Trvalka Dahlia

neděle 22. září 2019

Snadno a rychle

Tak nějak by se to dnes mohlo jmenovat - Dobré jídlo - snadno a rychle.

Jelikož má starší vnučka ráda sladké knedlíky, rozhodla jsem se jí poslat můj oblíbený recept,

aby si je mohla nacvičit a občas uvařit, případně jimi okouzlovat, až bude mít nějakého nápadníka,

to se může hodit, ne?,

milé KOČKY?

A když už se s tím píšu, dám k dispozici všem:

právě tady.

Tedy, není to recept můj, dostala jsem ho kdysi od švagrové a ta ho jistě získala zase jinde,

jak už to tak bývá, něco dobrého vám někdo předloží na talíř a už se pídíte po receptu.

Především si musíte koupit:

vaničkový tvaroh, 1 vajíčko, 1 prdopeč, sůl, hrubou mouku, máslo,

- do nižšího, většího hrnce dám vařit vodu a trochu ji osolím - do kastrolu asi 16cm vysokého a asi 25 cm širokého tak do poloviny výšky -

mezitím do mísy vyklopím vaničkový tvaroh, na jedné straně rozmíchám na kašičku 1 krásný žloutek a asi 1 lžíci měkkého másla a rozmíchám pak s tvarohem, na to 8 plných velkých lžic hrubé mouky, malinko soli a asi 1 lžičku prdopeče. Zamíchám, vyklopím na plochu podsypanou trochou hrubé mouky, rozkrojím na 8 - 10 kousků, podle toho, jak velké ovoce mám.

Zabalím švestky nebo jiné ovoce

( jahody, nakrájená jablka, borůvky, meruňky a pod. )

důkladně do těsta, aby byla všude okolo stejně tlustá vrstva,

nakladu do vařící vody v hrnci.

Opatrně, neopařím se.

Vařím pomalým varem asi 13 minut a v polovině toho času vařečkou knedlíky otočím ,,na druhý bok,,.

Pak vylovím, každý propíchnu, dám na talíř a nyní podle chuti:

buď posypu nastrouhaným tvrdým tvarohem a moučkovým cukrem a poleju rozpuštěným máslem

nebo mletým mákem a máslem

nebo kakaem a máslem

skořicovým cukrem a máslem -

už jsme dávali i kysanou smetanu, šlehačku.

pokud v létě zabalím jahody, můžu polít jahodovým rozvarem.

Pokud použiji švestky, když je předem vypeckuji, zabalím dovnitř malinkou kostičku cukru místo pecky.

Dobrou chuť.

A nebojte se toho, děvčata, většina mužů má ráda pivo, fotbal a oblé tvary.

pátek 20. září 2019

Dobré skutky

Mám skvělé období,

milé KOČKY,

jsem asi 10 dní po chemce, takže už mi není až tak špatně a valí se na mne dobré skutky mých kamarádek.

Nevěříte?

V úterý přijela Marcelka a přivezla mi krabičku malin,

( měly jednu velkou chybu, strašně rychle mizely z misky )

koupila mi i nějaké švestky

( budou z nich skvělé z tvarohového těsta knedlíky - miluji je s nastrouhaným tvarohem, posypané moučkovým cukrem a polité máslem, poslední dobou nemohu mák )

a upekla nám tříbarevnou buchtu. Byla perfektní ( nezbyl ani drobeček ).

Ve čt jsem měla setkáníčko se spolucestovatelkou / kolegyní Janou. Přinesla mi ze zahrádky rajčátka, polovina z nich byla takové dudlíky.

A dnes, přijela Věrka, přivezla mi mahon, podzimní kytičky a hlínu ( zeminu ), nejen, že místo na pozemku zryla, ale i kytky a keřík kvalitně zasadila a obdarovala mě paprikami ze zahrádky.

Zítra vařím lečo. Už se na něj těším.

A navíc! - přivezla mi dvě skleničky vlastnoručně vyrobených džemů: luxusní meruňkový a stejně boží jahodový.

