Apríl

Když jsem tak brouzdala ve starých fotkách, abych mohla napsat o lázních a jiných výletech,

uvědomila jsem si, kolik jsem toho na svůj starý i nyní nový blog ( těch fotek ) přilípla.

---

Už 14.dubna to bude šest let, co jsem s tím začala a zatím mne ta chuť neopustila.

Mám známé, že moc nefotí a už vůbec do svých starých fotek ,,nechodí,,.

Prostě se dívají dopředu a nevzpomínají?

Já se občas ráda vracím a vzpomínám a mám radost, že se nám povedlo leccos vidět, poznat a zjistit,

jak to tu máme téměř všude krásné -

pokud si to (vajglama na zemi, čmáranicema na zdech, čmoudíkama z komínů ) sami nekazíme.

Často mě napadne, jak je možné, že jsou příkopy plné odpadků, když vlastně všichni platíme úřadu poplatky za odvoz!

A pokud to místo někomu patří, měli by majitele donutit to uklidit?

Vím, teď jsou jiné věci prioritní.

Tolik lidí bere podporu a nic nedělají, sbírat odpadky do pytlů by je zaměstnalo a ještě by udělali dobrou věc.

Je mi smutno, že letos nepolezeme na Lovoš, neuvidím kvetoucí meruňky a mandloně,

na Velikonoce asi neuvidím vnučky.

Přesto věřím, že bude líp.

Prosím, opatrujte se,

milé KOČKY,

a buďte veselé mysli.

Čekání

Kočka v trávě čeká na myš nebo spí?

---

Nevím, je to náhodný snímek ...

nicméně se mi líbí a proč ho neukázat i vám?

Už aby i letos byla taková zeleň,

milé KOČKY.

Aktuality

Dnes vám a ráda sdělím novinky.

Jedna je veselá a jedna méně. Ale nic strašidelného, všechno se dá řešit.

---

Šla jsem na poštu, musela jsem manželovi dát zaplatit nějakou složenku.

Nasadila jsem si roušku a vyrazila, bylo chladno.Slunečno. V zahrádkách jaro.

Vybavila jsem tu věc pro manžela a požádala o zrušení mého jednorázového příkazu, který jsem udělala v únoru ve prospěch jedné cestovky,

který má být zaplacený ve druhé polovině dubna, jelikož se zájezd zatím jeví,

že se v plánovaném termínu nepojede, nebudu jim platit druhou část, požádala jsem už CK i o navrácení té první platby.

( to se zatím cukají a nabízejí kde co, o řešení se bude jednat ).

Nicméně se budu držet popisu, co bylo na poště.

Paní, velice ochotná, mi řekla, že to udělat nemůže a že mám zavolat na číslo, které mi dala.

Tedy jsem došla domů a volala. První osoba mi řekla, že mám čekat a přepojila mne.

Asi 20 min. jsem trpělivě poslouchala hudbu, bohužel pořád tu samou, mohli klidně pustit nějakou operu, aby to nebylo pořád jedno a to samé.Poté se ozvala ochotná slečna a po chvíli mi řekla, že to musí přepojit jinam. Zase jsem pochlouchala asi 5 min. muziku, už trochu svižnější a povídám v mezičase manželovi, který se na mne občas přišel podívat, zda jsem u toho neusnula: jestli to brzy nevezmou, asi zapomenu, co jsem chtěla.

Konečně to vzala třetí úřednice a po delší rozmluvě mi oznámila, že to udělat nemůže a musím napsat dopis a poslat ho do Hradce Králové. Takže znova na poštu!

Nakonec jsem se s tím smířila a udělám to, ale! co si neoběhám, nemám.

A ta veselá historka?

Moje příbuzná si zapomněla vzít horní vyndavací zuby a v obchodě na to přišla, jenže!

milé KOČKY,

díky roušce to nikdo neviděl, jen její přidušený smích ji mohl prozradit!

A to je od nás dneska vše.

Opatrujte se a mějte se rádi.

Janské Lázně a ty ostatní

Udělala jsem si přehled, jaké lázně u nás mohu navštívit - můžete ho vidět dole:

a pomalu bych se ve svém pokročilém věku mohla ve všech i léčit,

shledávám na sobě kdejaké neduhy...

zatím jediný neduh, který nemám, je nedostatek naděje, že bude líp,

milé KOČKY.

---

S mužem jsme byli několikrát v Třeboni, jsou tu i lázně a přesto je jako takové neznám,

i když město samotné mám v oblibě.Konec konců jsem ho dávala na blog vícekrát.

