne dobrý!
( doufám, že i ty všechny dnešní svatby - ta manželství - na děčínském zámku, budou šťastná)