Přiznám se, že původně jsem chtěla oba nechat pro vnučku, miluje džemy, ale pak jsem si řekla, že v mé situaci bude lepší, když je zkonzumuji já.

A hned jsem si dala chleba s máslem a jahodovým zázrakem od Věrky.

Lahoda, balada.

( to o mně víte, že chovám ovce? - fotka je to stará!

konkrétně tahle ovečka/batoh je koupená ve Skotsku a doma jsem se na cedulce dočetla, že ji ušili v Číně! huu)

středa 18. září 2019

Na Labi

To máte tak,

milé KOČKY,

někdy v noci nemůžu spát a napadne mě nějaká hloupost a drží se mě ta myšlenka jako klíště,

tak třeba v noci na dnešek jsem si říkala, kolik vlastně je přehrádek a zdymadel na Labi,

tudíž jsem odpoledne sedla k počítači a pěkně jsem to brala od Hřenska proti toku -

po těch, co znám, přes ty, co mi ukázal počítač a nestačila jsem se divit.

Našla jsem jich 27!

Takové ty obyč. jezy nepočítám.

U některých byly uvedeny roky, kdy se to stavělo a tak jsem třeba u Střekovského zdymadla našla 1923-1936,

Lobkovice 1941-1945, Nymburk 1914-1924 a Les Království 1923.

Podle internetu údajně nejkrásnější je zdymadlo v Poděbradech, já osobně preferuji Les Království. Ale to je přehrada.

Kdysi jsem byla ve Tvrzi v Čelákovicích a měli tam dokumenty a fotky z doby před druhou světovou válkou, kdy se pracovalo na napřímení Labe a kdy vlastně vznikly ty tůně z původního řečiště a překvapilo mě, že se tehdy stát pouštěl do takových - jistě nákladných - akcí a když uvážíme, že prioritní byla v tom čase výstavba různých pohraničních opevnění - dnes víme,

že se spěchalo, v r. 1939 při vypuknutí války ještě nebylo vše hotové.

To je taky zajímavá kapitola dějin,

když jsme s mužem byli na Dobrošově, úplně mi vyrazilo dech, když se nějací návštěvníci ptali, proč na Náchodsku stavěli ty řopíky a další, velké pevnosti, oni totiž netušili, kde v té době bylo Německo, respektive jak vypadala mapa Československé republiky a proč tedy tamní i jiná místa byla těmito pevnostmi opatřena.

Já sice ty militárie moc nevyhledávám, ale pravda je, že mě i tahle doba zajímá a občas jsem s mužem do takových míst zavítala.

Chápu, jak bylo našim vojákům, když museli bez boje předat veškeré vybavení německé armádě!

A ukousli si i jiní okolo, Poláci, Maďaři...po druhé světové i ti Rusáci.

( jak asi bylo na začátku války mé babičce - 38 let, mé mamce - 11 let a tátovi - 13 let

co muselo těm lidem vrtat v hlavě ? )

Úplně náhodou jsme jednou objevili zajímavou pevnost u Žacléře,

neumím si představit to napětí, když tam někdo sloužil a netušil, kdy a co bude.

Když hledám občas v mapě,

nacházím těch pevnůstek na některých místech spousty. Třeba u Slavonic a jinde.

Muselo to být dost drahé, nakonec to neposloužilo zamýšlenému účelu.

To ty jezy, zdymadla a přehrady naštěstí slouží do dnešních dní a dobře.

Dokud se u nás dalo po zdymadle chodit na druhý břeh, rádi jsme koukali na plavební komoru, jak se remorkér dostal o několik metrů výš nebo níž i s uhlím.

Dnes už to možné není, průchod je uzavřen a chodí se po mostě, kudy jezdí vlak. Ani lodě s uhlím či jiným nákladem tu nevidíme. Do Chvaletic vozí uhlí asi vlaky.

A tak se s vámi rozloučím rok starými obrázky - pohled z hradu Střekova na Masarykovo zdymadlo, tudy se na druhý břeh chodit dá!

Dobrou!