Starý zážitek

Tak si tu tak polehávám na kanapi a najednou jsem si vybavila blog Simonky/Blondýnky

a její příběh u Labe s cyklistou -

to mi připomnělo jeden velmi starý zážitek.

---

Manžel kdysi rybařil, obvykle po noční šel máchat vlasec do tůně a u toho pospával,

já jsem za ním většinou kvečeru přijela na kole a dělali jsme si tam na malém ohýnku večeři - pod ohýnkem jsme pekli v alobalu masíčko a brambory a rajče a papriku a pak se to rozbalilo a byla to dobrota, ohýnek se uhasil a jelo se ( na kole ) domů.

( Pak ohýnky zakázali).

Protože večer už otravovali komáři a ryby stejně na nás dělaly dlouhý nos.

Jenže, k takovému posedávání v rákosí a předstírání rybolovu musíte mít,

milé KOČKY,

co?

No, přeci povolenku!

A tak jsme jednou v sobotu, časně ráno, vyrazili autem do sousedního městečka K.,

abychom si vystáli frontu a koupili ten kus papíru.

Fronty stát mě nikdy nebavilo, takže jsem tam nechala manžela, aby si potřebné vyřídil

a pustila jsem se dolů k tůni pěšinou v louce, na břehu kvetly žluté kosatce

a já se dívala na vodní hladinu a nějaké ty rostliny na ní.

Prostě jsem se kochala.

Kde se vzal, tu se vzal, začal na mne řvát nějaký chlap, co tu dělám a kdesi cosi, že je to soukromý pozemek rybářů.

Vypadal a mluvil jako, jak bych to jen nazvala? jako čuně.

V tu ránu mne něco napadlo:

Postavila jsem se rovně, ( jsem hodně vysoká! ), nahodila jsem kukuč a hlásek jako dáma z První republiky odněkud z Vinohrad a pravila jsem:

Ráda odtud odejdu, ač se mi tu dosud líbilo, ale s takovým nevychovaným hulvátem bych tu nerada setrvala. Veškeré kouzlo je rázem pryč.

A pomalu, lázeňským tempem, jsem odkráčela do mírného kopečku k manželovi, který mezitím v chatce na tom pozemku koupil potřebnou povolenku.

Dědkovi zamrznul obličej a lapal po dechu, už se nezmohl na nic.

Manžel se ptal, co je? Já na to - až v autě. Tam se pak divil, že jsem to takhle ustála a nehádala se.

Dodnes z toho mám bezva pocit.

A takhle to u nás na tůních vypadá:

( tůně jsou vlastně původní koryto řeky, v r. asi 1938 bylo mezi původními meandry vykopáno nynější, narovnané Labe, takže jsou tůně tu zprava, tu zas zleva od Labe )

a kdo dnes ví, kde je tomu hulvátovi konec?

K smíchu

Je o mně známo, že od mládí ráda kupuji a prohlížím časopisy o bydlení,

není divu, že občas nakouknu i do podobně laděných článečků na Seznam.cz,

ale dnes jsem se musela ,,smát,, - když jsem četla,

že zašedlý prostor změnili majitelé na vzdušný a slunný

---

a nabídli fotky zde:

https://www.prozeny.cz/clanek/promena-panelakoveho-bytu-v-kuchyni-maji-tovarni-okno-57766?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=clanky-home

se zájmem jsem si fotky prohlédla a nestačila se divit,

většina stěn v bytě šedá stěrka,

jak říkám s oblibou - jak u mé babičky v prádelně v padesátých letech.

Vím, že je to ,,moderní,, a asi můj pokročilý věk je důvodem, proč se mi to nelíbí,

to už bílé stěny a nebo některé barevné mi jsou více sympatické,

nikomu to neberu, když se v tom cítí dobře, ať si to má, ale ten rozpor v konkrétním článku mě nadzvedl.

Třeba druhá babička mých vnuček má část stěny v ložnici, za manželskou postelí, tmavší zelenou a jak je to pěkné.

Taková smaragdová a krásně ladí s nábytkem. Dřevěným.

Hezký večer a opatrujte se,

milé KOČKY.

Pár dní budu zase pod vlivem!

Ráno jdu do ringu s Vetřelcem.

Dnes v noci

Dnes v noci jsem se po delší době zase jen převalovala,

ležela jsem ve své posteli a ne a ne usnout.

