Pohled zblízka

Dovolím si tvrdit, že pro fotku jsem schopna si i lehnout,
tedy - pokud nemám šaty a není mokro.
Tento, pro mne zajímavý snímek,
jsem ulovila před dvěma lety v jednom veřejném parku v městečku v Gaskoňsku.
Udělaly jsme si tam s kolegyní Janou chvíli pauzu během prohlídky města,
nasvačily jsme se, odpočinuly u fontány, udělaly několik fotek.
Zajímavé bylo to, že jsme se nacházely uprostřed bývalé římské arény.
Nyní je to součást městské klidové zóny.
Dnes jsem se pustila do prohlížení fotek z tohoto zájezdu v 08/2018 a moje duše se potěšila.
Dovolte mi,
milé KOČKY,
abych tu Janě poděkovala, že mi vždy věřila,
že akceptovala výběr zájezdu a pak se ochotně se mnou vydala za hranice všedních dnů.
A že vše se mnou ráda a odevzdaně absolvovala.
A že jich bylo!
Dík, Jano.

Poznávací znamení

Až tento článek a fotku uvidí kolegyně Jana, bude jí jasné, že se mi stýská.
Po zájezdech, po výletech.
( tady vidíte,
milé KOČKY,
jak jsem ješitná, že si myslím, že Jana se na můj blog občas podívá )
Jako poznávací znamení je níže umístěná fotka mého příručního zavazadlíčka,
na doklady a peníze a fotoaparát.
Na jednu rtěnku, zrcátko, kapesníčky, případně větrový bonbon.
Batoh s jídlem, pitím a jinými potřebnostmi mívám v busu pod nohama a nechávám jej v busu i když jdeme do města nebo jinde na prohlídku.
Tuhle taštičku si beru sebou.
Ta by mohla vyprávět.
Třeba příběh, kdy jsme ve měste Sarlat chtěly posedět v restauraci,
dát si něco malého a skleničku vína,
a číšník, který neuměl česky!,
nás posadil ven ke stolku na chodníku, líbilo se nám tam, ale nechápali jsme,
pak, později, nám paní průvodkyně vysvětlila, že pití se v době oběda odehrává jinde!
Jo, člověk se pořád učí.
Někde vám ve Francii kafe v poledne jen tak neuvaří.
Proč já se neučila? s těmi pár slovy rusky a německy, co si ze školy pamatuju, toho na západě moc nepředvedu a francouzsky a anglicky neumím.
Ještě, že to kafe a dort zvládám, sklenku vína jsem si dokázala také koupit.
Jednou jsem si v Bretani málem koupila kalhoty!
To by bylo video na blog, kdyby ten rozhovor rukama nohama mezi prodavačkou a mnou někdo natočil!
Hezký, pondělní podvečer přeji.

Toulavka

Dnes, v neděli dopoledne, jsem si dopřála Toulavou kameru a Objektiv, jako vždy, když to jde.
Navrch jsem obdržela PONORKU.
Jsme v malém bytě s mužem asi moc pohromadě a jednou to přijít muselo. Nadšení, že je zpátky doma ze špitálu a že se o něj pěkně starám, asi vyprchalo, chtěl si zavysílat ( hulákat do radiostanice ) a ačkoli jsem neřekla slovo, asi jsem čučela jako čert - a to já taky umím!,
takže jsem pravila, že příště by mi to měl říct předem a dát mi pořady nahrát a bylo by to ok.
Ale zpátky k pořadu:
Na Dvojce pak dávali krom jiného pořad o Elbě, připomněli mi můj úžasný, krátký pobyt na Korsice.
Nu, asi se tam už nepodívám, proto se ráda vrátím zpět v čase ve fotografiích.
Byli jsme celý den v Bonifaciu a počasí bylo přímo ukázkové.
Milé KOČKY,
cestovatelky, samy víte, že Středomoří je ráj,
mohu vám pár obrázků nabídnout?
Provázkem sešněrované auto a nebo hodně nabourané tam potkáte na každém kroku,
prosím pozor: žádná jachta na snímku není moje, 
vidíte mne tam tak, jak jsem vypadala v 09/2002
Hezké nedělní odpoledne přeji.

