Trvalka Dahlia

neděle 28. července 2019

Vaření

Skoro to vypadá, jako kdybych se do toho pustila, abych měla co dát na blog do této mnou opomíjené rubriky.

Ale zkrátím to.

V pátek odpoledne jsem posedávala na gauči, snažila se nemyslet na nevolnosti, z nudy sledovala úplně mimořádně pořad v TV Prostřeno.

Mladice, která vařila ten den mě tak nadchla, že jsem se později večer rozhodla spáchat na druhý den taky něco podobného. Na rozdíl od kuchtičky z obrazovky jsem neměla kance, tak jsem sáhla do mrazáku pro libovoučké hovězí plátky ( nejím tlusté maso ), prošmejdila jsem trochu internet a sáhla po receptu podobném tomu z pořadu.

Kančí na víně - napsala jsem si vše, co se tam má dát a pro jistotu jsem opsala i recept na karlovarské knedlíky.

Povedlo se mi to uvařit, manžel čichal a nenápadně obcházel a zjišťoval, co se to děje, a nachytal mne, jak tvořím navíc ještě domácí nudle do polévky do zásoby. Vlastně ho od sledování televize zvedlo to, že mne viděl, jak otevírám láhev červeného a dost se tomu divil, když ví, že už nejméně 2 roky jsem víno nepila.

Než začal páteční večerní pořad K.Šípa, měla jsem hotovo a v sobotu byl oběd raz dva, neb jsem jen ohřívala.

Nebylo to špatné, maso bylo měkké a knedlíky docela dobré, omáčka pikantní, jen mne trochu zaskočilo, že to bylo nasládlé, dala jsem tam podle receptu lžíci brusinkového džemu.

Vyzkoušela jsem něco nového, ale, po pravdě, kdybych šla do Prostřena, asi bych uvařila něco jiného.

Co to do mne vjelo, že jsem se tak vybičovala, to vám,

milé KOČKY,

nepovím,

ale už jsem zase polevila.

Dnes budou brambory a ryba. Rajče, paprika.

Dobrou chuť k nedělnímu obědu

Jiřina

sobota 27. července 2019

Sobotní zážitky

Tak jsem se dnes, v sobotu, vykutala z postele až kolem půl osmé, koukám,

manžel nikde.

Odešel.

Nemusíte mi gratulovat, odešel do obchodu,

pije v tyto horké dny o hodně víc, než jindy a to pro upřesnění - nealkoholické pivo.

( nepije alkohol, nekouří )

Takže musí po ránu, kdy je snesitelně, doplnit zásoby.

Když se posléze vrátil, byl plný zážitků:

zážitků z PENNY.

My dva jsme dvojka - kontrolujeme totiž hned za kasou paragony, neb máme špatné zkušenosti s pokladními.

A je jedno, zda jdeme do Lídlu, Penny, Billy, Tesca, nebo jiného obchodu, ono je to pomalu stejné!

Takže zpět k nákupu mého manžela dnes ráno:

jako první položka v jeho paragonu se usalašila 1 přepravka za sto korun!

žádnou přepravku ale neměl.

Tudíž se ohradil a paní, která mu přišla na pokladnu opravit účtenku, měla řeči, jak se tam mohla ta přepravka dostat,

no, to by mne a manžela taky zajímalo.

Kolika lidem asi takovou přepravku namarkujou během dne a kolik lidí si všimne, že je vzali ,,na hůl,, ?

A ještě dělají obličeje, když se všímavý zákazník ozve?

A další zákazníci v řadě mají rovněž řeči: nezdržujte a pod. Jako by šlo o peníze jim.

Já jsem měla podobných zážitků u nás v obci už víc, ale největší obnos se ze mne snažili vymámit v Albertu:

při procházení prodejny si v duchu počítám útratu, ač platím obvykle kartou, a tak na pokladně mám představu, kolik by to asi mělo být.

A najednou rána, koukám, že mám namarkováno něco za 327,- Kč a že je to nějaký sýr. Říkám si, to ani ve Francii jsem něco tak drahého nekupovala a tudíž se dotazuji, co to je.

A klasika: zákazníci za mnou mručí, že zdržuji, pokladní se kroutí a volá vedoucí, ta na mne!!! vrčí, že takový sýr na prodejně nemají a co jako s tím má dělat, já na to: tak proč ho mám na účtence?

Řešilo se to dobu a pak mi to velice nevrle vrátili. Ani se neomluvili!

Takových nepříjemností v těchto obchodech ve městě mám plno.

Takže,

mé milé KOČKY,

kontrolujte si nákupy.

Ušetříte.

A pokud je vše v pořádku, buďte rády.

pátek 26. července 2019

Hodiny

Když Martička ( Vyzobaná slunečnice ) vyhlásila soutěž o hodinách, měla jsem jiné starosti, pár dní jsem strávila v útočišti - v překrásném bytě druhé babičky mých vnuček, v zajímavém koutě Prahy, aby mě po chemce nemusela vozit k nám a na ukončení této procedury zase jet pro mne a zpět.

Milé KOČKY:

( znáte tu hádanku, jak převézt přes řeku kozu, vlka a zelí? - tak něco podobného ).

Tudíž to bylo tak, že jsem u ní strávila necelé tři dny, starala se o mne a snažila se mi ty nevlídné dny zpestřit programem, kdy jsme prohlížely fotky jejího syna, tedy mého zetě v dětském věku, a svatebními fotkami a pod.

A nyní přicházím k tomu, co se týká Martičky:

všude po bytě měla ta osůbka zajímavé a docela staré hodiny, jak ve skříňce, stojací, bimbací, tak po nějaké babičce nástěnné a prostě mě moc zamrzelo, že s sebou nemám fotoaparát a že je nemohu pro vás a Martu vyfotit.

Bylo jich tam několik a jedny zajímavější než druhé.

Třeba to někdy zkusím napravit?

Já mám v bytě - myslím si - taky zajímavé časoměřiče, ale opravdu jsem v té chvíli nebyla schopna se zúčastnit, běhat po bytě s foťákem a ani jsem dosud nebyla schopna se tam, k Vyzobané slunečnici, podívat, jak to téma dopadlo.

Mějte se,

v tyto přehřáté dny, krásně.

( přiznám se bez mučení, že když jsem já kupovala kdysi hodiny nebo i jiné předměty do bytu, vždy jsem dávala přednost tvaru kruhu, že by to o mně něco vypovídalo??? )