V takových chvilkách vám hlava šrotuje a vymyslíte toho tolik ( ráno pak z toho nevíte téměř nic ).

---

Ale, jelikož jemně pršelo,

poslouchala jsem ten šum, tiché zvuky kapek dopadajících na listí a občasný hlučnější dopad kapky na parapet okna.

Milé KOČKY,

po tak dlouhé době veder, sucha a prašnosti -

užívala jsem si té změny.

Jemný deštík byl občas vystřídán prudším, bohužel, jen krátkým deštěm,

a já si říkala, jak je to úžasné v češtině,

všechny ty výrazy, které vystihují tohle životodárné H2O:

voda, déšť, prší, mokro, vláha, potok, pramen, říčka, jezírko...

vodopád, vodotrysk, fontána,

( moře ).

Cítila jsem, jak ty rostliny venku (jistě dychtivě) nasávají všemi póry ten dar z hůry.

Doufala jsem, že se mi venku před domem dostatečně promáčí zemina a zasadím, konečně,

tu hostu, kterou jsem si přivezla od švagrové.

Vodička je fajn, horší ovšem je, když musíme použít slova: záplavy nebo povodeň.

Kolem třetí ráno jsem usnula a v osm už venku na ulici zbylo z nočního deště jen pár louží.

K velké radosti vrabců a kosů, měli se kde vykoupat.

Návštěva

V úterý mě manžel ráno vzbudil a že prý pojedeme ke švagrové na návštěvu.

Zavolala jsem tam, jestli je doma a vydali jsme se na cestu. Na to, že v pondělí tam měli mít ( na Děčínsku ) velký déšť, to cestou moc nevypadalo - zato u nás ani kapka.

---

Strávili jsme tam celý den, nejprve v bytě a u oběda, který nám Růža uvařila, posléze jsme se přesunuli na chatičku a zahradu - ta byla tradičně v záplavě květin.

Celou cestu jsem si pěstovala laskominy - představila jsem si loňskou úrodu broskví a letos - nic.

Vše prý shnilo na stromě!

Můj manžel a švagrová si udělali malý ohýnek, opekli si špekáčky, které já nejím, tedy víc to vypadalo jako černé uhlí!,

já sice ty černoty nejedla,

ale, dostala jsem dárečky:

starou, porcelánovou konvičku s víčkem, květináč se zelenobílým muškátem, několik druhů semínek kytek,

misku červeného rybízu, Růža mi i vyryla jednu zelenobílou hostu,

mému manželovi natrhala několik okurek,

překypovala jsem nadšením,

a zatímco jsem po zahradě pobíhala s foťákem, manžel se pohupoval na zdejší houpačce.

V altánu to švagrová měla vylepšené a omlazené, velmi ráda tam sedávám, když je pěkné počasí.

Probraly jsme se švagrovou, kde jsou a byli její a naši mladí na dovolené, co máme v plánu my dvě a podobné neodkladné věci, vyptala se mě na zážitky z léčení mého neduhu.

Prostě jsme semlely všechno. Však jsme se dobu neviděly.

Milé KOČKY,

abyste tam byly tak trochu se mnou,

nafotila jsem i několik špionážních snímků:

Rodiště

Dneska jsem úplně náhodou na Seznamu.cz natrefila na článeček o svém rodném městě!

Co vím, tak na domě, kde se to v minulém století stalo, že se mojí mamce narodila, jako první dítě, roztomilá holčička, ještě nevisí bronzová deska s detailními údaji, hihi,

---

ale i tak jsem přesvědčená, že každý, kdo do tohoto kraje zavítá třeba na dovolenou, by měl tohle město navštívit.

Nebudu tady popisovat, kde všude jsme s kamarádkami pobíhaly a co vše jsme zažili se sourozenci,

kam jsem chodila do školy ( byly tu hned dvě! ),

ani jak jsme v zimě, v létě, chodili k řece Ploučnici, buď plavat, nebo bruslit, nebo?...třeba randit.

Tady to je v kostce napsáno:

https://vyslapy.cz/benesov-nad-ploucnici/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Kdo rád plánuje, může si z toho vzít mustr, co se tu dá vidět,

ostatní mrknou na mapu a přidají si něco z okolí.

Nakonec jsem tohle městečko v pohraničí dávala na blog už vícekrát.

Milé KOČKY,

prázdniny ještě nekončí a tak - proč si tam nezajet.