Venku

Dopoledne vaření a úklid a podobné laškovnosti.

---

Povídám manželovi: na hrob mi nech vytesat -

zde konečně odpočívá obětavá manželka, která ještě hodinu před smrtí luxovala.

Koukal!

Šla jsem dnes po obědě do obchodu, koupit asi dvě věci ( no, dvě? ) a nějaký časopis,

po cestě vidím, že kvetou stromy, tak jsem odnesla nákup domů a vzala fotoaparát

a udělala jsem si malou procházku po městě.

Nejen, že kvetou hrušně, třešně a kdejaké roští,

třeba mahon a pěkně to kolem něj voní,

ale také sakury a také různé cibuloviny.

Na dvou místech jsem zaznamenala pěknou výzdobu k Velikonocům.

Jak jsem jim záviděla, u nás před domem by to nevydrželo.

Před školou hmyzí hotel, před úřadem záhon bílých narcisů.

Nazdobené jedny schodíky opadanými lístečky ze sakur.

Milé KOČKY,

máte-li čas,

pojďte se projít se mnou.

Každá zelená větvička po zimě dobrá.

( a teď to nepříjemné:

ač maso moc nejím, dnes jsem si dala jehněčí, uřízla jsem a snědla totiž koupenému piškotovému beránku zadek,

na některých stromech rostou igelitové sáčky,

droždí zdražili na dvojnásobek,

a bolí mě záda, zato ukrutně )

Plány na výlet

Dnes, v sobotu 18.4.2020, jsem tak natěšená ze svého  nového blogu, 

milé KOČKY,

že jsem se jala cestovat po mapě, abych jednou, až to bude možné, mohla už najisto vyrazit a užívat si výlet.

Plánuji jako vždy o něm napsat a něco také nafotit!

Dlouho mě zajímá oblast kolem silnice na Karlovy Vary až k Bochovu, protože je v této krajině hodně téměř vymizelých obcí, městeček a vesnic a to

ze všech stran nynějšího Vojenského Újezdu Hradiště.

Je tu spousta zajímavých kostelů, zámků, kapliček, hradů a především jejich zřícenin. Můžeme tu natrefit i rozhledny.

Jsou tu sice k vidění  už také opravené budovy, ale především mám dojem, že je tu nedostatek obyvatel a je tu nejspíš málo možností zaměstnání, tudíž chybí asi i peníze, aby se to tu zase zaskvělo v plné kráse. 

Je to kraj trochu drsnější, nicméně krásný a zajímavý.

Mnohé jsme s mužem již navštívili a poznali, ale ještě je toho hodně, co by stálo za návštěvu.

Ty první, které už na mém blogu postupně byly:

Bochov a hrad Hartenštejn, Andělská Hora, Valeč, Chyše, Žlutice, Petrohrad, zámek Krásný Dvůr,- když se držím blízko silnice.

Nyní jsem si jako cíl výletu vybrala a k prozkoumání ( někdy v budoucnu ) vypsala:

Libyně u Lubence/Vitrážové muzeum, zámek Mlýnce, zámek Lužec, 

židovský hřbitov Drahonice, rozhledna Kryry, 

ve Vroutku asi 4 budovy!, zámek Nepomyšl, 
židov. hř. Podbořanský Rohozec, 
Mašťov - památková zóna, + žid.hř., 
Skytaly, zámky Radonice + Vintířov, Věrušičky zámek, 
Nový zámek Budov, zámek Stružná, 

žid. hř. Luka, býv. vesnice Skoky ?

Neznalým se tento výčet může zdát neskromný, ale pro mne to může být otázka dvou výletů, podle stavu počasí a mých nohou? hihi

A proč o tom píšu teď - jak se zdá  - předčasně?

Jelikož nejsem lakomá, ráda se o nápady podělím,

může se to jako tip na výlet hodit někomu, kdo se nemusí před koronavirem tolik schovávat?

foto je z Kladské a od  Valečovského zámku, 
který je už delší dobu v rekonstrukci ( chválabohu ).

Přílohy