V několika lázních jsme byli na výletě,

( v Konstantinových, v Bechyni, v Jáchymově, v Hodoníně, v Kynžvartu, v Libverdě, ve Mšených Lázních a přes Toušeň jezdíme každou chvíli )

ale věřily byste, že třeba v Teplicích v Čechách jsem ještě nebyla? tedy přes město jsem jela,

ale pořádný výlet tam si zatím jen slibuji...

Teta Hela byla opakovaně léčena v Bohdanči, známí ve Velichovkách, kamarádka v Bělohradě,

já znám ještě tak Jánské Lázně a to proto, že jsme odtud jeli lanovkou na Černou Horu.

Takže jsem je viděla z výšky!

Také na Slovensku a v Maďarsku je hafo lázní, na některé jsem měla možnost se podívat,

ač se o léčení nejednalo,

( Hevíz, Miskolctapolca, Bük )

při adventních zájezdech jsme s Janou byly i v několika lázních v SRN.

Je mi jasné, že jinak na lázně hledí ten, kdo jejich léčbu nutně potřebuje a jinak ten, kdo tam přijede na jeden den na výlet.

Dnes bude náš blogovýlet trochu chudý,

vy mi to ale jistě odpustíte.

Vyberte si, kam pojedete

Františkovy Lázně

Hodonín

Jáchymov

Janské Lázně

Jeseník

Karlova Studánka

Karlovy Vary

Klimkovice

Konstantinovy Lázně

Lázně Bělohrad

Lázně Darkov

Lázně Kundratice

Lázně Kynžvart

Lázně Lednice

Lázně Libverda

Lázně Toušeň

Luhačovice

Mariánské Lázně

Mšené-lázně

Ostrožská Nová Ves

Poděbrady

Slatinice

Teplice

Třeboň

Velké Losiny

Vráž

Velichovky

Bechyně

Lipová-lázně

Bludov

pár obr. z cesty lanovkou na Černou Horu:

Jeseník

Jeseník, dříve Frývaldov, na kopečku nad městem Lázně.

Ano, hledáme na mapě na Severní Moravě. Hledáme info o p.Priessnitzovi.

Poslali mě sem na léčení ještě za totáče a já jsem neochotně jela busem, v opravdu ošklivém počasí a měla jsem chuť se otočit a vrátit se domů.

---

Ó, jak jsem byla naivní a neznalá!

Ubytovali nás tři do jednoho pokoje, mne, Češku čerstvě od Mělníka, jednu Moravanku od Kopřivnice

( Lidunko z Příbora: moc tě zdravím! )

a jednu Slovenku z městečka až od Rožňavy?

Ta z Moravy měla s sebou výbavu, nikoli krajkové povlečení na postele, ale pořádnou, domácí slivovici a po ránu nás učila desinfekci ústní dutiny.

Během pár hodin jsem uznala svůj velký omyl a nejen díky tomu, že kvetly zdejší monumentální lípy,

kvůli kterým jsem dobrovolně, denně, brzy po ránu, vstávala a chodila ještě před snídaní na procházku do lipové aleje,

nýbrž i díky péči zdejších úžasných pracovnic lázní a skvělému stravování se mi tu zalíbilo,

( připočtěte bohatý kulturní program a snadno dostupné město pod námi ),

to vše mělo za následek,

že po návratu domů jsem přemluvila manžela a jelo se na dovolenou právě do Jeseníků.

Ještě hodně dlouho po návratu z lázní jsem mého muže a známé krmila historkami, co jsme s děvčaty zažily,

popisovala jsem výlety na okolní kopce, tanečky v Lázních,

vzpomínala na bezvadné, převážně moravské, lázeňské spolupacientky, pacienty.

Bylo tu i mnoho slovenských pacientů, byla legrace.

Vylezli jsme na Zlatý Chlum, na Šerák, na Červenohorské sedlo jsme se nechali vyvézt. Prošli jsme se na Keprník a další místa. Prohlédli jsme si ve městě Tvrz nebo zámeček?

S mužem, se kterým jsme sem pak opakovaně jezdívali na dovolené, jsme se podívali na Praděd, do Javorníku, na Jánský Vrch, do Karlovy Studánky, moc ráda vzpomínám na Rešovské vodopády, hrad Sovinec, na Rejvíz...

dokonce jsme tu jednu dovolenou trávili s mými rodiči na Bobrovníku, později zas jsme s rodinou dcery strávili týden dovolené v jedné chatě Jesenka,

když byly vnučky malé.

Nedám na Jeseník a Praděd dopustit.

Jak jsem sem jela tenkrát nerada, nakonec to byla láska na celý život.

Jo,

milé KOČKY.

Na Pradědka jsme šli i v zimě! o to víc mi pak chutnalo ve zdejší restauraci a pozor, dávala jsem si vždy i praděda, nezapomenutelný likér.

To jsme ale už bydlívali v Karlově pod Pradědem.